Všichni říkají: Miluji tě

„A co Carol? Jak se jmenovala dál?“ – „Carol byla básnířkou a členkou Mensy.“ – „Byla závislá na heroinu.“ – „Jo, ale já si myslel, že to byl insulin!“ Woody a muzikál? Můj oblíbenec to samozřejmě pojal velmi po svém, nutno však dodat, že k mé celkové spokojenosti. Hudba byla moc fajn, vyloženě civilní zpěv všech zúčastněných bych viděl spíš jako plus a často hodně úsměvná muzikálová čísla (která přicházela vcelku nečekaně) byla parádní. Od zpívajícího žebráka či arabského taxikáře přes vymazlenou choreografii v klenotnictví (stepování přes švihadlo!), nemocnici, pohřebním ústavu (pravděpodobně nejoriginálnější část filmu, k tomu s nejchytlavější písničkou) až po taneční číslo na nábřeží. Woody a spol. (opravdu příjemné herecké obsazení, navíc krom vrchního neurotika také Edward a Natálka) vzdávají hold, parodují („levitování“, falešný step, zpívá a tancuje každý) a navrch si dělají srandu z filmu samotného (přičemž upozorňují i na svoji uvědomělost). Jediné, co považuju na Allenově počinu za slabší, je menší frekvence opravdu kvalitních hlášek či scén k záchvatům smíchu (ala sledování rentgenových snímků či Woodyho foukání mezi lopatky). Po většinu času se sice člověk baví, ale spíš se jen tak lehce usmívá, než že by se zrovna za břicho popadal. Nicméně, téhle příjemné záležitosti ty solidní 4* rád dám a kvituju, že si Allen troufl i na žánr, ve kterém si ho normálně člověk jen těžko umí představit. „Neviděl jsi signály? Musela přece něco dávat najevo.“ – „Myslíš, že jsem idiot? Jaký signály? Jeho fotka v jejím prádelníku? Nebo vyslovení jeho jména, když měla zrovna vyvrcholení?“ – „Tohle nemyslím.“ – „No, tohle se ale právě stalo. Jen jsem si to nějak nedal dohromady.“ (22.03.2015)

Edward Nolan je sedmadvacetiletý ucho, který chodí v obrovským intoušským saku a vůbec nevypadá jako někdo, kdo by byl schopnej rozšlápnout někomu hlavu po tom, co ho donutí zakounout se do obrubníku (Kult hákového kříže /American History X/). Natalie Portman je patnáctiletá žába, která vedle Julie Roberts nepůsobí jako možná erotická alternativa (Na dotek /Closer/). Rok před Allenovým sňatkem s Soon-Yi Previn tady máme multikulturní film plný afroamerických komparzistů a komparzistů původem z Asie. Doporučuju všimnout si kolik ze znalostí psychologie Allen ve filmech (krom explicitních vyjádření v dialozích) jako by mimochodem využívá, např. freudovský chybný úkon: ve scéně kdy se Joe baví se Steffi o jejich společném milování, upustí Steffi doutník. Osobní poznámka: podívat se na pár filmů se zřetelem k těmto věcem. Jo a syn manželů Dandridgeových, Scott, je miláček, možná nejsympatičtější allenovská postava: "Welfare nefunguje. Je to stejný liberální svět fantazie, který nedovoluje kázání ve škole a hýčká zločince. Silná Amerika. Právo nosit zbraň." Zajímavé jsou také drobnosti, které Allen přejímá ze scénáře filmu Dont´t drink the water, jenž zfiloval o dva roky dříve (mladá dívka, z rodiny kterou sledujeme, ruší na poslední chvíli svou svatbu, kdykoliv je se svým nastávajícím dusí se budoucí nevěsta nějakou věcí [nebo se "dusí" myšlenkou na svatbu?] atp.). Formu muzikálu si Allen částečně vyzkoušel v Mocné Afrodité /Mighty Aphrodite/ na sboru zpěváků z klasického řeckého divadla, chóru. (17.02.2010)

Woody Allen je velmi osobitý tvůrce se zajímavým pohledem na svět. Nenabízí sice šálek čaje, který by mě zvlášť oslnil, je však dobrý hostitel, co nevnáší rozbroje, snaží se o příjemnou atmosféru a zůstává sám sebou. Jako správný host říkám, že tento šálek se nesluší odmítat a přijetí nebudete litovat, osobně jen preferuji jiné návštěvy :) (11.09.2017)

Kdyby mi někdo před tímto snímkem řekl, že Woody Allen natočil muzikál, ve kterém má románek s Julií Roberts a že to vůbec nevypadá nevěrohodně, tak bych mu nevěřil. Nicméně po zhlédnutí Everyone Says I Love You musím uznat, že bych se mýlil. Tohle je totiž skvělý film, který se ani na malý moment nebere vážně, který je napěchovaný pozitivní náladou (což je u Woodyho hodně nezvyklé) a hlavně je to film, který nikdy nesklouzne ke kýči. A já si ho užíval každičkým momentem. Navíc všichni herci hráli/zpívali senzačně, nejen již zmíněná Roberts, ale i mladá Natálka či Alan Alda. Navíc mě potěšila Goldie Hawn, kterou jsem už hodně dlouho nikde neviděl. Abych to nějak uzavřel, tohle je jeden z nejhvězdnějších a zároveň i nejlepších filmů Woodyho Allena. 100 %. (16.12.2012)

Z Allenových filmov jeden z tých z najväčšou koncentráciou slávnych hercov. Poteší hlavne rozkošná (vtedy 21-ročná) Drew Barrymore a výborný Tim Roth. Muzikál Woodymu až tak nesadol, ale má to pár skvelých miest. Najviac sa mi páčilo, ako “nevtieravo” dokáže Allen ľuďom vnucovať svoje politické názory. Republikáni sú mozgová príhoda americkej spoločnosti. :) (15.03.2012)