Get On Up - Příběh Jamese Browna

Na film se asi i kdykoliv rad podivam znovu, jak zde někdo myslim napsal, je to přinejmenšim best jeho hitů zabaleny v havu jakehosi filmu, tak už jen proto. Měl jsem radost z vykresleni jeho dětstvi i puberty, vývoj vztahu mezi nim a Birdem taky poměrně dobře podany. Jenže potom možna vic Browna v devadesatkach a meně v sedmdesatkach. Ten film se cely sekl zbytečně ve dvou dobach, ktere byly dejme tomu dobře ukazane, jenže dětstvi a potom dospívaní a posleze vlastně proražení a dal už nic. Starnuti tam nebylo a to bylo podle mě na Jamesově životě nemeně duležite, než cokoliv ostatniho. To mi prostě určitým způsobem vadi. A nakonec tradičně pujdu proti davu, ne proto, že bych se v tom vyžíval, ale mě asi narozdil od všech ostatnich Boseman přesvědčil jen na pul. Dostalo mě to, jak ho mluvil, opravdu si dovedu představit, že James podobně mluvit mohl a mohl mit i podobny hlas, nacvičil si chuzi, to by taky měl, když už někoho hraje, zahrát určitou polohu chování už podle mě neni vlastně nic těžkeho, ale ja tam neviděl ty typicke Jamesovi vyrazy v tváři, ktere byly charakteristicke a podle mě se daly zahrat. Neviděl jsem tu elegantni povyšenost, ten výraz v očich řikajici, patřite mi všichni a zároveň ukazoval nesmirne nadšeni. Tohle všechno a mnohem vic jsem neviděl. Tudíž je asi už nyni jasne, že se mi prostě ten film libil jen z pulky, což je ale pořad lepši, než kdyby se mi nelibil vubec. Ještě musim ale znehodnotit celkovy způsob vyprávění, kdy se jak zde take už bylo zmíněno, přeskakovalo zcela nesmyslně z mista na misto a dokonce z času do času, nesouvisle, bez jakýchkoliv nití, to mi vlastně take vadilo. Nicméně, jak pišu, to co film nabidl, bylo fajn, jen to měl nabidnout trochu jinak a měl toho nabidnout mnohem vic. I třeba za cenu, že by někde ubral. (13.01.2015)

Ale jo, on je to celkem dobrý, životopisný film, kde si hlavně představitel hlavní role říká o to, aby se o něj lidé více zajímali. Jsou zde momenty, které jsou výborné a které jasně říkají, že nikdo není takový, jak na první pohled - nebo v televizi - vypadá, ale stejně si nemůžu pomoct, že je to něco, co už člověk viděl. Není to v ničem tak skvělé. (31.12.2014)

Někdo tu psal, že nechápe těch 68% celkového hodnocení, ale já mu rozumím. Muzika, hudební a taneční čísla jsou opravdu na úrovni, to se musí nechat, ale v podstatě táhnou celý film a kvůli nim se na něj dokoukáte. Mnozí z herců jsou v dramatické rovině filmu kvalitativně nic moc, neustálé skoky v čase jsou naprosto zmateně uspořádány a tříští dějovou linku tak, že vám v některých pasážích zejména v první půli snímku připadá, že tady vlastně žádný ucelený příběh ani není - spíš to vypadá jako snůška dramatických miniscének z různých časových období protkaná hudebními klipy. Spousta postav je trestuhodně nevyužitá, neprokreslená, a to má film dvě a čtvrt hodiny. Ale jako muzikant musím přiznat, že i tak to za podívání stálo... 70% (17.10.2020)

Životopisné dílo s drama prvky snažící se vystihnout příběh fenomenálního zpěváka a originálního člověka. Nutno říci, že film nám ukázal, že James měl těžké dětství a v dospělosti byl velice samolibý a sebestředný, což asi nebyl hlavní záměr tvůrců. Avšak o jeho hudebních kvalitách nemůže být sporu, přišel na trh s něčím novým a udělal ze sebe hvězdu na kterou, například kvůli písničce I feel good, budou vzpomínat ještě další generace. Dávám zelenou lidem, kteří se snaží vyjít a prorazit s něčím novým a Jamesovi se to podařilo. Je zajímavé, že mnoho těchto lidí nemělo jednoduchý život a k své bohaté budoucnosti se prokousali trnitou cestou. Tate Taylor zrežíroval život tohoto muže tak nějak rychle, možná málo výrazně, ale naopak vše podstatné vystihl. Dávám 70% - tři hvězdy. (11.01.2015)

Myslel jsem, že v devět večer půjde v multiplesku na film o Jamesovi jen ten, kdo chce jít na film o Jamesovi. A ona půlka lidí odešla! No dobře, uvedu to na pravou míru - zbylo nás pět "pozůstalých". Vzhledem k tomu, že kvůli hudbě ani kvůli herectví nebyl důvod odcházet, museli ty lidi bejt rasisti - film je totiž dost noir ve smyslu, že bílejch se tam moc nevyskytuje. Rasista jsem asi i já, páč jsem opět během sledování toho množství černochů dostal děsnou chuť na fried chickin, ač se tam na rozdíl od The Help objeví jen jednou. The Help to připomíná i tim, že z těch pár bílejch, co se tam vyskytne, nejsou někerý vykreslený zrovna lichotivě, hlavně ale použitím Violy Davis a Octavie Spencer. Dalším následkem tohoto filmu bude návštěva ajTjůnz. Taková pecka, jako Ray to není, ač je herecký výkon Chadwicka Bosemana strhující a srovnatelný s Jamiem Foxem - častý použití nelinearity vyprávění tady totiž neni úplně zvládnutý, čimžto pádem poněkud mate a sráží to muj dojem z jinak fakt skvělýho filmu někam těsně pod osumdesátku. (19.11.2014)