Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
Frickeho filmová báseň a zároveň film, ktorý značne posolstvom, spracovaním aj intenzitou toho čo ukazuje prevyšuje Reggiovú trilógiu. Stearns je ako skladateľ omnoho emotívnejší ako Glass. Moje veľké chystanie sa na Frickeho nový film Samsara je tým pádom u konca. Baraku som si prvý krát pozrel až včera a zapôsobila na mňa. Iste aj nej chýba výraznejšia dramatizácia a veľkolepejšie obrazové finále, a tiež je pravda, že mnohé filmové postupy - ako zrýchlené mesto a ľudia, boli využíté aj v iných filmoch, ale výsledný dojem, ak teda vnímame film naozaj ako báseň s jasným posolstvom, je veľmi pozitívny. Síce vrchol sa dostavil už v polovičke pri pracovnom páse a v scéne s kurčatami, čo robi doznievanie filmu o niečo pozitívnejšie. Náboženský a duchovný svet je tu prezentovaný ale silnejšie než v Reggiovi a to si filmu vyslúžilo 4 hviezdu. ()
Úchvatná zpráva o stavu naší planety, u které není důležité, odkud jsou které záběry. Zobrazuje za sebou rituály různých primitivních kmenů i západních náboženství, zrychlené záběry dopravní špičky ve velkoměstech i odporná panelová sídliště. V porovnání s filmy G. Reggia vítězí širokoúhlými záběry a prohrává hudbou, která je sice docela hypnotická, ale na Glassův minimalismus nemá. ()
Dokumentarista Fricke a jeho další cesta po planetě zemi,s velmi působivou kamerou,jehož obrazy doplňuje pouze hudba a občas reálné zvuky.Hezky se na to kouká a místy je to i zajímavé,ale protože tu není žádné tempo vyprávění,divák si připadá,jakoby si prohlížel album s obrázka a hudbou.Může ho to tak místy uspávat.Pomohlo by mírné oživění ve formě změny tempa vyprávění a nějakého zajímavého nápadu.Jako dokumentární film o zemi má ale velmi slušnou vypovídající hodnotu a patří rozhodně mezi to nejlepší,co bylo tímto způsobem o naší planetě natočeno.U mě je to dokumentárních 80% a přemýšlím,kam bych se to měl zajet podívat. ()
Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov. ()
...Úžasné... Pokud se chcet zamyslet nad svým životem i obyvateli této planety, jejíž jste součástí, pak neváhejte. Kvalitu hledejme i ve zkušenostech Rona Frickea coby kameramana (viz níže)... Zaujaly mě zrychlené záběry ze života města připomínající vysoce organizované mraveniště (viz přechody pro chodce a semafory) v kontrastu s poklidným životem indiánů a jiných domorodců... Výborná taktéž perfektně situovaná a podmanivá hudba doplňující tento "no coment" dokument do dokonalosti... ()
Galerie (65)
Photo © Samuel Goldwyn Company
Zajímavosti (10)
- Scéna s mnichem v ulicích Tokya byla neplánovaná a nebyla ve scénáři. Štáb na mnicha narazil náhodou při cestě zpět na hotel. Mnich po celou dobu natáčení scény nepřerušil svou modlitbu a ani jednou se nepodíval do kamery. Po několikaminutovém natáčení mu štáb poděkoval a dal mu symbolický obnos jako poděkování. (Alfréda)
- Baraka byla za více jak dvacet let jediným filmem, který se točil v 70mm Todd-AO formátu, jenž byl vynalezen v 50.letech. Předchozí snímek natočený v tomto formátu bylo Poslední údolí (1971). (Alfréda)
- Film nakrútila trojčlenná skupina tvorcov za 14 mesiacov v 24 krajinách na 6 kontinentoch. (Flipper)
Reklama