Knick: Doktoři bez hranic

Čoraz viac výrazných tvorcov presúva svoje snahy zo strieborného plátna na televízne obrazovky v pohodlí domova. A je to krok logický, keďže sledovanosť televízie, rozsah formátu a nie až tak výrazné obmedzenia (vzhľadom na nutnosť kvalitnejších televízií zaujať a udržať aj náročného diváka) ponúkajú podstatné iné možnosti. V podstate (aby som citoval Johna Thackeryho) žijeme vo veku nekonečných možností - a kombinácií. A práve kombinácia Steven Soderbergh - HBO/Cinemax je niečím, čo tu ešte nebolo. Soderberghov chladný odstup od postáv nachádza svoje opodstatnenie vo svete, kde nie je miesto na emócie a slabosť. Je to zrejmé v každej sekunde, v každom autorskom rozhodnutí, od popisného názvu epizódy (Method and Madness), ktorý neodkazuje ani neobsahuje inotaj, po dlhé neprerušované minúty strávené v operačnom sále. A uliciach New Yorku, kde nečaká nič dobré. Mnohovrstevnatý lekársky seriál len pre silné povahy, ktorý svojim pilotom predčí drtivú väčšinu televíznej produkcie zasadenej do dobového kontextu - Boardwalk Empire samotnej HBO nevynímajúc. Kľúčové slová: lekári, nemocnica, novátorstvo, krv, nepodarený pôrod, samovražda, obchod, pokrytectvo, drogy, rasizmus, cirkev, Clive Owen, šedivá kamera a melodická elektronika. Hodnotenie pilotu: 95% Po zvyšok série až na jednu výnimku (ona neblahá epizóda č. 8., ktorá sa značne vzdialila zvolenému temporytmu, štruktúre narácie a chladnému realizmu) veľká spokojnosť. Soderbergh si skrotil všetky línie a obratne vykľučkoval aj zo slepých uličiek, ktoré zdanlivo neponúkali jednoznačné východisko v súlade s pojatím námetu. Dusný nádych doby veľkých zmien pôsobí v Soderberghovskom podaní ako, síce nie na úrovni autorskej, ale skôr "len" televíznej produkcie, novum. Stratégia uprednostňovania jednotlivých dejových línií a udržiavania ostatných na pozadí pozvoľne vyprofilovala seriál do podoby rozkošateného, ale pritom vôbec nie prehnane megalomanského portrétu doby, ale ešte detailnejšie dobového človeka v objatí (alebo zovretí, záleží na uhle pohľadu) pokroku. Potešila ma aj ambivalentná práca s charaktermi, ktoré sa snažia o zmenu, napríklad z pasívneho prijímateľa na aktívneho udavateľa ďalšieho diania (prípad pána Hermana Barrowa), ale vďaka neustálemu hlúpemu opakovaniu rovnakých chýb sa prepadávajú do stále hlbšej temnoty veku. Soderbergh necháva postavy trpieť a vykonáva na nich desivé explicitné operácie, ktoré sa nijak nelíšia od tých, ktoré vidíme na operačnej sále. Bezočivá chladnosť v kombinácii s uhrančivou kamerou, ktorá sa postará o množstvo formálne brilantných neopozeraných scén, Martinezovým pod kožu sa zavŕtavajúcim elektronickým soundtrackom a cynickým čiernym humorom, ktorý srší z rámcujúceho záverečného záberu, vyvolávajú u mňa veľmi silné emócie. Dráma nového veku par excellence. Už teraz sa neviem dočkať ďalšej série - a možno za to môže práve záver, ktorý všetky línie uspokojivo uzavrel, pričom si však necháva otvorené dvierka pre pokračovanie. 1. séria: 100% (21.10.2014)

Pilot: Naprostá špička soupeřící s Temným případem o seriál roku. Soderbergh nechává pracovat realitu prostředí naplno. Během první operace mi přestala chutnat právě konzumovaná večeře. Příběhově velmi zajímavě načrtnuté podzápletky. Herecké výkony soustředěné, Clive Owen samozřejmě vyniká. Takovou roli potřeboval jako sůl. První řada: Dokonalosti prvního dílu už ty další sice nedosahují, ale KNICK si s přehledem drží laťku události sezóny celých deset dílů. Perfektní práce s postavami, vykreslení prostředí dokonalé. Jestli pro vás byl TEMNÝ PŘÍPAD příliš knižní zkuste THE KNICK - má více méně tradiční seriálovou strukturu a tolik nebazíruje na pozornosti. Herecké výkony přesné, krom Owena zaujme černoušek Holland. Temné zrcadlo tradičním doktorským seriálům. Chirurgové i Doktor House vám pak přijdou jako slabý odvárek. Soderbergh válí. Druhá řada: Nemocniční radovánky, ekonomické hrátky a sociální trable, velice důmyslně propojené (snaha zavést do konceptu první série příběh) skrze vyšetřování smrti zdravotního inspektora. Do toho se barevní začínají mísit s bílými a ne všem se to líbí. Ženy objevují feminismus a mačkají chlapy za koule (doslova) aby dosáhly svého, a máme tu i, no ano… začátky pornografie. Vývoj postav je čím dál zajímavější a sympatie se často nezvykle přelévají na tu či onu stranu. Doktoři bez hranic přináší do pléna velice osvěžující věc a tou jsou profláknuté postupy a očekávávaný vývoj, který tvůrci ale dokonalým způsobem v poslední chvíli naruší, případně úplně otočí a čekají, co se stane. Je to o chápání se výzev, objevování i posedlosti. O smrti, o životě, o skutečnosti. Letos méně šokující, stále stejně stylové – operace mozku je neskutečným způsobem mrazivá – pořád má co nabídnout a umí pohltit. Moc rád bych viděl i třetí sérii, ale tohle ukončení by bylo dokonalým bezskrupulózním cirkusáckým finále. (23.08.2014)

