Mefisto

Szaboova středoevropská trilogie křísí polozapomenutou středoevropskou identitu, která ještě před šedesáti lety byla živou součástí veřejného povědomí všech národů a států "užší" střední Evropy. Brandauerovy výkony jsou vynikající a v zásadě vyvážené ve všech filmech tohoto širšího ideového celku. Důležitá je právě ona horní časová hranice před rokem 1945. Podobenství filmu je vlastně detailně zachyceným procesem nomenklaturizace jinak schopného, ve své profesi silného a odolného jedince (jedinečná je dech beroucí rekonstrukce avantgardních scén dvacátých let ve výmarském Německu. Slušnost přechází do zločinu tiše, zpolehounka, krůček za krůčkem. Zrod zločince a lumpa je zdánlivě pevně propojen a jasně dán. Včetně virtuální útěchy menšího zla a domnělých dílčích zásluh téměř opozičních. Už se nejedná jen o Hitlera, ale o jasné vymezení lidství oproti jeho zločineckým mantinelům včetně časově mladších totalit druhé poloviny minulého století. Konec - ve shodě s Mannovým stejnojmenným románem - je otevřený. Stejně jako naše znalosti tohoto zdánlivě neatraktivního, ale životně důležitého tématu. Navíc na případě strhujícího filmu již dnes poprávu považovaného za klasický. (23.09.2007)

Veľmi dobré a monštrózna stopáž vôbec nevadila. Má to totiž vynikajúci mnohovrstevný, umne vygradovaný scenár. A ku cti mu slúži, že parádne funguje aj keď sa vzdáva mnohých vďačných dramatických situácií. Funkčné aj ako metafora a takisto ako rozbor jednej poľutovaniahodnej osobnosti. S filmom má však jeden osobný problém. Štýl európskej kinematografie 80. rokov mi je proti srsti (aj herecky) a scén, ktoré ma tu vyrušovali je bohužiaľ dosť. Hlavne prvá tretina ma vážne vytáčala 8/10 (15.03.2018)

Herec, milujúci hranie. Bez masky, s maskou. S prekvapením. Raz pochybujúci, inokedy presvedčený o talente, ktorý by mal rozdávať na podstatne vyššej úrovni, než v provinčnom divadle prístavného Hamburgu. Už tu začína prejavovať svoj nestabilný charakter. Typickým je preň túžba po lepšom živote a všeobecnom uznaní. Spaľujúca vášeň znamenať čosi vo svete umenia dokáže prelomiť to lepšie v jeho vzťahovom živote. Napriek výrazne ľavicovému mysleniu, prejavuje znaky nezdravej ambicióznosti. V zhode s tým, napriek vášnivej a slovne kruto úprimnej láske s černošskou učiteľkou gymnastiky a tanca, neváha odrazu uzavrieť manželstvo s finančne dobre zabezpečenou paničkou. S postupným ovládaním politiky nacistami, postupuje aj rozklad hercových dovtedajších politických a hereckých ideálov v prospech vládnucej ideológie. Výmenou za názorový obrat je ponuka možnosti riadiť procesy v divadle. Nejde o jednorozmernú postavu, na to je film zrobený príliš chytro. Až tak, že napriek urputnému herectvu vyznieva celý koncept trochu hóch akademicky, a tým aj neživotne. Len v znamení téz o úlohe umelca v súkolí doby, ktorú ovplyvňuje a do značnej miery určuje politická situácia. (19.01.2021)

Politika je divadlo už od nepamäti, ale divadlo by sa nemalo nikdy stať politikou. Vtedy je zrejmé, že sa so štátom deje niečo "diabolské". Hofgen je herec, ktorý svoje role skutočne prežíva a začína prežívať aj tú reálnu, vyžadovanú novou spoločnosťou. Hranica medzi divadelnou úlohou a skutočnou osobnosťou sa stiera. Je iba obeťou svojej doby, ktorá ho vytvára, je naivný, alebo je iba konformista, zbabelec, ktorý sa opája sebaklamom? Dajú sa v takejto dobe nájšť kompromisy, aby ostal človek samým sebou? Je to iba človek, ktorý sa nedokáže stať skutočným, zásadovým mužom? Kde je v jeho prípade hranica medzi vlastenectvom a zbabelosťou? Mefisto vytvára dusno a atmosféru iba mrazivými dialógmi, k zobrazeniu násilia sa uchýli iba raz a je to podľa mňa trochu zbytočné. Na rozdiel od mnohých filmov, zaoberajúcich sa týmto obdobím európskych dejín, zobrazuje aj ponižovanie černochov, v čom je originálny. Najviac mi pripomenul talianskeho Konformistu, divadelným prostredím Kabaret alebo Posledné metro, ktoré odporúčam tým, ktorým sa takmer dva a pol hodinová dĺžka zdá príliš. KMB predvádza jeden z najlepších výkonov filmovej histórie. (27.11.2012)

Nejvetsi problem tohohle filmu je delka. Tenhle film si je hodne podobnej s Hanussenem, taky jde hlavne o vystoupeni na podiu a vecirky, jenze zatimco Hanussen je velmi zajimava postava, zde se jedna pouze o herce. Navic je Hanussen o pul hodiny kratsi. Nicmene musim uznat, ze ackoliv tu jsou bud dialogy nebo divadelni vystoupeni, nijak vyrazne jsem se nenudil. Na druhou stranu, kdyz se dej filmu dlouho nikam neposouva a furt se jen hraje na jevisti, tak uz to tak upoutat neumi. Vsude jsou reci o nejakym moralnim padu a tak podobne, ale bud sem ten film spatne pochopil nebo nevim, protoze me to tak neprislo. Byla to proste blba doba a Hendrik Hoefgen jen miloval divadlo a nic jinyho ho nezajimalo. A zaver byl nejakej divnej, vubec nenavazoval na predchozi dej a byl tam asi jen kuli tomu, aby moh Hendrik rict hlasku "Ja jsem jen herec.". Kdyz uz je ve filmu neco nudnyho, je tu nastesti Klaus Maria Brandauer, kterej to vzdy zachrani a podava snad zivotni vykon, kuli nemu stoji za to tenhle film videt, ale jinak film nema moc co nabidnout. (14.02.2007)