Kes

Film, ktorý neprehovára len do duše, ale aj z duše. Niečo, čo má hodnotu a niečo, čo má dosah. Ujasníme si to. Nikto by zrejme nechcel mať život ako mladý Billy ´´Casper´´. Ukradnutá mladosť a nepochopenie v jeho osobu. Ken Loach natočil film, ktorý sa ma dotkol a cítil som v mnohých jeho častiach určitú ľútosť. Možno je človeku umožnené, mať na výber, ale nie vždy sa to deje podľa predstáv. A to je skutočná podstata života. (24.10.2019)

Některé filmy (ale nejen filmy, Kes je Loachovým zpracováním knihy Barryho Hinese, takže i texty, dramata, obrazy apod.) nestárnou, protože jejich témata jsou univerzální. Realita ukázaná ve filmu se navíc nijak v dohledné době měnit nebude, proto je triumfem autorů (kolektivu produkční skupiny Woodfall), že snímek starý dvě generace působí silně a čile dnes, stejně jako určitě zapůsobí za dvě, tři generace příští. Tato kinematografie si vždy s ohledem na humanismus svých motivů a raison d'être najde místo. K ocenění jsou též kromě režie (i hudební stránky) fascinující herecké výkony dětí i dospělých, i poštolky. (08.09.2010)

Působivé sociální drama o chlapci z velmi chudé rodiny, jehož jediným opravdovým přítelem a životním zájmem je jeho poštolka. Billy neví co chce, ví jen co opravdu nechce, pracovat v dolech jako jeho bratr (mimochodem pěkně hloupý a zlý parchant), mlčky trpí a snáší svoje životní podmínky a jedinkrát z něj vyletí jeho upřímné rozhořčení, když si postěžuje svému učiteli. Mám vždycky z takových filmů docela slušnou depresi, protože situace těch lidí mi přijde naprosto beznadějná a zoufalá. (15.01.2007)

Nádherné a klidně, až laskavě, nasnímané a vyprávěné drama o životní bezvýchodnosti rámované sociálními poměry, které maří lidské potenciály a křiví charaktery a osudy. Působí tak silně právě proto, že důsledky takto destruktivně nastavené společenské situace jsou promítnuty na postavu, rodinu, čtvrť a širší okolí výjimečně citlivého chlapce, který ale už v patnácti letech od systému vůbec nic dobrého nečeká, a také se ukazuje, že všechny dospělé postavy, byť by pro něj i měly slabost, mu nemohou nic dobrého nabídnout a nic zvláštního pro něj udělat, stejně jako nemohou nic udělat ani samy pro sebe nebo svoje vlastní potomky. Naopak, ukazuje se, jak jsou všichni v daných podmínkách rezignovaní, unavení, jak v nic dobrého nevěří a nevědí, kudy by vedla cesta k naději. Všechny fyzické tresty, šarvátky, vztek, šikana, opíjení se, nevražení jsou stejně jako všechny krátkodeché a slaboučké výboje sympatií projevem téže unavenosti a základní rezignace v nastolené nelidské ekonomické mašinérii a také nikam nevedou a nic podstatného nezmění. Všechny to semele. *** Tenhle víkend jsme si v rámci JitkaFestu konaného pro mé nejbližší u příležitosti mých narozenin pustili po Kes ještě "V sobotu večer, v neděli ráno", o devět let starší raný film Karla Reisze, který vystihuje stejnou rozervanost a rezignovanost, a stejnou bezvýchodnost, z jiného úhlu pohledu v minimalistické, až etudní zkratce. Velmi dobře se doplňující kombinace. *** (JitkaFest, rezidence B12). (23.01.2022)

O filmu už bylo napsáno dost ostatními uživateli, nemusím tedy opakovat fráze "působivé sociální drama" a podobně. Obvykle mám při sledování filmů v pozdních hodinách problém neusnout, "Kes" však moji pozornost udržela. Oslovila mě depresivní atmosféra i prostý příběh... Jenže pak přišel useknutý závěr, který z poměrně detailního a komplexního pohledu na život jednoho mladičkého outsidera, nesoustředěného mimoně bez budoucnosti, udělal jen neuzavřenou epizodu. Takhle film uříznout v podstatě uprostřed nějaké scény, to mi nepřišlo jako nejšťastnější krok. Byla jsem rozhodnutá srazit hodnocení na 3*, ale prostě se k tomu nedokážu donutit. "Kes" ve mně zkrátka něco zanechala. 71% (10.04.2009)