Kočka

Opravdu smutný, chladný a depresivní film. Manželé o kterých film je už spolu nejsou schopní ani příliš komunikovat (do toho všeho ještě Gábinova číča.) Vzpomínají na staré časy, na mládí. A v hloubi duše věří, že má jejich vztah jestě naději. Deferre vytvořil neopakovatelnou atmostféru, do dvou hlavních roli vybral ty nejlepší možné herce a s touto kombinací vytvořil skutečnou špičku. Vlastně všemi svými stránkami je Kočka skutečně vyjímečný film. Dojmě mě jen když si na něj vzpomenu, nadchne mě pokaždé, když ho vidím. Mnohdy nepotřebuje ani slova, aby vyjádřil myšlenku. Pouze mlčky jako malíř dokončuje obraz krutého staří, nemoci, šedě a temnoty. Ukazuje nelítostně nelítostný svět. Ukazuje životní peklo, kdy už si přejete snad jenom smrt. A nakonci.... Vás totálně, ale totálně dostane. Neznám film, který by byl takto silný. Kočka je ztělesním filmového zážitku. Ale takového, který vás může velmi poznamenat a zarazit. Jenomže, není právě úmění, když film dokáže vyvolat takové emoce? Je. A Jestli existuje nějaké filmové nebe, tak tam musí být 3 obrovskééé židle. Jedna pro pro Signoret, herečku která svou roli ani nehraje, ona ji žije. Další pro mistra Gabina který nepotřebuje ke slovům slova a stejně jako Signoret svou roli žije. A třetí pro pana Deferre, který tohle všechno natočil. A jestli je tohle opravdový obraz staří a společnosti. Tak... Tak radši nic. (23.03.2016)

Potešilo ma, že ČT2 zaradila tento málo známy film do programu. Nie je to príjemný pohľad na dvoch seniorov, ktorí život spolu nahrádzajú životom vedľa seba a aj to im robí problémy. Pritom problémy nevznikajú v partnerovi, ale v nich samotných a keďže si to uvedomujú, vedia aj to, že riešenie nebude jednoduché. Príbeh je zasadený do búranej starej štvrte, ktorá uvoľňuje miesto novej výstavbe. Aj vzťah manželov pripomína búranie niečoho starého, akurát bez náhrady niečím novým životaschopným.Obe ikony francúzskeho filmu podali dôkaz o svojom špičkovom herectve. Filmu som dal štyri slabšie hviezdičky, pretože celkový obraz kazilo niekoľko drobných, zbytočných, ale neprehliadnuteľných nedokonalostí (29.01.2019)

Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... (08.08.2019)

Rozhodne nie je jednoduché nakrútiť celovečerný film, kde postavy už neprechádzajú žiadnym duševným vývojom. Tým si táto manželská dvojica prešla už za posledných 25 rokov a my tak už len sledujeme súčasný stav zúfalstva, rezignácie, nenávisti, ale aj lásky niekde tam úplne v najhlbších hlbinách duše. Jednoducho treba vydržať až do konca, nech slovo koniec znamená čokoľvek. Granier-Deferre si nedáva servítku pred ústa a ukazuje veci tak, ako sú. Respektíve ako vždy boli a budú a možno aj preto je najlepšie si vychutnať opojenie z lásky v tých momentoch, kedy ju skutočne cítite. Paralela s meniacim sa mestom, kde sa všetko búra a staré objekty striedajú nové, je veľmi trefná. Nakoniec ale celý film stojí najviac na výkonoch Jeana Gabina a Simone Signoret. (28.01.2019)

Kočka - majestátná, krásná, mrštná. Přesně taková byla Julienova žena, bývalá akrobatka, když ji poznal. Jenže co zůstalo z lásky? Ponurý byt v bortící se čtvrti, dvě oddělená lůžka v ložnici a vůbec nic, co by si ti dva ještě chtěli říct. Clémence však na obraz svého mládí - kočku - žárlí. Přestože by nemusela, protože vlídná slova Juliena i jeho pohlazení čtyřnohé krasavice, patří právě jí. To ale Clémence nevidí, propast mezi nimi nemůže překonat zřejmě vůbec nic. (04.06.2013)