Osm hrozných

Trošku jiná tarantinovka, než jsme čekali. Quentin si umí vybrat příběh. Umí tomu dát i správný feeling, punc, nazvěte to jak chcete, ale něco jako očividně nový snímek s patinou starého řemesla. Umí zrežírovat scény a dialogy, aby to mělo... kouzlo. A jeho vkus pro obsazení je kouzelný (Samuel, Kurt, Michael, a Walton, kterého si plnými doušky zrovna užívám ve skvělém The Shield). NA druhou stranu po jeho předchozích filmech byla tahle spíše komorní záležitost poněkud... usedlá a konverzační. Takže pochopím, že je někdo prostě zklamán. Dlouhé prázdné záběry. Pfff. Ale jak jsem přistoupil na Quentinovu hru, tak jsem si začal užívat. Dialogy a jednotlivé scény, ba dokonce záběry, jsou perfekcionistické. Dialogy jsou... hravé a kouzelné. Přitom filmově přirozené. Zejména Walton a Samuel si to dávají neskutečnou měrou. Quentin se tak nějak vrací ke svým kořenům, a je to nezvyk, ale velmi dobře. Velmi velmi dobře. Hateful eight je něco, co se musí po nějaké době vychutnat znovu. Protože tady vám prozrazení děje nezničí film. Naopak vám dá prostor zaměřit se na režisérovu preciznost a hravost dialogů. Tohle by mělo být tak nějak doménou všech režisérů. Ale není. Takže to musím u Quentina náležitě ocenit. Ne že by to v předchozích filmech neměl jinak, tohle je věc, kterou musím ocenit jako poměrně konstantní záležitost. Ale zde to prostě vynikne. Hateful eight nebude filmem roku. Věřím že se najde spousta lidí s výhradami. Ale co je mi po nich. Pod drn si beru svoje filmové prožitky, ne ty jejich. (08.01.2016)

Tohle že mělo tři hodiny? I damn sure liked it! Že je to klasická tarantinovka neberu jako negativum, ale právě naopak. Nechybí v tom nic, na co jsme zvyklí a co máme tak rádi. Herecké obsazení výborné, osobně mi utkvěl v paměti zejména výkon Daisy, fakt odporná ženská. A navíc hudba od Morriconeho. Co víc si přát? (09.01.2016)

Tak si to zase dokázal Quentine!Gratuluju tentokrát se ti podařilo mě usadit na prdel na rovných šest hodin.Jelikož sem neměl o víkendu nic lepšího na práci dal jsem si v sobotu ještě odpolední opáčko,překousl jsem nutné zlo v podobě kino reklam a už se dívám na zasněžené boží muka a zaposlouchávám se do Morriconeho geniální úvodní melodie. Hyjé O.B ať se práší za kočárem a už tu máme prvního stopaře Marquise Warrena hovícího si na kupce mrtvol John Ruth po důkladném ověření identity dotyčného představí spolucestující Daisy Domergueovou jako svini ničemnou vrahounskou načež udělá vyjímku a už se vezou ve třech ,černý pasažér v dostavníku žádný problém.Vozka O.B popožene čtyřspřeží a uhání se dál ledovou krajinou........a víte co zajděte si do kina,nejsem žádný grafoman a po kině na kávičku jestli nebudete z těch třech hodin v sedle otrávení. (11.01.2016)

Tarantino, promiň, ale nemůžu jinak. Všechny ty americké velkokýče, které se poslední době točí, mají alespoň jednu snahu - být dobré ve svém oboru, ale tady je to prostě pořád to samé, jen v jiné kulise. A navíc, westernovská kulisa už tady byla. Ano, neříkám, že jsem se párkrát neuchecht, neříkám, že některý hlášky byly fakt dobrý, ale prostě mě už tento mistr film začal unavovat, a to i přesto, že jsem moc jeho filmů neviděl. Což není dobře. Co ale musím ocenit, je opravdu luxusní hudba...teoreticky mi stačilo koukat na úvodní sekvenci zasněženého kříže, s parádní hudbou Morriconeho. A pak ta zasněžená scenérie amerického západu, ta navozovala taky parádní atmošku. Jenže na to, jaký finance a naděje byly do tohoto filmu vkládány, je to uboze málo... (12.01.2016)

