Smradi

Zatímco okolo přelomu tisíciletí se většina filmů pro kina točila ještě na klasickou filmovou surovinu, z tohohle televizní technologie vyloženě čouhá. Je to v podstatě taková typická televizní inscenace s odpovídajícím pojetím režijní estetiky: sice bez využití tříkamerového řetězce (o to delší jsou pak statické interiérové záběry) a s větším počtem exteriérových obrazů, ale kdyby ji natočil v osmdesátých letech např. takový Jiří Adamec, asi by se výsledek moc nelišil, snad jen v tom, že by podstatně víc používal ruční kameru. A ještě ke způsobu distribuce: když v roce 1993 natočil Karel Kachyňa film Kráva, odpovědní lidé v České televizi nezodpovědně usoudili, že pro tento umělecký skvost je postačující odvysílání v televizi. K tomu už není - zvlášť při porovnání kvalit Krávy a Smradů - co dodat... (04.10.2014)

Přestože je těch kladů málo tak začnu zápory. Jako již tradičně je u českých filmů zvykem, aby se divák(pravděpodobně nenáročný - Čech)nemusel zabývat nad hloubkou příběhu a psychologií postav tak pojímají filmaři své příběhy často celkem banálně. Ono je to někdy fajn, když přijdete unavení domů a chcete opravdu relaxovat u nějakého filmu pravděpodobně člověk sáhne na ovladač nebo vyloví nějakou perlu v českém rybníčku. Inu český rybníček jak jsem již v nějakém komentáři uvedla je velice často obsazen sinicemi a tak pro ten nános zelené břečky nejde vidět na dno a hlavně ty zářivé klenoty časem zajdou a okoukají se a ty špatné filmy mají nejlepší reklamu(teď myslím třeba ty novinkové na které chodí snad každý a ani nevím proč). Nelíbilo se mi, že nebyl dořešen ten rasismus - obvinění ze zničení majetku jednoho důchodce, který měl nevymáchanou pusu a neustále prudil - ocenila bych, kdyby si scénáristé trochu pohráli s tím koncem toho příběhu a místo "tohle není moje deka" na konec dali něco hlubšího jako "jsme dobří, že jsme si adoptovali děti" a na závěr třeba "lidi taky si adoptujte potomka!" Sice se mi nelíbí rasismus a sama se k němu příliš nehlásím, ale je třeba rozeznat například pracovitého a naprosto normálního "nepřizpůsobivého občana" od líné kůže co krade a dělá problémy. Není divu, že pak ve světě máme nálepku rasistů první třídy(snad hned po Německu). Tak tedy průměrný film bez špetky tolerance k inteligentnímu divákovi a bez jakéhokoliv kreativního snímání celého dění (třes kamery snad patří do amatérismu). (01.03.2013)

Hodně silný film, ale chybělo mi u něj větší rozpracování vedlejších postav - třeba chlapík s dodávkou ("kámoš" Franty) tam takhle byl úplně zbytečný. A dle mého, pokud někdo ve vsi rozpoutá takovéto xenofobní nálady, tak zaručeně nezůstane sám. Moc se mi líbili Špalková s Trojanem a František, ostatní dětští herci bohužel tak dobří nebyli a jejich deklamování dost tahalo za uši. (31.08.2014)

Podprůměr. Nápad byl dobrý, ale... Od začátku - Petra Špalková je vážně super a mám ji rád. A tím výčet těch "vážně super" věcí končí. Pominu přehrávání Duška coby rasistického, neustále nepříčetného magora a pominu nepřesvědčivého Trojana. Nepominu ale nudu. Kdyby se Tyc nebál a seškrtl to tak na hodinu (pokud chtěl říct jenom tohle), nebo alespoň v daném časovém úseku podal trochu víc příběhu, bylo by to možná i za 4. Ale takhle je to jen velmi rozvláčné vyprávění, které je navíc ještě strašně uměle natahované. Scény typu "osazenstvo jde přes most" jsem ještě celkem bral, ale scény typu "pokaždé jiná postava tři až čtyři minuty strnule zírá do prázdna a snaží se tvářit, jakože přemýšlí, zatímco v pozadí hraje melancholická hudba" mě iritovaly opravdu maximálně. Nehledě na to, že i zvolené téma, ač je celkem zajímavé, zde zabíhá do patosu, který rozhodně nebyl nutný. Naopak, mohlo tu být trochu víc kontroverze. Postavy rodičů mohly být vyobrazené jako občas doopravdy vážně pochybující o správnosti svého rozhodnutí a rasistické předsudky mohly být z více stran, nejen od jediného, očividně psychicky nemocného, řvoucího šílence. Takhle totiž vypadaly jako docela bezzubé. Takže - syrová vypověď to není (ani vařená a dokonce ani pečená), na příjemný český filmík je to zase moc nepříjemné. Já osobně jsem nebyl nadšen ani trochu. (28.07.2008)

Celé odpoledne jsem dělal na zahradě; jednotil jsem tabák, dláždil cestičku, kompostoval biomasu....; zkrátka jsem si vymýšlel spoustu zbytečných prací, abych si mohl v klidu doposlouchat román Terezy Boučkové "Rok kohouta". (Jak je to dávno, co jsme v Hostu vydali její "Indiánský běh"?). Na "Smrady" jsem se pak večer nedíval s dobrým pocitem, přitom jsem ani moc nevěděl, co mi na něm vadí. Zamyslím se na tím tedy až teď (to je přece smysl čsfd, ne?): FILM - i přes přítomnost Ivana Trojana poněkud amatérský, práce s dětmi slabší než v cizích (např. íránských či řeckých) filmech, motiv mostu a hudba Jablkoně skvělé. DĚTI A DOSPĚLÍ - Děti, tyto obzvlášť, potřebují jednoznačnou vazbu na rodiče. Nevadí jim tolik, když jsou na ně přísní a trestají je, ale musí mít jistotu, že jsou silní, a že je ochrání v krizových situacích. Často si to (nevědomky) také testují. Princip neustálého ustupování vede akorát do pekla. HUMANITA - děti měly všecho co ostatní, dodělaly školu (je zdůrazněno, že jako jediní Romové v okolí), adoptivní rodiče na ně (byť často s přemáháním) byli milí, licoměrnost však byla hlavním znakem prostředí, do něhož byly vrženy. TEREZA BOUČKOVÁ - neříkám to rád a v podstatě se za to i stydím, ale nemohl jsem se zbavit vlezlé představy, že si děti pořídila (i, možná, hlavně) proto, aby měla o čem psát. (30.05.2018)