Léto s Marnie

Tak trochu jiný film od studia Ghibli. Je to realita, nebo je to fantazie? Právě hledáním odpovědi na tuhle otázku je divák napínán po většinu filmu. Po zdlouhavém začátku, kdy se podrobně seznamujeme s dvanáctiletou Annou, uzavřenou, tichou a sužovanou zdravotními i psychickými obtížemi, začíná rafinovaná vypravěčská hra. Hra na tajemství opuštěného domu na břehu moře, na tajemství jeho obyvatelky, která jako by byla ztělesněním Anniných nejtajnějších představ o obdivuhodné přítelkyni. Ať už je Marnie kdokoli, stává se pro křehkou a zranitelnou Annu čím dál tím důležitější osobou. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu, když už je hlavní hrdince (i divákovi) jasné, jak to s Marnií doopravdy je, začíná naskakovat příjemná husí kůže každému, kdo se trochu orientuje v tradici japonského duchařského filmu. Osobně lituji, že tvůrci neměli odvahu v tomto směru pokračovat ještě k nějakému víc dramatickému finále, a že v závěru jakoby uhýbají stranou, k sice zdánlivě logickému, ale přece jen trochu povrchnímu vysvětlení. I tak je to ale krásné a hluboce dojemné vyprávění, naplněné prchavou nostalgií dětských snů, na které většina dospělých už dávno zapomněla. (22.03.2020)

Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Jedna je v pěstounské péči a druhá zanedbávaná a poněkud imaginární. Mrzí mě, že Česká televize popis filmu tak povrchně odbyla – Anna nemá rodiče, klíčové je, že se o ni stará pěstounka. Zlobí se na rodiče, že zemřeli, a je přesvědčená, že pěstounka ji ve skutečnosti nemá ráda, protože náhodou zjistí, že na ni bere peníze… Oproti ní se zdá, že Marnie má vše, co by si Anna přála, milující rodiče a dům plný báječných večírků. Zdání ale klame a štěstí a smutek, osamělost a láska mohou být dvě stránky stejné mince oddělené tenkou hranicí našeho vlastního rozhodnutí. (05.10.2021)

Velmi milý snímek, působivá animace, okouzlující a krásná Marnie, solidní hudba. Nicméně, ač své kouzlo tento film zaručeně má, přecijen mi to přišlo takové trochu moc přímočaré a jednoduché, postrádám tu to něco specielního a zvláštního navíc, co jinak nacházím a ohromuje mne v Miyazakiho snímcích. O hudbě platí to samé - hezká, ale Hisaishi to zkrátka není. Ovšem stále platí, že ze studia Ghibli špatný film nevyleze - 85%. (06.09.2015)

Jasně, tohle není Miyazaki, ale není to špatný animovaný film. Mám pocit, že z Japonska takové nechodí, minimálně, pokud je to pořád studio Ghibli. Přesto není tenhle snímek tak zapamatovatelný jako jiné, které studio vytvořilo dříve. Jako kdyby ten přechod na vážnější téma skoro bez bujaré fantasie tolik nevyšel. (26.06.2017)

Na dlouhou dobu poslední film legendárního studia Ghibli, které po odchodu zakladatelů do důchodu prochází kompletní transformací, byl zároveň koncipovaný jako předělový projekt. Coby první snímek v historii studia bez jakékoli tvůrčí participace Mijazakiho či Takahaty představuje cele projekt mladších tvůrců, a to včetně produkce (vedl Jošiaki Nišimura, který vedl produkci "Princezny Kaguji"). Jenže ve finále se také po mnoha desetiletích bohužel stal první Ghibli produkci, která nebyla na špici ročního žebříčku návštěvnosti - tržby 3,6 mld jenů sice představují více než Takahatova "Princezna Kaguja", ale nejméně za poslední roky z klasicky animovaných ghibláren. Přitom se nejedná o první titul studia Ghibli, který by byl cílený na dospívající děti, takže lze spíše spekulovat, že důvodem byl spíše široce medializovaný odchod Mijazakiho do důchodu a dojem na straně diváků, že ze zavedené značky odchází garant kvality. Jenže takovéto obavy se po zhlédnutí snímku okamžitě rozplynou. "When Marnie Was There" co do kvality animace a scénáře přesně zapadá do portfolia společnosti, byť na rozdíl od klasik Hajaa Mijazakiho neobsahuje tolik fantaskních prvků, ale naopak se příměji zaměřuje na psychologii postav. Právě v tom pak spočívá jeho osobitost a výjimečnost. Po rozkolísané, byť pořád výtečné, "Arrietty" Hiromasa Jonebajaši prokázal v rámci značky Ghibli vlastní styl a hlas. V tomto případě vystavěl uhrančivě delikátní snímek o dospívání a hledání vlastní identity a s ní spojené osobní harmonie. Podmanivě při tom diváky vtahuje do vnitřního světa svých postav, přičemž klasické otázky dospívání proměňuje do hutně symbolistního vyprávění, které ač se odvíjí poklidu letních prázdnin na venkově, dýchá velkými emocemi. (20.04.2015)