Druhý film Tarrantina, který se mi líbil hned po prvním shlédnutí. Děj bych dokázal převyprávět v jedné větě, ale chyběly by v tom výborné herecké výkony, super práce se světlem, Morricone a samozřejmě Panavision, které z toho dělají parádní podívanou. Stížnosti na to, že je to moc ukecané, osobně moc nechápu. Protože já bych mohl Jacksona poslouchat nonstop. Mohl by vzít jako vedlejšák práci ve školství a být mim učitelem, to bych byl ve škole i o víkendech. Výborná práce s diváckým očekáváním, ovšem u mě největší překvapení filmu bylo, že se před kamerou objeví Channing Tatum. A jen tak mimochodem, vážně mě rozčilují lidé, co stáhli ten film z netu, a ještě se všude chlubí (hlavně na postech cinestaru a cinemacity), jak to už viděli před premiérou. Zrovna tenhle film má cenu vidět v kině a podpořit ho, když se s tím Tarrantino točí na 70 mm, zachraňuje kodak a ještě si dává tu práci s tím, že zařizuje aby se do kin vraceli promítačky na film, i když bohužel jen v Americe :( (13.01.2016)

Jo, bylo to trochu delší, ale jo, bylo to sakra dobrý. Bavil jsem se po celou dobu. Quentin Tarantino prostě umí. A i když ne všechny jeho filmy jsou dobré, tak tenhle je skvělý. Myslím, že Django by závistí zbělal :-) (28.01.2016)

Pořádně silný kafe - a stejně nezahřeje. A nečekejte, že vám budou Tarantino s Morriconem přitápět, ba naopak. V jejich provedení se i prodírání se ke kadiboudě ve sněhové vánici mění ve filmový poklad. Quentin sám však nejvíce vyniká v dialozích a snad poprvé v kariéře si uvědomil, že leckdy může být tím nejlepším hudebním podkresem ticho. Takže ač se v jeho službách ocitl mistr z nejpovolanějších, nezničil jeho hudbu neustálým opakováním a použil ji v místech, kde může dýchat a růst, a s nimiž si bude moci později člověk onu hudbu spojovat. Podobně ale přistupoval i k práci s herci. Obyčejně spolu vedou rozhovor pouze dvě osoby, ostatní přítomní v něm mívají jen velmi malou roli, pokud vůbec nějakou. Pokud k navození klaustrofobických stavů nestačí ty čtyři stěny, mezi nimiž se většina z těch tří hodin odehrává, pak ty kecy docela určitě ano. Myslím si, že Tarantino nikoho z herců hlavních rolí výrazněji neprosazoval na úkor ostatních, takže všichni dostali tolik prostoru, kolik film potřeboval. Snad jen Tim Roth mi sem úplně neseděl - jako by byl jen inkarnací obou postav, které v Tarantinových předchozích filmech ztvárnil Christoph Waltz. Jenže právě z jeho úst zazní slova o spravedlnosti, jež v závěru postaví přeživší postavy naprosto na hlavu. Ještě důležitějším tématem je pak rasismus, který je Quentinovou nynější optikou dán obyčejnou nenávistí, nikoli pohrdáním odlišnou kulturou, barvou pleti nebo neschopností integrace. Negerská pohádka jménem Nespoutaný Django se tak jeví jako podstatně starší, než ve skutečnosti je. Problém jsem měl jenom s rejžovou profláklou fintou, přetočením času, k němuž dojde v předposlední kapitole. To bravurně budované napětí a mrazivá atmosféra z děje náhle zmizí a v epilogu už jich film nemá čas znovu dosáhnout. I přes hromadu fantasticky vypointovaných dialogů a vtipů je Osm hrozných zatím zaručeně nejtemnějším a nejvážnějším Tarantinovým snímkem, není to už jen pocta italským westernům a sedmdesátkovému grindhousu. Ovšem taky je v tom tolik cynismu, že to překvapilo i mě. Ne každý to asi rozdýchá... (30.01.2016)

