Gomora

Gomora dává úplně nový rozměr proslulému výroku Vidět Neapol a umřít. Nekonečná, odpadky a chudobou zamořená panelová sídliště, komunity, které se chovají podle zastaralých a morálně nepřijatelných norem, selhávající instituce, strach, korupce a beznaděj - to všechno je součást světa, které ovládá Gomora. Americké seriály mají tendenci organizovaný zločin často líčit romantizujícím způsobem, jeho zločiny relativizují a dávají jim punc zábavy, uhlazují je a banalizují. Autoři Gomory na to jdou jinak a organizovaný zločin demýtizují. V čele klanu stojí zbohatlická rodina bez vzdělání a dobrého vkusu (jediný záběr na kýčovitý portrét rodiny visící na zdi hovoří za vše) s velmi svérázným pojetím univerzální a osobní morálky. Šéf gangu považuje své podřízené za spotřební materiál, bez zaváhání řadu z nich obětuje pro posílení osobní prestiže. Scénárista sice sleduje osudy členů gangu, ale spíš než o zachycení osobních dramat mu jde o popsání fungování mafie jako celku, jako patologické organizace, která na společnosti parazituje a rozkládá ji. Divák se nejspíš se členy Gomory neztotožní, bude je pozorovat jako rybičky v akváriu. Celkový dojem: 90 %. (03.02.2016)

Talianska odpoveď na akúsi hibernáciu žánru naberá rozmer dráždivého sociálneho komentára, nakoľko s pokojom Angličana a s určitou dávkou zveličenia až cynickým odstupom nepredpojatého pozorovateľa ilustruje život organizovaného zločinu pod sopkou Vezuv, kde si kriminálne živly hľadajú šťastie v skratkách násilia a nelegálnej činnosti. Špinavou a surovou autenticitou kovaný seriál nevkladá dej do politických súvislostí ani nenaštrbuje verejnú dôveru v inštitút polície, reflektujúci pohľad vrhá na celé panoptikum fiktívnych postáv vo väzbe na realistické prostredie (viď sídlisko Scampia – najväčší trh drog v Európe), kde tieto (predovšetkým) morálne skorodované charaktery kríži naprieč prehľadnou sieťou intríg a mocenských záujmov. Skupina tvorcov okolo režiséra Stefana Sollimu príliš neplytvá kyslíkom na slová a namiesto verbálneho stavia v rámci narácie do popredia zdelenie obrazové. Filozofiou za tým je snaha klásť akcent na vyznenie, ktoré prostredníctvom inscenovania scén neustále pripomienkuje dokumentárny charakter nastolený už Garroneho filmovým prepisom s rovnomenným názvom. Názvom, ktorý sa stáva synonymom dementovania romantizujúcej podoby mafie. (21.06.2016)

85-90% ... Sága o moderných mafiánskych klanoch v hlbinách Neapola. Kto iný by mal točiť filmy/seriály s mafiánskou tematikou ak nie Taliani? Veď tí to majú v krvi, a tu to aj dokazujú. Ťažko hľadať nejakého hrdinu v tomto seriály, pretože každý ma v sebe kus špinavosti a nikoho si nedokážete obľúbiť na dlhší čas lebo v ďalšej epizóde vám ukážu aj jeho odvrátenú tvár. Nič neprikrášľuje, ale zobrazuje to tak ako by to asi v skutočnom živote vyzeralo. Surové, drsné, brutálne ale za to vierohodné a realistické. A vraj inšpirované skutočnými reáliami. Čo mi asi najviac vadilo bol ten zbastardený neapolský dialekt. :D (03.01.2015)

Když si Gomoru srovnám třeba s Impériem v Atlantic City (ja vím že to jsou uplně jiné doby ve kterých se odehrává), tak Gomora je prostě strašně zábavný mafiánský pokoukníčko se spoustou akce, střelby, napětí, překvapivých zvratů. Vlastně je tady přesně všechno to co mi v ukecaném Atlanticu chybělo. Don Pietro vypada jako Miroslav Kalousek, takže tim pádem absolutně žádnej soucit. Za to Ciro ten zase vypadá jako Gigolo. Těžko někomu fandit když každej je mafiánská krysa. Nic špatného se ale nedá říct o charakterovém rozpracování postav, tam je to uno perfekto!! To že Neapol je ošklivý město vypadající jako jedno velký ghetto neni žádnym překvapením. Gomora mě hodne začala bavit až poté co se Genaro vrátí z Hondurasu. A ze zmrdečka se stane zmrd, tam se to teprve začne pořádně rozjíždět, a devátá epizoda to neskutečně odpálí. Jestli budou další série, tak já u toho rozhodně nebudu chybět. P.S. - Víc bych do seriálu zapojil policii, přeci jen mám pocit že je tam až příliš vražd na to aby se tím masivně nezabývala policie. (17.09.2016)

Přiznám se, že původní stejnojmenný film z roku 2008 jsem kdysi se značným zklamáním nedokoukal do konce (možná to v budoucnu napravím). Tento seriál je však úplně jinačí kafe! Ti, kteří očekávají stoprocentně věrnou sondu do fungování Camorry a životě v dnešní Neapoli, budou možná malinko rozčarovaní. Seriál totiž v mnoha ohledech až příliš tlačí na pilu co se týče akce a dějových zvratů. Já to přičítám hlavně tomu, že není možné nacpat komplexní dílo do pouhých 12 padesátiminutových dílů (pokud toužíte po detailně propracovaném mafiánském seriálu, musím vás odkázat na geniální a ničím nedostižitelné The Sopranos - je však nutné počítat s 86 částmi). Gomorra stojí na napětí, syrovém zpracování, soundtracku a hlavně hereckých výkonech. Proměna Salvatoreho Esposita z obtloustlého, rozmazleného, ufňukaného a naprosto nemafiánského blbečka v ještě více nesympatického, za to však tvrdého a nekompromisního sviňáka, zasluhuje velké uznání. Konec dvanáctého dílu slibuje velmi slibnou druhou sérii, na kterou už teď netrpělivě čekám. P. S. Parádnější MILFku, než Mariu Piu Calzone, asi na obrazovce dlouho neuvidím :-D (05.01.2016)