Baraka - Odysea země

Filmu nejde upřít až dokonalá kamera a scenérie. To co Ron Fricke natočil v těch 24 zemích je opravdu krása. Krása přírody střídána s "krásou" velkoměsta je dobře vymyšlená, ale docela špatně provedená. Do přírodních scenérií a příjemné hudby se člověk ihned zakouká, ale při ukázce "krásy" velkoměsta začne být film nudný a uspávající. Tyto dva rozdílné póly jsou celkem smutné, ale 3* jsou jisté. PS: po vidění qatsi se musím podívat znovu, nevěřím, že mě to tolik minulo... (19.03.2005)

O dva stupně horší než Chronos. Líbilo se mi to méně, jelikož prostě mam rád velkolepé a majestátné záběry, a ne statické zabírání lidí z různých konců světa. Autor do Baraky vložil i něco málo ze svého předchozího díla, což jsem trochu nepobral, ale budiž. Něco mě svádí dát tomu čtyři hvězdy - možná to bude ten Host of Serpahim, kterého jakožto song mám moc rád a sem vyloženě sedl, ale jeden song nemůže zlepšit můj celkový dojem. Jo, je to pěkný dokument o planetě Zemi a všech lidech na ní, ať už mají jakékoliv obyčeje (a že některé z nich jsou vážně praštěné). Chronos je Chronos. (26.02.2010)

Dokumentarista Fricke a jeho další cesta po planetě zemi,s velmi působivou kamerou,jehož obrazy doplňuje pouze hudba a občas reálné zvuky.Hezky se na to kouká a místy je to i zajímavé,ale protože tu není žádné tempo vyprávění,divák si připadá,jakoby si prohlížel album s obrázka a hudbou.Může ho to tak místy uspávat.Pomohlo by mírné oživění ve formě změny tempa vyprávění a nějakého zajímavého nápadu.Jako dokumentární film o zemi má ale velmi slušnou vypovídající hodnotu a patří rozhodně mezi to nejlepší,co bylo tímto způsobem o naší planetě natočeno.U mě je to dokumentárních 80% a přemýšlím,kam bych se to měl zajet podívat. (20.08.2011)

Člověk se pohybující, člověk se přizpůsobující, člověk fantazírující a folklorizující. Člověk věřící a přesvědčený, člověk oddaný, člověk podmaňující si, člověk robotický, člověk pracující, člověk přežívající. Pohyb je člověku dán, a nelze ho zastavit. Pohyb je pro nás nutnost, potřeba a touha. Člověk se pohybuje všemi směry, a nelze ho zastavit. Člověk se nezastavující před ničím. Člověk zhoubu fauně i floře přinášející. Člověk žijící v klidu a symbióze i člověk uspěchaný. Člověk tvořící a své výtvory zanechávající. Člověk ŽIJÍCÍ a točí se společně s planetou, visící v temném prostoru a závislé na slunci. Člověk si neuvědomující, kde to vlastně žije. Velmi slušně sestříhaná podívaná na tu naší úplně obyčejnou a malou planetu, na jejímž povrchu se ovšem skrývá něco velmi ojedinělého. Každý den, to lze vidět. Stačí se jen dívat...člověk oslepený a zaslepený. Určitě bych se nebál ještě drsnější sondy do lidského svědomí a praktik nemilosrdného businessu i silnější hudba, by mi dopomohla k plnému počtu. (22.09.2013)

Film s nie až tak krkolomným názvom Baraka sa mi podarilo vzhliadnúť krátko po Koyaanisqatsi (už aj toto slovo viem vysloviť v pohode) a moje reakcie boli veľmi podobné. Bez komentára, len za pomoci hudby a obrazu vyrozprávané svedectvo o živote na našej planéte. Klady filmu sa v podstate rovnaké ako u Koyaanisqatsi, takisto sa mu dá čokoľvek len veľmi ťažko vyčítať, ale ak by som mal vybrať lepší film, tak ním je určite Koyaanisqatsi. Najväčšia časť Baraky sa sústredí na život v juhovýchodnej Ázii, to by bolo celkom v poriadku pokiaľ by sa občas neobjavovali aj obrazy z afrického prostredia sledujúce tradičné zvyky domorodcov. Tejto rozhádzanosti prostredia som veľmi nerozumel a takisto potom s toho vyplíva to, že posolstvo Baraky sa mi hľadalo omnoho ťažšie, akoby ani nebolo, alebo sa veľmi efektne skrývalo za obrazmi. Tiež musím povedať, že Baraka aspoň s môjho pohľadu pôsobí viacej komerčnejším dojmom, čo vôbec nevidím za tím, že by vznikla až neskôr po Koyaanisqatsi. Baraka má tiež trocha dlhšiu stopáž, takže som sa miestami umeleckej stránky naozaj presýtil a začal som sa aj nudiť. Každopádne sa však jedná o ambicióne dielo a možno časom tento film docením natoľko, že mu plné hodnotenie udelím. (16.05.2008)