Get On Up - Příběh Jamese Browna

Get on Up je velmi slušný biografický portrét James Browna, otce funku. Divákům, kterým jeho jméno něco říká, a kterým se funk, soul a gospel líbí, bude tento film konvenovat o trochu více než těm nezasvěceným. Strhující výkon Chadwicka Bosemana a zajímavá struktura vyprávění udrží diváka v napětí i 140 minut. Co mě ale rozčiluje, když se v seriózně se tvářící biografii najdou faktické nepřesnosti a často i záměrné nesrovnalosti, zřejmě aby to bylo více koukatelné a strhující. Namátkou...Gospel Starlighters se přejmenovali na The Flames ještě před příchodem Jamese Browna, tudíž Brown nebyl tím, kdo vymyslel jméno. Taktéž přízvisko Famous (The Famous Flames) skupina adoptovala až po prvních velkých úspěších. Maceo Parker a zbytek kapely sice po velké hádce odešel, ale ve filmu se už neřeší, že se zase vrátil a ještě dva roky s Jamesem opět natáčel...atd. Těch nesrovnalostí tam bylo poměrně dost. Nicméně, představu o době, stylu a hlavně osobnosti Jamese Browna nám tohle dílo zprostředkuje v míře vrchovaté a o to zřejmě šlo. (13.07.2017)

Životopisné filmy bývají celkem oříšek a kolikrát se to dost nepovede, protože je hlavní představitel buď nesympatický, nebo naprosto nesrovnatelný od originálu. A občas bývá příběh daleko od pravdy , hodně poupravený aby byl zajímavější a snesitelnější. James Brown byl legenda.. Osobně jsem na něm byl 2x v Praze a naposled nekolik měsíců po jeho koncerte zemřel, ale v 73 letech to na parketě rozjížděl v takovým stylu , že mi běhal mráz po zádech. A tak jsem dlouho čekal co z toho vzejde. No a ono to nakonec bylo víc než jen dobré. Chadwick Boseman tady prostě předvádí úchvaten hereckej výkon. Příběh se snaží být dost odlišný od těch které známe. Jede se totiž na střídačku - Back in time (Budoucnost - Minulost) Hudba je na jedničku a zpracování též. Jen tam přece něco chybělo. Ray měl například víc k realitě -vnitřní démony alkoholu a drog. U Browna to nebylo tolik ukázáno a nebudem si lhát, ten na tom jel daleko víc než samotnej Charles. Vyobrazení jeho temné stránky není v tomto filmu tak objektivní a zaměřuje se spíše na tu hudbu a jeho charakter. Přece se mi zdá, že je to tu hrozně podhodnocené. Tohle je totiž velice kvalitní snímek a zaslouží si být v červené. 79% (23.03.2015)

Na příběh Jamese Browna jsem se moc těšila a dala bych nejspíš tři hvězdy nebýt tak výborného obsazení a jejich hereckých výkonů a pochopitelně produkce, která udělala neskutečný kus práce. Režie na druhou stranu, není špatná ale zvolená forma je nejen ohraná už ale také dost matoucí a rušivá. Přesto ale je to ten lepší životopisný film, nikoliv horší. (10.01.2015)

Někdo tu psal, že nechápe těch 68% celkového hodnocení, ale já mu rozumím. Muzika, hudební a taneční čísla jsou opravdu na úrovni, to se musí nechat, ale v podstatě táhnou celý film a kvůli nim se na něj dokoukáte. Mnozí z herců jsou v dramatické rovině filmu kvalitativně nic moc, neustálé skoky v čase jsou naprosto zmateně uspořádány a tříští dějovou linku tak, že vám v některých pasážích zejména v první půli snímku připadá, že tady vlastně žádný ucelený příběh ani není - spíš to vypadá jako snůška dramatických miniscének z různých časových období protkaná hudebními klipy. Spousta postav je trestuhodně nevyužitá, neprokreslená, a to má film dvě a čtvrt hodiny. Ale jako muzikant musím přiznat, že i tak to za podívání stálo... 70% (17.10.2020)

Tím jednoznačně nejlepším jsou hudební záběry, tedy scény z koncertů, které jsou natočeny takřka dokonale – mají skvělý rytmický střih, výtečné celkové i detailní záběry, bezchybné jsou i herecké výkony protagonistů, doslova převtělených ve zpěváka a jeho doprovázející „mašinu“. Je dost možné, a vlastně i pravděpodobné, že právě hudební složku si producent Mick Jagger ohlídal se zvláštním důrazem. Ostatně Brownovy koncerty dobře znal už od svého mládí a jako osobnost jej obdivoval.Film vypráví Brownův život v mozaikovitých scénách, jsou zde vlastně všechny konstanty podobných příběhů: těžké dětství, postavení se na vlastní nohy, první úspěch, první pád, jejich střídání a konečné postavení v americkém hudebním panteonu.Jenomže mluvíme o Brownovi, a tak je vše jaksi dvojnásobné: tam, kde v jiných filmech pophvězdy jen lehce vyšilují, tam Brown rovnou střílí. Velký problém filmu není ani tak jeho klipovitost jako spíš zásadní pasáže, brané až příliš letem světem (kriminály, drogy), a hlavně pak režisérovy až příliš umělecké ambice.Ty se prostě do kontextu filmu nehodí. A když malý Brown ve zpomalených prostřizích pronáší hluboké pravdy dospělého, je to spíš k smíchu než k obdivu. (16.06.2020)