Země a svoboda

Podle závěrečných titulků jde o fikci, ale až do konce jsem měl dojem, že jde o rekonstrukci osudů konkrétního britského účastníka španělské občanské války. Film působí velmi věrohodně a ocení jej každý, kdo se chce o španělské občanské válce něco dozvědět. Přesto pokládám za vhodné upozornit, že film zachycuje jen jeden specifický dílek oné neblahé historie a neosvětluje ji celou. Nelze tedy na základě jeho shlédnutí dělat závěry o tom, co se to tenkrát ve Španělsku vlastně stalo. --- Trošku mi vadí, jak často je zde na čsfd Franco označován za fašistu a jeho režim za fašistický. Je pravda, že se přátelil s Německem a Itálií, ale byl to oboustranně sňatek z rozumu. Ideologicky si moc nerozuměli, Franco nebyl vizionář a nastolil represivní konzervativní režim. Měl víc společného s carským Ruskem než s Mussolinim. (18.04.2014)

Film přibližuje občanskou válku ve Španělsku (1936-1939). Nejprve proti sobě bojovali fašisté a antifašisté, později se boje roztříštily a bojovaly proti sobě různé frakce z obou směrů. Fašisty představovali zejména průmyslníci, velkostatkáři, bankéři, církev a šlechta. Antifašisté byli dělníci, rolníci a chudina. Mezi španělské antifašisty přicházeli bojovat nadšenci z mnoha zemí světa, komunisté i nestraníci. V tomto filmu vystupuje v hlavní roli Angličan, který si celou občanskou válkou prošel a naštěstí přežil. (22.03.2020)

Ideály, nadšení, kamarádství, lidé bez státní příslušnosti, bez legitimací (David trhá tu svou, komunistickou), v jednom chumlu, proti byrokracii, krutosti a železu. Tohle tady dosud nikdy nebylo. A přitom, o jak mnoho se zde bojovalo. David bojuje v POUM (Partido Obrero de Unificación Marxista - Dělnická strana sjednocených Marxistů), která se vymezila vzhledem ke Stalinovi a jeho politické praxi (tedy anarchisté a tehdejší trockisté). Překvapilo mě (nepamatuji se, zda jsem to nečetl v Hemingwayovi, už je to dávno; " For Whom The Bell Tolls" byla moje první knížka, kterou jsem četl v originále), že mezi nimi a "Stalinisty" docházelo k otevřeným bojům. Ale v Loachově filmu se více diskutuje (a také zpívá, třeba: "Si me quieres escribir / ya sabes mi paradero: / en el frente de batalla, / primera línea de fuego. - Pokud mi chceš napsat, / pak víš, kde budu: / včele bitvy, / v první linii.) než bojuje. A možná to tak i bylo. (27.02.2020)

Inspirace Orwellovým Holdem Katalánsku je zřejmá, přinejmenším v hlavní postavě - idealistickém Angličanovi, který zde ztratí své iluze o komunistické straně, sekci III. internacionály. Jak sám hrdina nakonec říká: "Strana smrdí", a jsouce Stalinovou pátou kolonou, zrazuje zde v zájmu velmocenské politiky SSSR všechny ideály na něž se odvolává a má velký podíl na porážce republiky. Film jasně ukazuje, že občanské války jsou ty nejzaťatější a nejšpinavější, takže čistý v nich nezůstane nikdo (jak lze ostatně téměř on-line sledovat na válce v Sýrii), byť frankisté byli zřejmě v organizování pobíjení odpůrců metodičtější a důslednější (viz též Georges Bernanos - Velké hřbitovy v měsíčním svitu). Jasně, že je tento film politickou proklamací, ale není propagandou, na to je málo jednoznačný. Po formální stránce je vidět, že rozpočet nebyl neomezený, však tam nevystupuje ani jeden superman či batman. (12.04.2014)

Pekné znázornenie kľúčového dôvodu zlyhania progresívnych síl počas španielskej občianskej vojny v rokoch 1936-1939. Zjednodušene možno povedať, že za porážkou republikánov stál nasledovný bonmot: "Tam, kde sa stretnú traja anarchisti vznikne päť názorových prúdov". Zaujímavosť filmu nie je daná ani tak vtiahnutím do deja prostredníctvom vernej dobovej atmosféry (spomína to už užívateľ angerr), ako skôr rozobraním príčin neúspechu na príklade osudov anglického dobrovoľníka, ktorý sa vydal - podobne ako mnoho iných z celého sveta -podporiť jedno z najväčších dejinných vzopätí s aktívnou účasťou anarchistov. Nadšení radikáli z celého sveta, ochotní meniť svet aj v úderných rozgajdaných bojovkách bez uniforiem so zásadami samosprávneho velenia a podobnými novinkami stoja v ostrom protiklade so silnejúcimi usmerňujúcimi príkazmi od straníckych centrál, a tiež v protiklade s oficiálnymi ľavicovými jednotkami, pripomínajúcimi viac než čokoľvek iné štandardný štátny ozbrojený teror (= oficiálnu armádu). (07.03.2009)