Budapešťské povídky

Z Budapešti se, kdo ví - divák rozhodně ne - jak při výbuchu jedna žlutá tramvaj dostala na břeh jezera. Skupinka poutníků, kteří se chtěli dostat do města, se nezarazila nad tím, že tramvaj je u kolejí, které nikam nevedou, že město není vidět ze žádného kopce, na který se dostali. Nikoho nezarazí, že koleje končí a nikde dál nepokračují. Tramvaj, která by mohla být činžovním domem, jeskyní či karavanou, veze své pasažéry, obrušuje jejich osobitost, až zůstane jen nejvlastnější já každého z nich. Obecná lhostejnost ke krutosti vůči někomu, kdo ještě před chvílí byl adorován, protože skupině zachránil život, lhostejnost vůči dalšímu, kdo se v zájmu celku obětoval, jen vlažný soucit s někým, kdo přišel o zrak. Lhostejnost, jakou denně prožíváme, lhostejnost, se kterou se denně setkáváme. Důležité je zůstat sám v tramvaji a pokračovat v cestě. Moje tramvaj je modrá a její pasažéři jsou ve svém nejvlastnějším já laskaví. (12.02.2016)

Zajímavá alegorie o putovaní pestrých existencí (každá má jiné encyklopedické znalosti) se žlutou tramvaji neboli šalinou neboli električkou. Jakoby postapokaptytické putování, ale i když 2. světová válka byla taky nemilou apokalypsou. Navíc Maďarsko bylo v týmu, který v této válce skončil až druhý. Jen název Budapeštské povídky mi přišel trochu podivný, protože Budín a Pešt se objeví pouze v začátečních titulcích na dobových záběrech za částečných zvuků Pochodu Radeckého. (12.02.2016)

Příběh, který je cítit člověčinou. Drama na malém oraničeném prostoru, kde se oderávají drobné všední příběy i zásadní životní předěly. Příběh z těžké poválečné doby, který má v sobě kus poezie a dokáže i pohladit.                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.10.2015)

Maďarský titul: Rozprávky z Budapešti, na mňa pôsobil asi až príliš »rozprávkovým dojmom«; viď otváracia sekvencia so žltou električkou, ktorú postavy najprv [1.] pripravili do stabilizovanej polohy, aby ju potom [2.] tlačili po premočenom piesku, či ju i nakoniec sami [3.] POSTAVILI(!) na trať [žeriav by mal teda čo robiť v takomto divokom teréne, nie to ešte tieto hladné postavičky], pričom asi vôbec najväčšie: [4.a] «Ad Absurdum»; bolo podľa mňa docielené do tej situácie, keď v nasledujúcom dianí, práve túto ELEKTRIČKU, na ktorej bol mimochodom postavený celý tento, naprosto bizarný titul, nakoľko určitá banda nešťastníkov, ju iba neustále tlačila po koľajnici, a k tomu si i často pospevovali do rytmu, či miestami tiež intelektuálne filozofovali nad zmyslom života, alebo sa tiež medzi sebou občas i pobili ... ; skrátka [4.b], rozhodne najväčší NONSENS spočíval v tom, ako v 2/2 minutáže, postavy ROZOBRALI tento dopravný prostriedok na množstvo dielov, s ktorými sa ponáhľali na druhú stranu rieky, kde ich zase zložili DOHROMADY; a čuduj sa svete, ONA znovu fungovala ako sa patrí! • Možné pozitívum naostatok spočívalo možno snáď maximálne len v tom, že nemecký režisér: Werner Herzog, nielenže [asi?] videl tento naprostý «bizarre», svojho maďarského režisérskeho kolegu: Istvána Szabóoa, kedy si dosť i reálne myslím zrovna to, že sa trošku inšpiroval na svojom zlomovom počine: FITZCARRALDO, kde megalomanský protagonista Brian Sweeney Fitzgerald v podaní vskutku šialeného Klausa Kinskiho, sa pomocou domorodých indiánov, pokúsil popresúvať parník skrz peruánsku džungľu, a k tomu i po strmom svahu, čím vari nenarážam práve na nič iné, než na to, že v tomto podaní to bolo mimoriadne realistickejšie, pútavejšie, kvalitnejšie a cetera. • Týmto rozprávkam sa radšej zo širokého oblúka celkom vyhnite, pretože by ste mohli prísť k veľkému úrazu, a tak vás predsa dopredu varujem, že pri Fitzcarraldovi, vám pravdepodobne hrozí takmer to isté, ale s tým podstatným rozdielom, že v prvom prípade uvidíte film, zatiaľ čo hneď v tom druhom: naozajstný FILM, čiže nie je film ako film ... (21.10.2023)

Podobenstvo s nesúrodou skupinou ľudí, ktorí sa spolu dostávajú do vyhrotených situácií, čo už je otrepaný námet vo veľa rôznych žánroch. Ale tu treba zopakovať, že sa jedná o podobenstvo, aby si divák nemyslel, že si z neho tvorcovia robia srandu. Prečo sa tuláci snažia električku, ktorú ledva postavili "na nohy", odtlačiť do nejakej vzdialenej vozovne, o ktorej ani nevedia, či je opustená, alebo či by im v nej dopravný prostriedok nezabavili? Lebo je to podobenstvo o hľadaní zmyslu života v sústredení sa na ďalší cieľ, keď jeden už je splnený. Prečo má tá električka charakter kabelky Mary Poppins, keďže sa do jej jedného útleho vozňa zmestí niekoľko desiatok pasažierov, plus vrecia s potravinami a priestranné lôžko pre matku s dvoma novorodencami? Lebo je to podobenstvo o eskalujúcom spolunažívaní v novovzniknutej komunite, ktorá sa postupne buduje a mení. Električka je len kulisa, čo dokazuje aj fakt, že príbeh, ktorý sa celý odohráva v exteriéri, by sa dal imho bez problémov spracovať divadelne. (17.10.2023)