Porodní bába

Je to ďalší výborný vojnový film v podaní fínskej kinematografie. Ak sa mu chcem trocha venovať po historickej stránke, musíme si odmyslieť tu romantickú vsuvku a tak mi z filmu veľa neostalo. Táto časť tzv. Laponskej vojny bola pre obyvateľov tejto časti Fínska tou najstrašnejšou morou. Na rozkaz Hitlera, ktorý sa chcel Fínsku pomstiť za akt prímeria so Sovietmi, ostalo v Laponsku pri ústupe nemeckej armády, len spálená zem a ľudské utrpenia. Táto časť vojny je veľmi dobre zobrazená vo filme Vojna v severnej Európe, 2007 ale predovšetkým jeho druhý diel pod názvom Spálená zem. Niekoľko krát sa vo filme premietla otázka vytváraných zmiešaných vzťahov medzi miestnymi fínskymi ženami a nemeckými vojakmi. Po vojne sa do Nemecka dostalo len pár týchto žien so svojimi deťmi, ostatným (okolo 700 žien) ostali vo Fínsku len oči pre plač. K vysvetleniu tejto otázky je spracovaný výborný film Dva životy, 2012. (26.02.2016)

Tak nějak nevím, co si vlastně myslet, protože můj pohled je zatížený předchozí četbou knihy, takže jsem příběh dopředu znala. Tvůrci příběh značně zjednodušili a osekali o většinu vedlejších postav a všechny vedlejší zápletky a komplikace. Zůstal vlastně jen banální milostný příběh dvou lidí stižených válkou. Abych řekla pravdu, tak mám pocit, že ani nevím, čím tvůrci zaplácali ty dvě hodiny, když skoro nic neřekli ani o oněch dvou hlavních postavách, o jejich traumatech - Johannesově válečném a Helenině vyděděneckém. (13.02.2016)

viac dramatické , ako "romantické". Troška rozkúskované, troška nedotiahnuté. Nepasoval mi tam ten "fínsky likvidátor" ... a dosť povrchne bol riešený druhy hlavný predstaviteľ (Lauri Tilkanen). Zdá sa, že knižná predloha predči filmové spracovanie. Dosť ma zarazila záverečná poznámka o "nechcených deťoch a mamách" (okolo 700) z tohto obdobia zo strany fínskej vlády.. Kurnik šopa !!!! (03.10.2017)

Film o síle lásky uprostřed válečného běsněn je podle předlohy románu finské prozaičky Katji Kettu Porodní bába. Pojednává o válečném utrpení lidí bez rozdílů národnosti i o naději v život budoucí generace. Příběh se odehrává v několika měsících od června do září 1944 v nehostinných končinách na severu Evropy mezi Finskem, Norskem a tehdejším Sovětským svazem. Hlavní postavou je podceňovaná a nevzhledná dcera finského komunisty a šamanky Iso-Lamperiho Šikmooká, od roku 1929 porodní bába. V průběhu cesty od porodu k porodu se dostane jako Fräulein Schwester do lágru 322 Titowka, kde jsou soustředěni zajatci Rudé armády. Ženy radistky a výsadkářky jsou v části zvané Kravín. Dozorci SS a pomocný personál sloužící wehrmachtu si sem chodí jako do nevěstince.... . (11.09.2018)

Prostě to nefunguje. Nejde si najít cestu k postavám, jako by tam chyběla jakákoliv lidskost, i když se o ní tu a tam mluví. Všudypřítomná krutost, drsnost, ale přesto nepřichází žádný kontrast k ní, láska mezi ústřední dvojicí je víc vyřčená než zahraná. Jestliže je film o síle lásky, pak hledejte ve filmu všechno možné, ale lásku ne, je ústředním motivem, ale přesto tam chybí. Navíc z filmu nejde poznat řada motivací postav, nuancí, vůbec se nedozvíte nic o hlavní hrdince, proč ji ostatní říkají tak jak říkají, pokřikují na ní. Dvouhodinový film, který vám naservíruje krutost doby bez příběhu, na konci promítání sedíte v kinosálu a je vám psychicky nevolno, ale vaše emoce jakoby byly nedotčeny. Když z poslední doby vzpomenu třeba na českou Colette, která vás vydeptá a nepustí ještě několik dní, pak je Porodní bába těžko uchopitelná pro diváka, nespolupracuje s ním, nenabízí žádné možnosti jak se, i když trnitě, dostat k postavám. 55% (viděno v rámci Severské filmové zimy 2016) (27.02.2016)