Intolerance

Intolerance je beze sporu vyvrcholením Griffithova tvůrčího umění. Spojení čtyř zdánlivě odlišných příběhů s ústředním motivem marnosti a zmaru lidského konání,a špatným koncem, kromě příběhu ze současnosti. Prolínání jednotlivých časových rovin působí dodnes místy dost chaotickyhlavně v závěrečných sekvencích filmu,kdy se prolínají pořád rychleji,dokonce byl film jednu dobu puštěn do distribuce sestříhaný tak,že každý byl každý příběh vyprávěn samostatně bez prolínání. Masové scény ze starého Babylóna jsou značně podobné s italskou Cabirií. Stavbou mohutných kulis a následným neúspěchem filmu vyčerpal Griffith své finanční zdroje,tak,až neměl dost peněz na jejich zbourání,proto pak vévodily ještě po několik desetiletí Hollywoodu. Monumentální bojové scény si v ničem nezadají s dnešními filmovými souboji. Na svoji dobu dobře provedené souboj místy až příliš detailně zábírají mrzačená těla,na nichž je evidentní,že se v průběhu souboje změní ve figurinu(na dnešní dobu úsměvné,ale tenkrá celkem slušný filmový trik). Tenhle film miluju pro jeho nápad,humanismus a určitou naději v budoucnost. Griffith trochu napravil reputaci z rasistického Zrození národa a dokázal,že jeho reputace je opravdu zasloužená. (21.08.2006)

Jedná se o jednoznačně průlomový film, plný nových věcí, které nikdo před Davidem Warkem Griffithem na plátně nepředvedl. Je zde např. využíváno křížového střihu, nebo Griffith dokázal jako první vyjádřit pocity v detailu. Jedná se o film němý a tak je vždy buď ticho, nebo jemný orchestrální doprovod (jak už to bývá :)), a tak si film může divák mnohem více vychutnat a vice se soutředit na jeden smysl.. Každopádně na mě z filmu sálala obrovská snaha vyprodukovat něco obrovského, což je také vydět na nebývale vysokém rozpočtu na tu dobu. Či. slavný "pád Babylónské věže", při jehož natáčení bylo v záběru více než 16.000 lidí! Dá se hovořit o dědečkovi americké, dodnes světové kenematografie. (27.11.2005)

Dnes takřka nehodnotitelné. Jedno z nejvelkolepějších děl němé éry kinematografie je pro dnešní diváky pouhou zajímavou exkurzí do počátků filmové režie, v níž se mísí úžas nad rozmáchlou výpravou, masovými scénami a novátorským propojením čtyř narativních linií v různém čase a prostoru, s nechutí nad přepálenou tříhodinovou stopáží, která je subjektivně k nevydržení. V době uvedení rozdělené na více dílů to mohlo fungovat, dívat se ale na tenhle epos v kuse vyžaduje hodně velkou dávku trpělivosti. Budou za sto let takto nudné i dnešní "blockbustery"? (22.11.2012)

Symbolismus rozhodně není ve filmu nic nového, vždyť jeden z průkopníků filmu, Georges Méliès, byl tím, kdo do filmu právě tohle vznesl, ale byl to D. W. Griffith, kdo to dovedl k dokonalosti. Závěr jeho geniálně rozporuplného eposu "Zrození národa" toho byl důkazem, snímek "Intolerance" v tom pokračuje, kdy žena houpající kolébku je nádhernou ukázkou takové filmové metafory. Ať se děje, co se děje, život pokračuje. I když jsou na sebe lidé hnusní, pořád mají naději. Naprosto úchvatná je forma vyprávění, kdy se prostřídávají čtyři různé příběhy, což byl také důvod, proč byl film pro tehdejšího diváka příliš náročný. Přeskakování mezi příběhy mátlo. Co si budeme povídat, diváci s tímhle stylem vyprávění mají problém i dnes. D. W. Griffith ale opět ukázal svou genialitu a schopnosti hrát si s mladým médiem, kterým film byl. To, co je předváděno s kamerou, se střihem, s narací, ale i s efekty, to jsou prvky, které jsou platné doposud. Mimochodem, i mezititulky zaujmou svou propracovaností, stejně jako odhalená ňadra, která později rozhodně nebyla samozřejmostí. Věrnost zachycení doby u historických příběhů je až dech beroucí. (18.01.2014)

Megalomanský spektákel, s ešte revolučnejšími režijnými postupmi ako predchádzajúce Griffithovo dielo ZRODENIE NÁRODA. Úžasný a strhujúci film, ktorý však platí aj ako príklad z tej druhej strany. Po obrovskom úspechu prichádza pád ( zažilo to veľa, veľa režisérov ). V tomto prípade však pád len z komerčného hľadiska. Pravdepodobne najprestížnejšia a najrozsiahlejšia nemá produkcia v dejinách. (25.10.2010)