Dokonalé dílo, které už většina nejspíš zná, ale kdo o něm doteď neslyšel, tak rychle dohnat. Naprosto fascinující seriál, který diváka vtáhne do počátků 20. století a informuje o pokrocích a vynálezech jak ve vědě tak v medicíně, kde vládne ohromující Cliwe Owen, závislý na kokainu, který na sále doslova kouzlí, překonává hranice, přepisuje historii a fascinuje diváka svými dovednostmi. Operace jsou velmi detailně natočené, takže krve a vnitřností si divák užije dostatečně a není nouze i o místní bordel s kurtizánami, hojné množství drog, nekompromisní tehdejší rasismus a kus historie s hutnou dávkou informací. Nejvíce mě bavilo sledovat pokroky v medicíně, nové vynálezy, vynaložení s čím dál náročnějšími operacemi a vážnějšími nemocemi. Žánrový skvost. Sjeto za dva dny na jeden nádech. 10/10 (21.11.2019)

Perfektní projekt, který se na první pohled odlišuje od zbytku součastné seriálové produkce. Mikroskopicky soustředěná režie(a to Soderberga jinak moc nemusím). Smysluplný scénář který nespoléhá na debilní cliffhangery a přesto dokáže být napínavý a vtáhnout diváka dovnitř. Tempo je střízlivé ale nenatahované. Pořád se něco děje a divák nemá pocit, že se ho tu někdo snaží deset dílů vodit příběhem který by vystačil na polovinu. Celé to podtrhuje magický soundrtack, který jen elektronicky jakoby bublal pod povrchem a přestože na první pohled by se mohlo zdát, že do příběhu z roku 1900 tohle nesedí, kupodivu to parádně funguje a nakopává to atmosféru o level výše. Myslím, že to není seriál pro děcka zblblé seriálovým trendem poslední doby, kdy musí být všechno cool a na konci každého dílu a série musí někdo naprosto neočekávaně chcípnout a děj se musí brutálně zvrtnout aby divák zůstal jako opařený ve svém WTF. Tohle je pro lidi kteří jsou ještě schopní cítit tempo, napětí a sílu v příběhu který se nesnaží šokovat ani lézt do prdele mainstreamu. (26.11.2014)

Málem marně se snažím najít důvod, proč v hodnocení nepřekročit tu tučnou linii mezi "dobrými" čtyřmi a "vynikajícími" pěti hvězdami. Objektivně si The Knick zaslouží plnou palbu, a klidně i víc. Dovolím si totiž tvrdit, že i přes rozdílnost tématu i pojetí strčil Soderbergh do kapsy i opěvovaný True Detective. Místo aby se zamotal do přehnaných ambicí vlastního námětu dostal do rukou vcelku obyčejnou, nijak zvlášť vysoko aspirující premisu otočenou vzhůru nohama a naruby, a čistou poctivou technickou prací z něj vytvořil výjimečně sugestivní výlet do počátků současné medicíny. Sledováním Thackerye dodává ruční kamera, ve správných momentech jen se střídmým střihem, seriálu skoro voyeurský nádech, samotné herecké výkony jsou na naprosté seriálové i filmové špičce, námět i rozehrané příběhy (snad jen s výjimkou úvodní anekdoty kolem Typhoid Mary) taktéž, a délka série jim dává přesně tolik prostoru, aby žádná událost ani při nejnenším nezačala nudit. Samostatnou kategorií preciznosti je však zvláštně nemístný hudební podkres, díky kterému je The Knick právě tak silný zážitek. A to tak silný, až jsem ho kvůli tomu téměř nesnesl. Spojením nekompromisního zobrazení a uširvoucímu ozvučení kruté doby a Martinezovy hudby na mě mělo prakticky celých deset hodin podobný efekt jako škrábání nehty o tabuli - žádná poloha těla při sledování nebyla dobrá a každý nerv v těle o sobě dával vědět, a nepřijemným pocitem hraničícím s bolestí mě nutil odvracet zrak i sluch, podobně jako tomu bylo v nejzajímavějších částech Trainspotting, Requiem za sen, nebo třeba 127 hodin. V takovém stavu se dá jakkoli geniální práce jen stěží užít. A že geniální bez sebemenších pochyb je! Jen bohužel není pro mě. (15.11.2014)