Tarantino se stále pokouší o jeho oblíbený žánr - western. Obdivuje Sergia Leoneho a jeho westerny. První pokus s Djangem mu vyšel spíš proto, že jak má ve zvyku nacpe do filmu všelijaké dobré herce, kterým dá do úst ještě lepší kecy a přihodí krvavé flákance. Western v pravém slova smyslu to byl jen tak možná pro Afroameričany. Druhý pokus o tento žánr si tak pojistí lépe a rozhodne se dát mu dvě věci, které k dobrému westernu patří - šířka nekonečných plání díky Ultra Panavision 70 a Ennia Morriconeho. Bohužel ani jedno nevyužije. Podaří se mu přemluvit Mistra ke spolupráci pro film, kde hudba nemá důvod diváka zasáhnout. Přesto AMPAS nazná, že pan Morricone by měl dostat Oscara a dá mu ho za asi jeho nejrutinnější skladby. Záhadou je i snímání na 70mm formát pro film, kdy většina děje se odehrává v interiéru. Tarantino natočil film, který je divadelní hrou, kde na malé ploše vytvoří rádoby zapletený příběh a má být opět na divákovi, aby si sestavil jednoduché puzzle z pitoreskních figurek k radosti vykutáleného režiséra. Tohle fungovalo v Pulp Fiction a v Gaunerech, tady je to už jen nezáživné a opakující mlácení prken do dveří. P.S.: Když točíš western Quentine, tak namaskuj i zuby. Takhle bílý, zářící chrup desperádi neměli. (07.03.2016)

Samozřejmě svérázný, upovídaný a příběhově podvratný autorský western, jak se dalo od Tarantina čekat. (Ne)mohl si odpustit některé manýry - "8. film QT", 70mm formát obrazu (u konverzačky odehrávající se v jednom dostavníku a místnosti?) nebo původní Morriconeho hudbu (která zaznívá minimálně a nejvýraznější momenty stejně podbarvuje jeho stará skladba z Carpenterovy Věci = Oscar tentokrát vyloženě za zásluhy). Ale i když určitou zdlouhavost jsem na začátku a konci pociťoval, těch 167 minut mi uteklo a já se bavil víc než u Panchartů a Djanga - komorní návrat ke stylu Gaunerů se vyvedl. (17.03.2016)

Nikoho nenutím, aby se mu tento film líbil. Je totiž určen pro Tarantinovy fanoušky a zejména pro konverzační fajnšmekry. Z toho důvodu doporučuji film v originálním znění. Herci jsou totiž atraktivní a když spolu vystupují na jednom pódiu, chci slyšet je a ne dabéry, třebaže kvalitní. Ve filmu je užita nádherná hudba, kterou odehrála Česká filharmonie. Taky za své umění dostala Oscara. Ve filmu se mi samozřejmě líbí dialogy, jakož i jednotlivé výstupy zúčastněných herců. Ze zasněžené planiny se přesuneme do hospodského obydlí, kde se odehrává většina filmu. Následující je jedna velká divadelní show. Zejména postavu Samuela Lee Jacksona jsem sledoval s velkou chutí. Jeho celkové vzezření působilo vynikajícím a cool dojmem. Ten dlouhý kabát a klobouk si budu navždy pamatovat. Celkové vystoupení se podobá stolní deskové hře "Cluedo". Hráči mají za úkol uhodnout, kde je vrahem. Zde může divák hádat, kdo je dobrý a kdo ten špatný. I když úplně ze zlata není nikdo. PS: Velice mne bavila opakovaná scéna s dveřmi, které bylo nutno vždy po otevření zatlouct. (13.07.2016)

Další dokonalost od Quentina Tarantina, kde jsem hltal každé slovo a každou scénu. Jediné, co mi chybělo v tomto úžasně obsazeném filmu byl Christopher Waltz, kterého však skvěle zastoupil Tim Roth. Někomu by se mohlo zdát, že některé scény byly trochu zdlouhavé, ale k podtržení skvělých dialogů to prostě patří a jinak si to ani představit neumím. (16.12.2017)

Príbeh: Jedna chata, osem mužov a rôzne pohnútky k činom. Herecké obsadenie: Vo filme sa nachádza celý ansámbel hercov, ktorých si Tarantino vedie z filmu do filmu lebo jednoducho znamenajú kvalitu. Najviac som si ale išiel Samuela a jeho príbeh s generálovým synom. Prevedenie: Quentin je jednoducho majster dialógov, čo nám už dokázal v nejdenom filme a tento teda nie je výnimkou. Keď si k tomu zoberieme že celý film sa odohráva v chate a v koči tak je tu zahrané ozaj veľké divadlo s ozaj malým gašparkom. Pocity: Hltal som z filmu každú vetu. Nenormálne sa mi páčia tieto brutálne zvraty a to je aj dôvod prečo Quentinovi tak fandím. Pridaná hodnota: Film sa právom zapisuje do dejín modernej kinematografie a je možné sa na neho pozrieť aj viac krát a stále si z neho niečo zobrať. Bavilo po celú nekonečnú 210. minútovú stopáž. 92% (12.12.2020)

