Náhodná známost

Zajímavý, jak se tu komentující docela úhledně dělí na ty, co Donna celou dobu "hladila po duši", a naopak na ty, kterym byla od počátku protivná. Já tu jsem, abych zastával oba tábory. Na jednu stranu se hlavní hrdinka, zvlášť na stand-up komičku, vůbec neumí vyjadřovat a její neustálý "like" mi fakt dralo uši; na stranu druhou se mi postupem času dostávala víc a víc pod kůži, až to nakonec celý relativně klapalo. Žádný indie terno se nicméně rozhodně nekonalo. (26.09.2014)

Jediné čo trocha vylepšilo body bol dobrý záver. Čakal som niečo cukríkové v štýle ružovej knižnice, no našťastie rozuzlenie dostalo reálnejší nádych. Avšak dejová linka mi prišla až zúfalo nezávislá, s častou nudou, banálnymi situáciami a "prdiacimi" vtípkami, ktoré síce boli zo začiatku trocha zábavné, no rýchlo sa z toho stala rutina - mdlé a nezáživné. Priemer. 60/100 (24.09.2018)

Tyhle manipulativní typy romantických "komedií", který celou dobu v základu prorůstá hořko sladkej kořen, jakože tvůrci moc dobře věděj, že život není legrace a že se to nejdůležitější musí těžce vybojovat, mě začínaj denervovat. V kolonce žánrů by tak mělo být ještě připsáno DRAMA, pak bych měl aspoň šanci se tomu vyhnout (úplně mně stačí pozorovat svůj vlastní život totiž). Radši dám vždy přednost třeba totálně povrchnímu, ale nic nepředstírajícímu filmu Jedna za všechny než těmhle existenciálním bůlšitům. (23.11.2014)

Donna by bola skvelá úloha pre Zooey Deschanel. Hrá ju Jenny Slate, skôr Ellen Page typ, navyše bez jej krásy. Nesympatická herečka. Stand up dáva, je vtipná a má v sebe niečo chlapského (opak nežného), celý čas na mňa pôsobila ako dominantná lezbička. V romantickej roli sa s ňou nejak neviem vyrovnať. Scenár dosť v pohode (29.11.2014)

Má křehká iluze o tom, že ženy serou motýlky a chčijou duhy, byla definitivně rozmetána na kousky. Obvious child je civilní indie se všemi svými klady a zápory. Jako ryze kladný prvek se dají považovat výkony hlavních představitelek. Dámy statečně přemohly handicap svého pohlaví a vagínosračky, co vypouštějí z úst, jsou díky jejich až "lidskému" úsilí nadmíru přirozené, imaginativní a poslouchatelné. Rovněž je tu otázka politické korektnosti, která ve víru zmíněných vagínosraček dostává pěkně na frak, což je chvályhodné, neboť politická korektnost je popkulturní alternativa kapavky. Na druhou stranu je zde typický žánrový nešvar- plytká a přímočará dějová linka, která snímek řadí do dlouhé linie nezávislých srágor, jež nás nenadchly ani neurazily. Dobrá, nebudu kecat, trochu mě to nadchlo - poslouchatelné vagínosračky jsou přece jev, co se vidí jen párkrát za život. (28.03.2016)