Fargo - Season 2

Ve srovnání s naprosto úžasnou první sezonou mě ta druhá tolik nenadchla, avšak kvality a potenciál na to má. Zatímco příběh Malva a Nygaarda byl spíše komorní záležitostí, vyšetřování Lou Solversona a válka gangů přerostla do obrovských rozměrů, kde si tolik nezamilujete všechny potřebné postavy. Stále nechápu celou záležitost kolem UFO a možná i proto mám z druhé řady zvláštní pocit. Velice mě potěšil Nick Offerman, který pro sebe ukradne veškerou pozornost, když k tomu dostane prostor. Celkově jde tedy o důstojný Coenovský příběh a nebýt mých pár osobních výhrad, dal bych plný počet. (20.01.2017)

Druhá série Farga mě velice zklamala. Příběh mě nebavil, nezdál se mi uvěřitelný, většina postav mi byla krajně nesympatická nebo úplně lhostejná, přibližně polovinu dílů podkreslovala naprosto nehodící se hudba. V některých scénách jsem měl vyloženě pocit, že hudební doprovod musím slyšet od souseda a ono ne. 50% (31.07.2016)

Bráno dle seriálu, tak u mne v sympatiích vyhrává Minnesota na nad Jižní a Severní Dakotou, vlastně i nad Missouri. A proč? Díky Lou Solversonovi a jeho tchánovi Hanku Larssonovi. Zatímco hlavně Severní Dakotu reprezentuje mafiánská rodina Gerhardtů. Kronika o zločinu a intrikách na tuto sérii tady sedí. Ze seriálů Fargo jsem druhou sérii viděl jako první. (20.04.2021)

Trochu jsem se bál pouhého otravného válčení gangů, ale naštěstí to bylo jiné kakao. Je to spíš o seberealizaci (což lze chápat různě, že, Peggy?) a také jde o připomínku toho, že pocit rozpadu starého světa není objev posledních let, ale něco konstantního. Rodinné podniky chtě nechtě ustupují velkým hráčům a pravidla se mění. Jako by nestačilo, že člověk je tak jako tak třtinou ve větru absurdity. Stejně jako Camus, jehož Mýtus o Sisyfovi fascinovaně louská dívenka Norene při nudě v řeznictví, podtrhl úvahy o nahodilosti existence svou smrtí při autonehodě, i tady přehodí výhybku osudů jeden náraz autem za vskutku absurdních okolností. Vedle kladných hrdinů jsou tu magnetizující postavy chladnokrevných parchantů, ke kterým musíte cítit přinejmenším respekt - indián Hanzee nebo distingovaný Mike Milligan recitující Tlachapouda (mimochodem Milliganův příběh má vynikající pointu). A k tomu pečlivá iluze části Ameriky roku 1979 – ty auta, reklamy, benzínky - a fajnový soundtrack. (10.04.2021)

Druhá série pro mě byla oproti první hořkou pilulkou zklamání. Hloupost hlavních protagonistů narostla do obludných rozměrů, bohužel vtipu pomálu, zato jsme se dočkali mnoha nudných pasáží o ničem. Peg se svým manželem mě neskutečně iritovali a strašně jsem jim přála, aby nepřežili a nemohli tak zplodit dalšího blbého potomka, i když jsem v skrytu duše tušila, že v jejich případě bude spíš platit známé přísloví o štěstí a o rozumu .Ke konci už jsem se přistihla, že nepokrytě fandím indiánovi, který jako jediný měl všech pět pohromadě. 50% (28.08.2016)