Pche. Prý nejlepší Tarantino, spíše mě přišlo nejvyčpělejší. Krom technicky a scénicky skvělé práce tentokrát nebylo nabídnuto nic extra navíc. Hudba, scénář, míra zábavy - to vše slabší oproti Djangovi. Tarantonovy film mám rád pro působivé zvládnuti dialogů, ovšem zde velice často spolu s kamerou doplnily jen hlucha mista ve filmu a ze jich je. (28.12.2015)

Qčko furt umí!!! (28.12.2015)

Tarantino, jak ho úplně nemusím, obzvlášť do té doby, než se dostaneme k Minnie. Tuna žvástů o ničem, která se naštěstí ve druhé polovině překlopí do záživnější podoby. Fajnová záležitost, která by snesla solidní prostříhání. Hold si u Quentina ujížídím spíše na hollywoodštěji laděných snímcích. 7/10 (30.12.2015)

Radostně zdvižený prostředník. Anebo něco jiného? (07.01.2016)

Quentin se rád poslouchá, točí si podle svého a Weinsteinovci mu u toho svítí lucernou s papalášskou noblesou. Být to kdokoliv jiný, už dávno má ze scénáře trhací kalendář, protože na rovinu, hodina zbytečných keců ve filmu je. Je tu i další kupa záporů (chorá logika, vycucaná zápletka, Tim Roth, který se snad rozhodl parodovat Christopha Waltze), ale nudit se u toho nenudíte. Závěrečné makabrózní defilé vám vykouzlí křivý úsměv na rtech. 70% (08.01.2016)

Fanatickým fanouškem Tarantina nikdy nebudu, ale kill bill se mi líbill a reservoir dogs ještě víc -ono vážně stačilo obsadit k rothovi a madsenovi buscemiho a podoba by nebyla jenom náhodná- Vůbec mu takhle sevřená, komornější poloha svědčí mnohem víc než ty rozmáchlé kusy typu panchartů nebo djanga (nebo jackie brown) jinak nahláškované tak akurát, velké plátno fakt dává vyniknout prostorovosti 70mm formátu (i když by to chtělo spíš IMAX) předimenzované splatter násilí správně krvavé (inu, nicotero) prostě, nejzábavnější tarantino od ..Gaunerů (!) 100% (09.01.2016)

Jít na 180 minut filmu, o kterém dopředu víte, že bude vlastně jen o mluvení v jedné místnosti, zní hrozivě, ale jedině dialogový virtuos Tarantino z toho dokáže udělat takovou záležitost, že po závěrečných titulcích nejistě kontrolujete hodinky a nemůžete uvěřit, že už ty tři hodiny uběhly. Velmi příjemně mě překvapil Kurt Russell, kterého jsem snad poprvé v životě viděl doopravdy hrát, ale také Morricone s českým orchestrem, který potvrdil, že i ve svém úctyhodném věku má stále světu hudbou co říci. Film v první půli diváka naladí i rozhodí, aby o všem, co se před ním děje, pochyboval. Ve druhé půlce přichází spád, který vzhledem k předchozímu dává divákovi pocit, jakoby přejel pomyslný úvodní pahorek na horské dráze. Pak je to jízda. Pro mě jednoznačně velký zážitek, na který mělo smysl jít do kina. 100% = 5/5 (09.01.2016)

Tradičně precizní filmařina v podání Mistra svého řemesla, jenž k (téměř) dokonalému zážitku zásadně pomáhá vynikající herecký ansámbl. Označení "Gauneři ve westernu" vlastně říká vše, co je nutné o Osmi hrozných vědět. Rozhodně nečekejte druhého Djanga, ale spíš komorní drama téměř divadelního charakteru, které je skvěle napsané, nezapomenutelně zahrané a velmi, ale opravdu velmi krvavé. (10.01.2016)