Mafie vraždí jenom v létě

Než kluk vyroste, je to docela milé. Potom mi to přišlo jako takový Adrian Mole po italsku, asi to bude představitelem hlavní role, jenž je jeho americké seriálové předloze (Adrian Mole: The Cappuccino Years) po čertech podobný. Závěr ale nabral zběsilé tempo, asi došel rozpočet, nápady nebo chuť. (29.06.2015)

Na začátku filmu vyletí křivka nadšení nebezpečně vysoko a film si tak nasadí laťku, kterou zhruba od poloviny není schopen udržet. Postupně se propadá níž a níž do propaganditického patosu a ztrácí svůj počáteční svěží humor. Poněkud nešťastný způsob jak někomu vzdát hold či vyjádřit posmrtnou úctu. (06.07.2014)

Najlepšia komédia na EFA 2014... No osobne to určite viac považujem za vysoko kvalitnú drámu, keďže tá komediálna zložka sa tam viacmenej objavovala len čiastočne, aj to prostredníctvom čierneho humoru (niekedy až veľmi čierneho). Takže osobne som čakal niečo inšie (teda komédiu), ale možno som napokon aj rád, že film dospel k takému dramatickému stvárneniu. Pred pozretím filmu odporúčam naštudovať aspoň základy toho, čo sa dialo na Sicílii v spojitosti s Mafiou v tých 70tych, 80tych a 90tych rokoch, lebo inak prídete o veľmi mnoho súvislostí, ktoré vo filme nie sú príliš rozvinuté, a keď áno, tak len útržkovito (čo je možno jedna z najväčších nedostatkov tohto filmu). Pre obyvateľov Palerma žijúcich v týchto búrlivých rokoch prekvitania Mafie bude mať tento film určite o to väčší ohlas, a to aj vďaka mnohým autentickým záberom zakomponovaných do filmu. Mne osobne sa veľmi páčil aj formát akým to celé bolo podané - teda z pohľadu dospievajúceho chlapca Arthura, ktorý sa stal obrovským obdivovateľom Giulia Andreottiho, a zároveň svojej detskej platonickej lásky Flory. Spočiatku nepochopiteľné udalosti, ktoré sa Arthurovi premietali pred očami mu postupne dávajú čoraz väčší význam, a posledné scény pred titulkami v podobe prechádzky po Palerme boli naozaj senzitívne. (14.12.2014)

Režijní debut Pierfrancesca Dilibertoa, který radši používá umělecké jméno Pif zkusil velmi zajímavou věc. Zkusil vzít klasickou romantickou komedii a zasadit jí do pozadí války mafií. Mafie vraždí jenom v létě se časem dočkala i pověsti nejlepšího filmu, který se točí okolo sicilské mafie a dokonce vyhrála cenu za nejlepší komedii na 27. ročníku Europian Film Awards. I přes netradiční pojetí a několik slušných momentů má ovšem Mafie vraždí jenom v létě vady na kráse.   První polovina, která mladého Artura představuje jako malého kluka je velmi fajn. Alex Bisconti je jako mladý Arturo velmi fajn a především roztomilý a Pifovo zpracování toho, jak malý chlapec reaguje na probíhající mafiánské války je zpracováno velmi sympatickým způsobem. Jakmile se ovšem skočí do Arturova dospělého věku a Arturo najednou dostane tvář samotného Pifa, všechno to kouzlo, které pracovalo s lehkou dětskou naivitou je rázem pryč. A i když může konec celkové dojmy trochu narovnat, přesunutí do dospělosti možná nebylo nejšťastnější rozhodnutí.   Mafie vraždí jenom v létě sází především na absurdní humor. Někdy možná až příliš absurdní. Bohužel jsem se v průběhu nedokázal zbavit svého dávného pocitu, že je italský humor podobně specifický jako například humor český a i když člověk může v historii kinematografie jmenovat pár výjimek, humor nejvíce bude sedět samotným Italům.   Pif má několik zajímavých nápadů a především první polovina s dětskou optikou má skutečně kouzlo, v průběhu to ovšem začíná působit, že Pif neví, co za film vlastně chce natočit. V průběhu vlastně těch nápadů začne vytahovat až příliš, kdy na vše není úplně čas a celé to v součtu působí jako bordel. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že má film pouze hodinu a půl a času tedy rozhodně není dost.   Řemeslně neurážející, ale ničím dvakrát atraktivní Pifův debut po první sympatické polovině vyprávěné skrze dětskou optiku přeskočí do dospělé a vleknoucí se roviny. Jen v jistém ohledu emocionálně funkční závěr film přeci jen na konci táhne nahoru a ukáže, že minimálně Pifův záměr měl určitě sílu. Jinak je to ovšem celý takový nedoprcaný, jak by řekl Jirka Langmajer..... (08.12.2021)

Scény, ako spermie oplodňujú vajíčko, tam nemuseli byť, nie z dôvodu pohoršenia vyznávačov vánku ducha svätého, ale z dôvodu zbytočnej vaty a pokusu o vtip. Rozprávanie je podané skôr čiernohumorne, ako život šiel, čo dal, čo vzal a to v dobe vlády Salvatorea Riinu na Sicílii. Krvavé výjavy tak strieda láskyplné rozprávanie a kvôli detskému rozprávačovi nie je jasné, komu je film určený, lebo dospelý divák znesie väčšiu drsnosť bez prikrášľovania reality peknými výrazmi a detský divák skôr nedokáže pochopiť plný význam predkladaných udalostí a mien. Kompromis tak nevyzerá byť namieste. Podané chápanie detského rozumu rozprávača však milo poteší a napodobovanie Andreottiho vyvoláva úsmev na tvári. Cieľovou skupinou tak môže byť dospievajúci divák, ktorý sa rozhodne ako hlavný hrdina prestať pred istými vecami zatvárať oči. Vidíme tak cenné zobrazenie formovania chlapca v muža a učenie sa novinárskej etiky. Bohužiaľ, v príbehoch veľmi dobre predávaný artikel, záporných hrdinov, v realite opovrhnutia hodných kriminálnikov, tu divák spoznáva len povrchne, väčšinou optikou novinára, ktorý už ich činy nepodáva z prvej ruky. Snaha sa cení, ale čo sa týka filmového zobrazenia mafie, preferujem plný obraz a všetky ich skutky. Upozornenie na Falconeho, Borsalina a ďalších hrdinov je chvályhodné. (02.07.2020)