Nikde v Africe

No po prvních 30 minutách jsem myslel, že to vypnu a dám rovnou odpad. Straaašná nudaaa. Pak mě tam zaujalo pár věcí a nakonec jsem to i dokoukal, ale že bych byl z toho nějaký odvařený, to teda rozhodně ne. Herci vesměs nezajímaví, scénář obyčejný a chvílemi mi to připomínalo dokonce Fontánu pre Zuzanu 3. :-D.....Bylo to prostě nedůstojné a nudné zpracování jinak velmi zajímavého příběhu. Škoda jak sviň, ale co se dá dělat. 60% (09.03.2012)

Já bych nerad aby to vyznělo nějak nepatřičně nebo nedejcthulhu, že bych si stěžoval. Filmů o židovském utrpení přímo v centru dění (tedy Německo, okupované oblasti, koncentrační tábory) je hodně. což je dobře, nikdy jich není dost. Ale snad proto mě Nikde v Africe hrozně potěšilo a zaujalo. Hlavní hrdinové tohoto filmu utekli, jsou relativně v bezpečí a svobodní, přesto ale ne v klidu a pohodě, to utrpení s nimi šlo i za hranice kontinentu. Skvěle obsazený a herecky odehraný filmy, ve všech hlavních postavách (počínaje malou dcerkou, konče z počátku poměrně nepříjemnou Juliane Köhler, ale její proměna je nejvýraznější částí filmu). Zaujala mě práce s jazyky, odcizením a sžíváním. V podstatě hrozně smutný film. Já bych se už asi nevracel. (25.04.2017)

Nikde (dobře) jako v Africe. Další z řady pečlivě vystavěných německých filmů, v nichž je logicky plynoucí příběh obohacen o nejednoznačné charaktery obou manželů (na pozadí přímočarého vidění jejich dcery). "Historie jednoho taláru", který v keňské buši trpělivě čeká na znovuobjevení své důstojnosti, je umocněna drobnými příběhy a historickými událostmi. Exotická krajina (která mi spíš nahání strach; podobně jako Arabům les) je zde vhodným rámcem (výprava na Svatou horu se neuskutečnila), šetří se záběry z výšky (které jsou mi protivné), takže mě organické začlenění krajiny do příběhu - nebo příběhu do ní - bylo spíš příjemné a milé. (30.12.2018)

Nádherný film -- takové německé "vzpomínky na Afriku" s perfektním a nezapomenutelným sound trackem... Myslela jsem si, že už jsem tento film dávno ohodnotila a teprve po dnešním zhlédnutí ruského filmu Papírový voják s Merabem Ninidzem v hlavní roli jsem se přes jeho profil oklikou dostala ke "svým vzpomínkám na Afriku". Merab Ninidze mi uvízl díky Nikde v Africe v paměti jako bezejmenná, leč o to zajímavější tvář... ode dneška už má pro mě i jméno. Mimochodem tento gruzínský herec a výtečný zpěvák by si zasloužil více zajímavějších rolí... Přesvědčil mě o tom nejen v tomto filmu, ale i ve výše zmíněném Papírovém vojákovi... (22.04.2012)

Nádhera. Lépe to snad ani nešlo, takovýhle příběh by šlo velice rychle a snadno pohřbít pdo pořádnou vrstvou kýče, že by jeden nevěděl, jestli se smát nebo brečet v tom nejhorším slova smyslu,vlastně stejné dilema bude divák řešit i v tomto případě, ovšem už v tom nejlepším slova smyslu. Režisérce se podařilo skloubit vše tak krásně decentně a vyrovnaně, že po shlédnutí nemám, co bych vytkla, ba naopak. Naprosto mě dostal vývoj postav a jejich růst, respektive srůstání s prostředím, přibližování se naprosto cizí kultuře a lidem a zároveň vzdalování se sobě navzájem. Tohle je tak strašně dobrá záležitost, až se člověku nechce věřit, že to vzniklo u našich západních sousedů. (05.05.2011)