Zabijáci

Líbí se mi ta dějová stavba typu ukážeme vám dvě linie v přítomnosti (vyšetřovatelé a kriminálníci) a střípky minulosti, jak se to stalo, ale ne všechno najednou, ať se máte na co těšit a čemu se divit... I ve druhém filmu to funguje znamenitě. Baví mě na tom všechno od postav přes příběh až po celkovou atmosféru. (30.06.2019)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)

Film se tváří jako neprofesionální společnice, která přišla na kus řeči jen protože jsem jí zaplatil. Chvíli jsem se snažil věřit, že to myslí upřímně a vážně, ale ke konci už jsem víc koukal na hodinky než do telky. Ponurost lepší než v Ostravě Porubě, jen napětí kdyby nebylo na úrovni slaboproudu. (20.08.2017)

Líbí se mi, jak Jussi Adler-Olsen dávkuje informace, čtenář dostane kousek toho, kousek onoho a nakonec má mozaiku celou + ještě přijde napínavý konec. Jeho knihy stojí za to číst, tohle je ale komentář k filmu, ehm. Bezesporu je vidět, že Dánové mají kvalitní matroš, nenudíte se ani chvilku a ještě dostanete námět k zamyšlení. Temná atmosféra se vyrovná prvnímu příběhu (Žena v kleci), ale narozdíl od knihy zde filmaři vytáhli králíka z klobouku (Kimmie) o hodně dříve a i konec trochu upravili, což je možná škoda. Já vím, to je můj problém, že čtu a představuju si a pak následně očekávám, pro ty, co se jen podívají, bude spokojenost 100%. Sem s třetím dílem! (09.05.2015)

Sebedestruktivní polda řeší starý případ dvojnásobné vraždy, zapomenutého zločinu, chcete-li, postav se objevuje a mizí hodně, divák má lehce problém se v nich zorientovat, ale pořád se těší hlavně na další skandinávskou detektivku, které si mezi publikem udělaly v posledních letech velmi dobré jméno. Nebojí se násilí, nebojí se sexu, nebojí se dívat na věci takové, jaké jsou. A spoléhají na lahůdkovou atmosféru. Jenže příběh tentokrát tak úplně nestrhne, funguje, ale není to žádné terno. Oddělení Q nám toho navrch o sobě příliš neřekne, moc netušíme, proč je detektiv Nikolaj Lie Kaas místy takový idiot, sledujeme jen občasné nelogické chování postav a může i zamrzet, že se s prominentními vrahy lépe nepracuje. Protože zahraní jsou velmi slušně. Poměrně zajímavým prvkem jsou i změny lokalit a skoky v čase. Určitě velmi slušné tři hvězdy, ale tím, jak zajímavé kapitoly už skandinávská kinematografie napsala, víc dát nechci. (17.09.2015)