Muži, ženy a děti

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes (23.07.2018)

Zo všetkých predchádzajúcich filmov Jasona Reitmana som bol nadšený (dokonca aj z Young adult a Labor Day) ale toto je bohužiľ slabučké. Ambiciózna látka sa Reitmanovi rozpadla pod rukami a ostal tu len smutne nezvládnutý pokus Ale mám pocit, že návštevníci kinoklubov budú nadšení pretože vďaka nezvládnutiu látky z toho nakoniec vyliezlo niečo čo by sa dalo pokladať za artfilm - je to nudné, povrchné, točiace sa v kruhu a kričiace "Chcem niečo dôležité povedať!" 5/10 P.S: Adam Sandler tu je úplne v poriadku a mal by častejšie hrávať v normálnzch filmoch, pretože neraz ukázal že mu to ide (20.03.2015)

Zrcadlo moderní společnosti. I když má film Men, Women & Children v popisku komedie, žádnou komedii nečekejte. Film spíše směřuje k dramatičtějším a syrovějším břehům než jaké udává komediální žánr. Film, ve kterém se zhlédnete a Vaše frustrace, obavy a naděje vyplují na povrch a odhalí se v celé své syté nahotě neberoucí si servítky. Geniální a průkopnické dílo, které má svým pojetím nejblíže k filmu Disconnect. „Like it or not, for the moment The Earth is where we make our stand.“ (27.02.2015)

Zajímavý film, který znázorňuje realitu, lidské vztahy a obecně lásku k dětem apod. bez přikrášlení, o to víc mě snímek zaujal, že zachycoval bezprostřední reakce a chování mladých párů ale i rodičů. Příjemný snímek, který si na nic nehraje, není přeslazený, jen kopíruje dnešní svět sociálních sítí, porna, anorexie apod...Vidět Adama Sandlera ve vážné roli, mi vyloženě udělalo radost :) (22.02.2015)

Jeden z těch filmů, co vám fakt něco dají, donutí vás přemýšlet a často se k nim v myšlenkách vracíte. Nemyslím si, že by byl každý z nás totálně polapen virtuálním světem, ale rozhodně nejde o příběhy unikátních jedinců. Možná že i já bych měla radši mazat ven a podělit se o své pocity z filmu se svými přáteli, místo abych seděla s notebookem v klíně a ťukala tu tenhle komentář. :-) Na druhou stranu, v tom nevidím zas takový problém, pokud tomu člověk naprosto nepropadne. Internet, chytré telefony a všechny ty aplikace v nich nám jsou užitečné, často nám usnadní život. A je na nás, jestli si z nich budeme brát jen to dobré, nebo jim úplně podlehneme a přestaneme vnímat realitu. Neříkám, že Muži, ženy a děti otevřou oči všem závislákům, a ti už nikdy nezasednou k počítači, ale možná aspoň ještě jednou zváží, jestli tohle je ta správná cesta. Moc se mi líbilo, že se scénář vyhýbal snad všem klišé. Mockrát došlo na situace, které známe z jiných filmů, ale myslím, že ani jednou se nestalo to, co bych čekala. Žádná nemožná náhodná setkání, zaslechnuté rozhovory a další berličky, po kterých scénáristé často sáhnou, když dojdou nápady. Tady je to všechno pěkně tak, jak to známe z normálního života. Herecké výkony byly taky slušné. Klidně bych poplácala po zádech i Adama Sandlera, ke kterému jsem si v poslední době vypěstovala skoro až averzi. Pěkný, 4* (19.08.2015)