Pohádka pohádek

(50th KVIFF) Unikátní podívaná. Nádherně výpravný film s dechberoucím vizuálem, při němž v jednu chvíli budete překvapeni a oslněni tou velkou nádherou, která je na plátně zachycena, abyste po chvíli odvraceli zraky. Chvíli třeskutá komedie, u které se kino smálo nahlas, chvíli brutální a/nebo strašidelný horor. Nevím, který ze tří příběhů se mi líbil nejvíc, protože každý má něco do sebe. Neapolské pohádky jsou teda dost hustý. 85 % (11.07.2015)

║Rozpočet €12miliónov║Tržby Celosvetovo $3,524,000▐ určite dosť odváždny počin so zaujímavých obsadením, ktoré tu má svoje miesto ale ani jedna postava si nijako zvlášť nepodmaní pozornosť, skôr to je také chladnejšie voči divákovi, čo bol asi zámer ale tým pádom to nemá to správne srdce, hĺbku ako by si želalo, triky, masky, výprava na úrovni /60%/ (27.09.2015)

„CHTĚLA JSTE ROZDĚLIT NEROZDĚLITELNÉ…“ /// Nasajte atmosféru středověku plnou podivnejch tvorů a nijak zvlášť sympatickejch postav ve třech volně propletenejch a originálních příbězích, ze kterejch by měli radost nejen bratři Grimmové, ale určitě i Giovanni Boccaccio. Fantasy podívaná s kruhovou strukturou vyprávění baví zajímavým obrazovým kaleidoskopem, ale snižuje koncentraci vypravěčskou nesourodostí. Věřte (či ne), jedná se o snímek spíš pro náročnější publikum, který vocení odkazy na díla italský klasiky, například SILNICE či MASKA DÉMONA. Příběhově čerpá ze 400 let starý předlohy neapolskýho sběratele pohádek Giambattisty Basileho. Nadšení z hororovejch prvků je proto na místě. Vždyť od pradávna jsou pohádky pro dospělý drsný, navíc často s erotickým podtextem. Matteo Garrone nemoralizuje a (přirozeně) nechává nevinný bytosti čelit zvrácenosti. Poukazuje na lidský vlastnosti a snaží se proniknout do hlubin lidskejch vztahů. Pohádkovej standart splňuje i různorodá herecká sestava. Salma Hayek je opravdová královna a Vincenta Cassela by za vzhled devianta okamžitě zatkla kterákoliv policie. Nesdílím (nekritický) nadšení kritiků a artově založenýho publika. Tyhle příběhy jsou jiný, než klasický pohádky, což je spolu s vizuálem plus. Humoru je málo (spíš škodolibej), akce téměř žádná, napětí dramatický a trocha těch perverzností prostě do pohádkovejch příběhů patří, takže opěvovat film kvůli nim je trapný. Vzhledem k dýlce by se určitě našel prostor ke zhuštění děje. Prospělo by to tempu a možná by došlo i na nějakej překvapivej moment. Ale souhlasím, je škoda, že tuhle pohádku na Štědrej den neuvidíme. A přitom by to bylo příjemný oživení poklidný, františkem zasmrádlý, sváteční atmosféry. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pohádkovou sbírka, známou jako „Pentamerone“, která vyšla letech 1634 a 1636, a kterou sepsal Giambattista Basile, jsem nečetl. 2.) Zjistím, jak chudý lid provádí liposukci. 3.) Thx za titule „Tuxedo“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.09.2015)

Hororová pohádka se vším všudy.Svým způsobem vůbec netuším, co si o tomhle filmu myslet, hodně mi to připomělo Sněhurku se Sigourney Weaver, nebo naší klasiku s Hárápsem Panna a netvor.Takových filmů je strašně málo.Prostě fantasy film hodně pro dospělé, ve kterém jsou princové, princezny, králové a šukání a podřezávání krků s hektolitry krve.Po druhý si nejspíš film v životě nepustíte, ale na jedno podívání to byl hodně zvláštní, leč pozoruhodný zážitek.70%. (11.04.2016)

Jako mnoho komentujících přede mnou, i já začnu tím, že pohádky nebyly primárně určeny dětem. Nebyly to sladké příběhy plné hebounkých jednorožců, kde princezna ohrožená drakem draka ani nevidí, natož aby ji opravdu ohrozil, statečný princ, je-li vůbec zraněn, má ten druh zranění, co vypadá dobře na kameru a zahojí se za dvanáct hodin bez jizvy, z nechtěné svatby vždycky sejde, záchrana přítele je něco velkolepého a zakončeného oslavou, král dívku z podhradí chce z čisté lásky a v případě splnění přání bezdětného páru oběť nejvyšší zaplatí tiše a důstojně žena. Příběh královny, která chce dítě je velmi nadčasový, s ohledem na problémy mnohých dvojic stejného rázu i v současnosti aktuální, včetně toho (není pravidlem, ale stává se), že vytoužené miminko je poněkud zvláštní, a řešení s tím, kdo se obětuje, zahřeje u srdce milovníky genderové vyváženosti (navíc ten král byl stejně hnusnej). Příběh chlípného krále mi připadal nejstrašidelnější, tam i to chvilkové štěstí bylo založené na lži a dopadlo špatně i to, co se nemuselo dít vůbec. Být znovu mladý si asi přeje aspoň občas každý, kdo se za strašidelného praskání kloubů ráno co ráno bolestivě sbírá z postele, zestárnout po boku milovaného (tak tady je to se zrnkem pochybnosti) partnera, je přání všech zamilovaných. Jako mnohdy jinde, i tady je rozumné být opatrný na svá přání. Král zamilovaný do blechy, držící slovo až k možné smrti své jediné dcery z toho v samotném závěru vychází jako takový roztomilý podivín, jeho dcera zas díky manželství náležitě zmužněla a do dalšího života si odnesla poznatek, že je dobré nikdy neztratit hlavu. Příběhy, jak jsou vyprávěny dětem, mají jasný začátek a konec. Příběhy, jak jsou žity, mají začátek, který je často nepostřehnutelný, protože pramení z mnoha příčin, nemají často ani jasný konec, dokud jde život dál. Ani tady není vysvětleno, proč královský pár nemohl mít děti, kde se vzala sexuální deviace dalšího krále a pomatenost třetího. Věci se prostě dějí. Pro všechny případy, kdyby se věci začaly dít kolem mě, budu mít nůž, sprej proti parazitům a nějaké to srdce pořád po ruce. (29.02.2016)