Intolerance

Z pohledu člověka, který viděl jen z roku 1916 na 50 filmů mi nezbývá než napsat, že "Intolerance" je filmem do té doby nevídaným. "Zrození národa" bývá taky označováno za přelomový film, ale to si tak úplně nemyslím. Je to monumentální a fantasticky natočený film, ale podobně dobrých bych v té době dokázal najít další půltucet. "Intolerance" je jiný případ. Vzala si vše nejlepší z dobové tvorby a dokázala to posunout na nový level. Produkce, režie, kamera, narace, rozsah a celková komplexnost díla je jedinečná. Ano, film působí akademicky, místy možná manýristicky a ne každého diváka se mu podaří zaháčkovat. Ale to je dnes úplně jedno. Filmařský monument, ke kterému vzhlíželi naprosto všichni. (03.07.2021)

Griffithovo veledílo, které vzniklo hlavně proto, aby očistil svou pověst po svém rasistickém "Zrození národa". Film zobrazuje tato historická období – události v životě Ježíše Krista, starověký Babylon, Bartolomějskou noc a příběh ze současnosti, kdy je mladík nespravedlivě odsouzen za vraždu kamaráda a jeho milá pro něj vybojuje milost od guvernéra. Avšak nečekejte, že se tak děje postupně. Příběhy se neustále prolínají a dávají do přímého kontrastu. Pro film se postavila obrovská dekorace Babylonu na rohu Sunset a Hollywood Boulevard, ušili se nákladné kostýmy a Griffith film konzultoval s řadou zástupců menšin, aby zůstal politicky korektní. Když byl nakonec obviněn, že u Ukřižování Ježíše nebylo tolik Židů, tak scénu přetočil a doplnil je komparsisty Římanů. Film stál údajně astronomické 2 miliony dolarů a stal se gigantickým propadákem. Obecenstvo film nechápalo a Griffith proto film rozdělil do dvou částí Pád Babylonu a Matka a zákon. Přesto se Intolerance ani zdaleka nezaplatila. Film ovlivnil sovětskou kinematografii, především slavného Sergeje Ejzenštejna, který jí používal často jako citaci do svých eposů. Ostatně film se stal v Rusku obrovským hitem, přestože Griffith z toho nikdy nic neměl, protože tam běžely v kinech pouze pirátské kopie filmu. (01.02.2010)

Pri sledovaní v kine sa dostavil podivuhodný zážitok: sledoval som tento celovečerný film bez jediného zvuku v poloprázdnej kinosále, sústredený výlučne na obraz, nerozptyľovaný sprievodnou hudbou. Dej tvoria 4 príbehy rôznych historických období spojené témou ľudskej netolerancie. Stvárnenie moderného príbehu - súdnej drámy so silným sociálnym akcentom, použitými prostriedkami presvedčivé a pútavé, striedme biblické zobrazenie Ježišovho ukrižovania a vypätý príbeh násilia počas bartolomejskej noci boli pre mňa bezchybné a ich čoraz rýchlejšie striedanie v postupujúcom priebehu plynutia filmu vytváralo zaujímavú kakofóniu pocitov rýchlo prebiehajúcich od jednej udalosti k druhej. Za použité výrazové prostriedky, kostýmy a tisíce štatistov v štvrtej, babylonskej príhode by sa nemusel hanbiť ani vysokorozpočtový spektákel dnešných dní . Chaotická spleť bradatých postáv a na seba sa podobajúcich tanečníčok v tejto epizóde bola pre mňa ale nezrozumiteľná a kvalitatívne rozriedila inak výnimočné dielo. Verím, že sa niekedy dočkám kinouvedenia celej rekonštruovanej vyše 4 hodinovej verzie. (18.02.2005)

Viděl jsem teda jen verzi hodina a půl, která je uložená ve Filmovém archivu a - ačkoli je pravda, že touto selekcí (nevím, nakolik byla zamýšlená a nakolik jde o poškozené části, které byly vyřazeny) film nabyl jisté zkratkovitosti a vynechává důležité scény, které pak musí divák zpětně rekonstruovat v hlavě - je taky fakt, že jsem byl moc rád, že to nebylo delší. Sice samozřejmě vím, proč je film tak důležitý z historického hlediska, ale faktem je, že Griffith natočil snímek, který sice předběhl dobu, ale rozhodně není nadčasový. Oproti proklamované novátorské montáži, bohaté výpravě a splétání vícera dějových linií, jsem si všiml i některých méně zjevných prvků. Režisér zřejmě jako první pracuje systematicky s návratnými motivy a používá střih jako dramatický prostředek (ke konci, kdy se dějové linie dostávají do fáze kolize, se střih zrychluje a skáče z jedné linie do druhé). Za zmínku stojí i otevřené násilí a erotika - v tak ranném filmu to jistě nebylo běžné. Ovšem tento pokus o míchání propojených příběhů, tak jak to dělává v současnosti Innaritu, trpí i poporodními problémy. Vypadá to, že střihač při proplétání dějových linií měl v jedné ruce nůžky a v druhé Becherovku. Krom toho, že paralelní děje nespojuje nic víc, než pouhá přítomnost intolerance, přechody mezi nimi jsou podle všeho téměř náhodné, určované maximálně hodně z rukávu tahanou asociací. Závěrečná katarze a uspokojivé rozřešení dějových linií (které by ještě k tomu do sebe nějak secvakly) se nekoná. Takže ve výšledku: převratný experiment - ano. Vynikající film - ani ne... (25.02.2009)

Dnes takřka nehodnotitelné. Jedno z nejvelkolepějších děl němé éry kinematografie je pro dnešní diváky pouhou zajímavou exkurzí do počátků filmové režie, v níž se mísí úžas nad rozmáchlou výpravou, masovými scénami a novátorským propojením čtyř narativních linií v různém čase a prostoru, s nechutí nad přepálenou tříhodinovou stopáží, která je subjektivně k nevydržení. V době uvedení rozdělené na více dílů to mohlo fungovat, dívat se ale na tenhle epos v kuse vyžaduje hodně velkou dávku trpělivosti. Budou za sto let takto nudné i dnešní "blockbustery"? (22.11.2012)