Annabelle

Na režisérské stoličce Leonetti alias prznitel Osudového doteku. Mělo mě napadnout, že se mi opět dostane odfláknuté slátaniny, nicméně panenkové horory mám docela v oblibě, a tak jsem tajně doufal v zázrak. Samozřejmě nepřišel. Annabelle je kokotina s několika málo světlejšími okamžiky. Vykrádá bezostyšně Chuckyho a půjčuje si ze všech možných moderních duchařin , asi nejvíc z Insidious, Leonetti u něj stál za kamerou, jaké překvapení, a předkládá jen vyfiltrovanou a nudnou směsku nedotažených lekaček a příběhově nanicovaté vaty s tečkou o nevyzpytatelných cestách Páně a osudu. Zmíněná pointa mne málem přivedla k odpadovému hodnocení. Z lásky k panenkám a za scénu ve sklepě ale nakonec uděluju přehnané dvě hvězdy. Viděno během Season Challenge tour 2015 (19.08.2015)

V podstatě přesný opak toho, co bylo V zajetí démonů. Annabelle je horor bez inteligence, bez nápadů i schopnosti vygradovat scénu. Samotná panenka je ve filmu de facto úplně zbytečná (což je asi největší podraz) a vše je tak doslovné, že kdo něco v tomhle filmu nepochopí, může si bez problémů zažádat o občanku Forresta Gumpa. Nejhorší ale je ta neschopnost nějak budovat scénu. Když už se počtvrté otevřely dveře od výtahu, nešlo se nesmát. Takových momentů je ve filmu bohužel až příliš. Ale zase se musí nechat, že málokdy se horor přetaví v tak čistou komedii. 30%. (14.10.2014)

Kino zklamání roku. Jména a sliby společně se zaštítěním od velkého Wana a mediální masírkou zkrátka navodila očekávání na značně podprůměrného zástupce hororu, který na plátnech kin zbytečně zabírá místům jiným kvalitním snímkům letoška. Pryč je Bisharova plíživá, hrůzná hudba, stejně jako napětí nebo ona stále omílaná atmosféra. Jenže ono když ve "vypjatém" finiši člověk hypnotizuje dveře od východu, neboť už dvacet minut zpátky ví, jak vše skončí - něco je špatně. A to, že ho z toho vytrhne infarktová lekačka, nespraví vážně vůbec nic. Takže Wane, fakt se vykašli na ty tvoje akčňáky, vrať se režisérský křeslo a ke scénáři dokopej Whanella, protože tohle bylo vážně hrozný. Rozjíždět horor (!) 50 minut, na jehož konci divák není navnaděný, co se bude dít dál, ale v hlavě mu zuří souboj únavy a vzteku za promrhaný čas; to je vážně na pováženou. Jo a do kina mě už na horor dříve jak tři dny po premiéře nikdo nedostane. Přiznávám, že tentokrát to nebylo ono, ale i když se najde jeden chichotálek, zkazí zcela zážitek ostatním. Jenže tentokrát po každé lekačce následovala kolektivní salva smíchu provázená vzrušenou debatou, jako byste si museli vy kreténi poreferovat o kolik se vám zvýšil tep nebo kde vyskočila kapka potu. Vztyčený prostředníček teda nepatří Annabelle, u které věřím, že za sychravé noci osamělého diváka dokáže potrápit. Dvě scény jsou fakt vyložená lahůdka a naopak velký palec nahoru. P.S. Proč se film vlastně sakra jmenuje Annabelle, když to o ní absolutně není? Více zde. 50 % (03.10.2014)

Navzdory nevalnému obsazení a nezbytnému výskytu klišé se jedná o film s obstojnou atmosférou, který mě osobně bavil (mj. proto, že hlavní bubák nemá chybu). Závěr mi sice přišel stupidní a celý film se mi nejspíš už za pár dní vykouří z hlavy, ale jako celek mi to prostě sedlo a nedivím se, že vznikla pokračování. Btw. postava manžela se zde chová jako naprostý kretén, (nejen) čímž mi Anabelle trochu připomněla můj oblíbený horor Rosemary má děťátko. Btw. filmem jsem původně trochu opovrhoval kvůli jeho plakátu, který mi přijde stupidní - na té panence mi nepřijde absolutně nic strašidelného, podle mě je prostě jen strašně ošklivá, a nechápu, které děcko by si dobrovolně hrálo s takovým hnusem. UPDATE 5.5.2020 - Napodruhé v telce (v mizerném českém dabingu) mě to už vůbec nebavilo a ani jsem to nedokoukal. A strašně mi to splývá v té současné mase amerických hororů, které jsou jeden od druhého v podstatě k nerozeznání a celé je to strašně komerční, popcornově hloupé a určené k jednorázové spotřebě. (02.07.2019)