Slepá

„ŘÍKAJÍ, ŽE MOJE SCHOPNOST PŘEDSTAVOVAT SI VĚCI, ODEZNÍ. ZRAK SE MI ZHORŠUJE BEZ DALŠÍCH NOVÝCH VJEMŮ, ALE MŮŽU TO ZPOMALIT. KDYŽ NA TOM BUDU KAŽDÝ DEN PRACOVAT, TAK TO ZVLÁDNU…“ /// Ráda sedí u okna s nádherným výhledem na město a představuje si věci. Pohybujeme se mezi realitou a fantasií a z toho všeho by jednomu praskl čurák, páč sledujeme jednotlivý osoby, jejich soukromý a víme o nich všechno (skoro). Ale hlavně – furt se nic neděje! Jako co? Hledaj cestu ke štěstí? O kvalitě a přístupnosti snímku hodně napovídaj reakce jiných. Spousta cizích slov, kterým nerozumím (a možná ani voni…). Kino náročnýho diváka. Ze života – to rozhodně, páč slepý lidi stejně jako představivost, existujou. A nudnýho chlapa taky nemusíte hledat mikroskopem. Finální překvapení mě nechává klidným, takže 2*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, kolik bobrů se může nacpat do filmu o slepotě. (nejsou slepý! Uchyláku!) 2.) Cejtil bych se divně, kdyby mě vykouřila slepá holka. 3.) Thx za titule „ezombi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.08.2015)

Skvělá věc! Jsem moc rád, že po 4*, co jsem dal se vrátila na červené skóre (70%), protože si myslím, že si to plně zaslouží. Hrozně zajímavě pojaté téma, ve kterém jsem se na minutku ztratil, aby mě autoři zase vrátili na správnou kolej, o které mi posléze řeknou, že také nebyla správná. Komplikovaně propletené příběhy, které spolu nakonec vlastně nesouvisí a v podstatě nevím, co bylo skutečně reálné, a co ne. Nicméně se mi to velice líbilo. Američané by takhle skvěle toto téma nenatočili. (15.05.2016)

Slepou jsem dokoukala až napotřetí, dvakrát jsem jí vypla hned v začátku, protože jsem poznala, že to bude film, který bude vyžadovat stoprocentní soustředěnost a v ty dny jsem na to neměla náladu. Co jsem ale netušila bylo to, že ať se bude soustředit sebevíc, stejně pro mě film zůstane nepochopen. Myšlenka filmu není ani tak slepota hlavní hrdinky, ale hlavně abysme se my jako diváci ve filmu cítili ztracení - slepí.. Některé efekty jsou skvělé, najde se tady i pár humorných scén ( např. scéna v tramvaji), ale stejně se ani na konci nedozvíme, co byla realita a co se odehrávalo jen v představách (notebooku) hlavní hrdinky. Obávám se, že by to ani druhá projekce nespravila. Myslím totiž, že to byl záměr. A já dávám přednost přece jen trochu jasnějším filmům s vysvětlením. Nedívalo se mi na to špatně, ale chvilkama jsem se nudila. Myslím, že průměrné hodnocení je proto tak akorát. (06.07.2017)

Jsem z toho děsně rozpačitý. Hádám, že ten film na mě byl zmatený prostě až moc, od půlky ke konci, už se ani při naprosté pozornosti, nedá pochopit, co se tam sakra děje. Postavy jsou na několika místech, pak najednou mizí. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli teda byla slepá i ta Ellin. Skvělá kamera, skvělý nápad, skvělí herci, ale nedokážu tomu filmu odpustit, že jsem ho nepochopil. Což zní blbě, protože s velkou pravděpodobností je chyba na mé straně. (04.06.2015)

z některých kritických ohlasů jsem nabyl dojmu, že onou oceňovanou zvláštností Slepé má snad být jakési hravé střídání mezi vyprávěním objektivní perspektivou vševědoucího vypravěče v kontrastu s nespolehlivým vyprávěním subjektivní perspektivou hrdinčinou. nechce se mi s tím přímo nesouhlasit - respektive chce, jelikož ta slova popisují pramálo zajímavou banalitu, ale netroufám si -, a tak jen řeknu, že to, co zde jako podstatné vnímám já, tím však popsáno nebylo. proto za sebe dodávám, že na hru v zorientování mezi "fikční skutečností" a "imaginativní fikcí" jsem já osobně s filmem nehrál, ani jsem nenabyl pocitu, že právě k tomu by diváka snímek pudil. šlo tu o jinou hru. vždyť celé vyprávění je přeci vedeno perspektivou hlavní hrdinky a odtud surovou matérii fikční skutečnosti tudíž abstrahovat nelze ani ve stopovém množství. usilovat o nadhled mi proto zavání "slepou" uličkou. napětí mezi realitou a iluzí je trivialita, jejíž zdůrazňování je zde nejen nemístné, ale zastírá opravdové unikum filmu, a sice skutečnost, že forma vyprávění v sobě odráží dynamiku procesu vlastního vznikání (a do značné míry i zanikání, které je přeci neodmyslitelnou součástí procesu vyprávění). tematizace vidění může v souvislosti s tím svádět k závěru, že jej namísto pasivního odezírání vizuálních počitků máme vnímat (i) jako (spolu)vytváření obrazu a samotné sledování filmu se podle této logiky stává participací na zmíněném procesu výstavby narativu. vidět jako tvořit. tvořit jako vyprávět. (05.08.2015)