Muži, ženy a děti

Zaprvé: smažte už někdo, prosím, to označení komedie, protože tenhle film je všechno možné, než třeskutá legrace. A teď k mému hodnocení tohohle snímku. Men, women and children vyprávějí o krizi rodiny a o tom, jak mezilidské vztahy ovlivňují média, v tomto případě zejména mobilní telefony, internet a počítačové hry. Jednotlivé postavy a jejich příběhy se jemně proplétají, ale každého zřejmě zasáhne něco jiného. Mně se nejvíc dotkl asi příběh Adama Sandlera a jeho ženy, kteří spolu žijí spíš už jen ze zvyku a jejich život je stereotypní, až mrazí. Jejich řešení je sice poněkud předvídatelné, ale mrazí z něj stejně jako z oho vztahu, který oba označují jako nudu. Zaujal mě hlas vypravěčky, která se snaž filmu dát trochu jiný punc. Jinak jde o průměrný americký film o tom, že bez mobilních telefonů by nám bylo rozhodně lépe. (16.06.2015)

Veľmi dobre sa na film pozeralo, snímok nás úsmevne prevedie snáď všetkými možnými spoločenskými problémami spätými s modernou dobou a technickými vymoženosťami. Miestami dosť nepríjemne nadstavuje zrkadlo konzumnej spoločnosti a na konkrétnych príkladoch a problémoch pár rodín žijúcich si bežným životom ukazuje našu závislosť na týchto technických a internetových výdobytkoch. Chvíľami mi to celé prišlo ako diel z Krajných medzí, ešte chvíľu a môžme si dať všetci implantovať do hlavy PC čip. Škoda toho gýčového, prvoplánového a presladeného záveru, ale aj tak veľmi rád odporúčam do pozornosti. 80/100 (05.05.2015)

„Allison Dossová se zamilovala do Brandona Lendera v sedmé třídě. Jejím největším přáním bylo, aby první pusu dostala od něj. Brandon nevnímal zamilovanost Allison vůči němu, i když jednou mimoděk pronesl, že by ji ošukal, kdyby našel díru.“ Začátek byl krásně svěží, zábavný, měl nadhled a hlavně vypravěčku Emmu Thompson, která dodávala pronášeným informacím ještě vtipnější ráz. Nějakou dobu to tak pokračovalo a vypadalo na hodně povedenou tragikomedii, jenže pak se hlas vypravěčky začal pozvolna vytrácet, s ní také lehkost a postupně i zábavnost. Film byl čím dál víc vážnější a začal zabředávat do docela obyčejného, rutinního a nepříliš zvládnutého dramatu, konec byl už úplné klišé. Ve výsledku mi to tak vychází jenom na průměr, což je velká škoda. „Ta hra se myslím jmenuje Guild Wars.“ –„ To je jedna z nejhorších! Manželský pár v Číně hrál Guild Wars tak moc, že zanedbával své dítě, až umřelo z dehydratace.“ (15.01.2015)

Patřím také do "fucked up" generace a divím se, že toto téma jsou v podstatě jen dva známé filmy (ten druhý je Disconnect). Reitman umí točit filmy u kterých není třeba zapínat mozkové závity a naopak na Vás působí silou vztahů mezi postavami. Třeba krásný vztah mezi hlavními postavami v Juno mi připomněl vztah mezi holčinou fízlovanou matkou a klukem závislym na Guild Wars. Mrzí mě ale, že Reitman dost zjednodušuje realitu a vše žene do extrémů, kterým se prostě nedá věřit. Takže.. hezky se na to kouká, protože se cítíte jakousi součásti filmu (nebo spíš naopak cítíte, že film je vaší součásti), ale zároveň vám nějaký hlas v hlavě říká, že tohle snad nemůže být ani možné. PS: Jennifer Garner hraje opravdu mega sviňskou matku.. a ne poprvé (29.03.2015)

Taká nenáročná príjemná indie blbina, na aké sme od Reitmana zvyknutí. U mňa o čosi slabšie než Thank you for smoking, no lepšie než preceňovaná Juno. Tých klišé, pri ktorých máte chuť si vydriapať oči a nahlas si spievať aby ste nepočuli ako mladá trieska dverami auta po tom, čo jej mamka spravodlivo naloží /btw, za to tresknutie dverami auta by v "RL" naložila moja mamka mne ešte viac) je tu dosť, ale poväčšine je to na také menšie pousmiatie. Adam Sandler mimoriadne prekvapil, ide azda o prvý film, kde som si z celého srdca nepriala, aby jeho postave stalo niečo fakt zlé. Jenifer Garner a jej defaultne znepokojený výraz je štandardne na facku, a Timothée Chalamet je na zožratie aj keď hrá tupého futbalistu s rozbitým nosom. 6,5/10*. (06.04.2021)