Kočka

Jeden z nejsmutnějších filmových příběhů, co znám. Tenhle film by měl být zakázán osobám, které nejsou v perfektní psychické kondici, mohl by je dovést k sebevražednému puzení, tak silnou má atmosféru. Nechce se mi vláčet s pověstnými nočními ptáky do Atén, abych zmiňovala perfektní výkony obou hlavních představitelů. Kočka je prostě filmová paráda, jakou uměl právě Pierre Granier-Deferre. Stejně, jako Klec (1975), řeší na malém prostoru a v minimalistických kulisách rozpad vztahu dvou lidí. (05.05.2011)

Zcela souhlasím s Oskarem. Než jsem viděla Kočku, myslela jsem si, že v zobrazení radostí stavu manželského po x letech nikdo nepřekoná Burtona a Taylorovou ve filmové verzi Albeeho, ale Gabin a Signoretová udělali z Kdo se bojí Virginie Woolfové pohádku na dobrou noc. Realističnost příběhu bolí a prodlužuje se až k nesnesení, stejně jako čas, který oba manžele odsoudil na doživotí ve společnosti toho druhého. Ale je smrt opravdu vysvobozením? (02.09.2007)

Kočka je bezchybně a velmi bolestně působící drama, které v každé scéně vysílá atmosféru zmaru a beznaděje. Francouzské filmy mi někdy přijdou tak nějak povrchní, ale tohle rozhodně není ten případ, tento film je platný univerzálně. Herecké výkony jsou skvělé, uvěřitelné a hlavně nijak přehnané, hodně projevu a emocí si herci nechávají uvnitř, což je vy výsledku ještě působivější. Skvělou práci odvedl i režisér, zejména způsob jakým vložil dávné zamlžené vzpomínky, na doby kdy vztah obou ještě vzkvétal, nebo za neustálou přítomnost bořících se, kdysi krásných domů. Úžasné. (06.11.2013)

Skvělé, až neuvěřitelné herecké výkony, jimž v podstatě není co vytknout. Gabin a Signoret jsou tak uvěřitelní a tak přirození, že prostě budete přemýšlet o tom, proč jsou na sebe lidé tak zlí. Všechno mohlo dopadnout naprosto jinak, kdyby mezi sebou lidé jen trochu více komunikovali. Ale tohle je prostě věčný problém. (16.12.2014)

Opravdu smutný, chladný a depresivní film. Manželé o kterých film je už spolu nejsou schopní ani příliš komunikovat (do toho všeho ještě Gábinova číča.) Vzpomínají na staré časy, na mládí. A v hloubi duše věří, že má jejich vztah jestě naději. Deferre vytvořil neopakovatelnou atmostféru, do dvou hlavních roli vybral ty nejlepší možné herce a s touto kombinací vytvořil skutečnou špičku. Vlastně všemi svými stránkami je Kočka skutečně vyjímečný film. Dojmě mě jen když si na něj vzpomenu, nadchne mě pokaždé, když ho vidím. Mnohdy nepotřebuje ani slova, aby vyjádřil myšlenku. Pouze mlčky jako malíř dokončuje obraz krutého staří, nemoci, šedě a temnoty. Ukazuje nelítostně nelítostný svět. Ukazuje životní peklo, kdy už si přejete snad jenom smrt. A nakonci.... Vás totálně, ale totálně dostane. Neznám film, který by byl takto silný. Kočka je ztělesním filmového zážitku. Ale takového, který vás může velmi poznamenat a zarazit. Jenomže, není právě úmění, když film dokáže vyvolat takové emoce? Je. A Jestli existuje nějaké filmové nebe, tak tam musí být 3 obrovskééé židle. Jedna pro pro Signoret, herečku která svou roli ani nehraje, ona ji žije. Další pro mistra Gabina který nepotřebuje ke slovům slova a stejně jako Signoret svou roli žije. A třetí pro pana Deferre, který tohle všechno natočil. A jestli je tohle opravdový obraz staří a společnosti. Tak... Tak radši nic. (23.03.2016)