Mefisto

Jediný problém ktorý mám z touto snímkou je dĺžka. Hlavne prvá polovica sa ťahá a ťahá a unavila ma (a to som fanúšikom filmov Bélu Tarra). Druhá polovica už nabrala spád a krásne ukázala tvár totalitnej spoločnosti. Úplne som sa vžil do hlavnej postavy ktorá síce odmietala prichádzajúci režim ale čoskoro zistila, že ak nebude spolupracovať, dopadne ako jej kolegovia ktorí sa proti nemu postavili a úplne náhodou zomreli na "následky autonehody, či spáchali samovraždu". 3.5*. Myslím si, že by som, bohužiaľ, za rovnakých okolností riešil prežitie rovnako. Chápem nadšenia ale aj kritiku... Zvolil som si strednú cestu. (04.10.2021)

"Čo odo mňa chcú?, ja som iba herec..." Spočiatku som si myslel, že príbeh bude podobný filmu Garderobiér s R. Finneym, dokonca sa ich odohráva vo vojnovom období. Mefisto je ale o niečom inom. V prvom rade o hercovi, človeku mnohých tvári, človeku, ktorý má rád lesk a slávu a je mu celkom jedno, že sa z neho postupne stáva nacistický poskok. Moje prvé stretnutie s Istvánom Szabóm a jeho dvorným hercom K.M. Brandeurom dopadlo dobre. Vytkol by som iba niektoré zbytočne dlhé ukážky z divadelných predstavení a tanečných vystúpení. Minútou by režisér bohate vystihol atmosféru i myšlienku a preto nie je nutné, aby som pozeral na päť minútové vystúpenia. Film to zbytočne natiahlo o nejakých 20 min. a zaniká tak možnosť príbeh zdramatizovať. Najsilnejší moment: "Vypadni komediant!". Inak spokojnosť a Oscar zaslúžený. 80%. (16.12.2012)

Tohle je jeden z těch úchvatných filmových výtvorů, které na vás svou silou hluboce zapůsobí. Na konkrétním historicko-politickém vývoji meziválečného Německa se odehrává vnitřní boj jednoho člověka, který podléhá blyštivému pozlátku slávy a úspěchu natolik, že se vědomě i nevědomě stává loutkou a nástrojem nesvobody a diktatury. Divadelní herec Hendrik Hoefgen (skvělý Klaus Maria Brandauer) je mužem, který vidí hlavně sám sebe. Rád se neustále staví do role ukřivděného člověka a jde tvrdě vpřed za svým cílem: hereckou slávou a uznáním. V politickomocenské proměnlivé době opouští všechny své zásady a přesvědčení a stává se poslušnou loutkou v rukou představitelů moci. Ze začátku zaujatý postoj, že jeho cesta vzhůru může poskytnout určitý ostrov svobody a bezpečí, je vystřídán krutým vystřízlivěním, pochopením vlastních možností a svojí nehezkou rolí v té nedemokraticky hrůzné době. Jeho životní role Mefista ve Faustovi ho předznamenává do jeho životní role, na kterou se systematicky připravuje krok po kroku. Svých veškerých dobrých odhodláních na poli divadla i politiky se zištně vzdává ve prospěchu své stoupající kariéry. Z dalších rolí: Hendrikova první manželka Barbara Bruckner (dobrá Krystyna Janda), pocházející z buržoazních kruhů, herečka a přítelkyně Barbary Nicoletta von Niebuhr (Ildikó Bánsági), Hendrikova manželka v době fašistické moci, fašistický generál a ministerský předseda (dobrý Rolf Hoppe), který Hendrika využívá ve prospěch fašistické ideologie a moci, herec Hans Miklas (György Cserhalmi), původní člen NSDAP, který se z ideologického hlediska s fašismem loučí, aby za to zaplatil vlastním životem, herec Otto Ulrichs (Péter Andorai), společně s Hendrikem komunistický sympatizant, černoška Juliette Martens (Karin Boyd), Hendrikova milenka zachraňující si život odjezdem do Paříže, herečka Lotte Lindenthal (Christine Harbort), prominentka fašistického režimu, ředitel hamburkského divadla Oskar Kroge (Major Tamás), herecká hvězda Dora Martin (Ildikó Kishonti), Hendrikův židovský sluha Kis Böck (István Komlós), fašistický pohlavár Cesar von Muck (Christian Grashof), a fašistická prominentní sochařka Laura (Teri Tordai). Nástup fašistické nenávistné ideologie, prohra ambiciózního a nadšeného komunismu, zajímavosti netradiční formy nezávislého divadla, porážka svobody a umění, ze kterého zůstal jen ohyzdný pahýl na podporu a vzestup nenávistných násilníků u moci. A jedinec, který se díky své ctižádosti a ambicím podílí na této zdeformované a brutální formě vládnutí. Úchvatné a velkolepé. (25.07.2012)

Politika je divadlo už od nepamäti, ale divadlo by sa nemalo nikdy stať politikou. Vtedy je zrejmé, že sa so štátom deje niečo "diabolské". Hofgen je herec, ktorý svoje role skutočne prežíva a začína prežívať aj tú reálnu, vyžadovanú novou spoločnosťou. Hranica medzi divadelnou úlohou a skutočnou osobnosťou sa stiera. Je iba obeťou svojej doby, ktorá ho vytvára, je naivný, alebo je iba konformista, zbabelec, ktorý sa opája sebaklamom? Dajú sa v takejto dobe nájšť kompromisy, aby ostal človek samým sebou? Je to iba človek, ktorý sa nedokáže stať skutočným, zásadovým mužom? Kde je v jeho prípade hranica medzi vlastenectvom a zbabelosťou? Mefisto vytvára dusno a atmosféru iba mrazivými dialógmi, k zobrazeniu násilia sa uchýli iba raz a je to podľa mňa trochu zbytočné. Na rozdiel od mnohých filmov, zaoberajúcich sa týmto obdobím európskych dejín, zobrazuje aj ponižovanie černochov, v čom je originálny. Najviac mi pripomenul talianskeho Konformistu, divadelným prostredím Kabaret alebo Posledné metro, ktoré odporúčam tým, ktorým sa takmer dva a pol hodinová dĺžka zdá príliš. KMB predvádza jeden z najlepších výkonov filmovej histórie. (27.11.2012)

Neopakovatelný stylistický prožitek. Szabó inscenuje záběry zdánlivě konvenční metodou, ale jejich vnitřní dynamika je zkrátka úžasná a vyprávění se napříč velice krátkými a intenzivními scénami posouvá v ohromném tempu, přestože tomu interiérový komorní rámec na první pohled vůbec nenapovídá. Dialogy jsou často utnuty v jejich průběhu a kompozičně přeneseny do další scény, čímž nás film nutí přemýšlet a neustále udržovat pozornost, což se mu daří opravdu po celou dobu, nehledě ještě na to, jak jsou dialogy samotné neskutečně chytré a vtahující. Také významově snímek plně dostává své legendární pověsti, když hrozivou nemorální mašinerii popisované doby vztahuje k divákovi prostřednictvím rozpolcené a průběžně obměňované osobnosti titulní postavy, zpočátku bohémské, poté naivně idealistické a nakonec zcela zhrzené, díky čemuž se mu daří hutně smazávat i ve scénáři několikrát zmiňovanou propast mezi "publikem a jevištěm". Přestože nepropukly naplno deprimující události, v jejichž příchod jsem tajně doufal, knedlík v krku jsem i tak soustavně pociťoval a během vynikající závěrečné scény mě vyloženě zamrazilo... A to je správný ;) (08.12.2016)