Bídníci

Nádherný klasický příběh o cti, rozvažnosti a statečnosti, který v doprovodu s výborným hereckým obsazením činí skutečně vybroušený klenot ve francouzské kinematografii. Pro mne osobně první zpracování legendárního románu o Jeanu Valjanovi a historických událostí ve Francii z počátku 19. století, které vidím. Jásám nad těmi scenériemi v krásných barvách, titulní melodií, celou řádkou nezapomenutelných scén (především ty válečné a pak Valjeanovo převádění polomrtvého Mauria podél vodního kanálu). Opět jásám nad velkým Gabinem, který se jedné ze svých životních rolí chopil plným srdcem, cením si i Bourvila v mírně tragikomické postavě Thérnadiera a jsem tradičně rozčarován (pozitivně) nad těžkými nesympatiami ze strany Bernarda Bliera, který je jako slizký pronásledující inspektor prostě též dokonalý. Celkový prožitek naštěstí úplně nenarušil ani přílišně využívaný vypravěč v pozadí, který (někdy i dost zbytečně) uváděl do pochodu dokonce i vnitřní monology postav. Ale ta archaičnost k podobným snímkům snad i patří a divák zabrán poměrně strhujícím vyprávěním jí snadno odpustí. To já byl po celý čas plný očekáváním, jakým směrem se spočátku hodně trpký příběh ze starých dob bude vyvíjet. Je až s podivem, že tyhle Bídníci nebyli u nás vydány na DVD, ba co hůř, neobjevili se podle všeho za posledních 20 let ani jednou v televizi. 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (14.08.2019)

I přes mnohá novější a nepochobně velmi dobrá zpracování, např. s Lino Venturou, jsou asi tyto přeci jen stále nejlepšími. Prvně jsem je viděl v kině, když mi bylo asi 7-8 let a od té doby pro mne patří k tomu nejlepšímu z filmové světové produkce a když mám možnost, koukám znovu. A znovu si užívám tu kvalitu i sílu příběhu. To je prostě zlatý filmový fond ve všech směrech. Pokud náhodou někdo neviděl a považuje se za náročnějšího diváka, tak rozhodně doporučuji. (30.08.2013)

Jedná se bezesporu o jedno z nejlepších zpracování knižní klasiky, zvláště výkony hlavních tvůrců, J.Gabina a Bourvila, staví snímek do nadčasové podoby. Nevšední je také mimořádná hudba a dobové kostýmy. Narozdíl od verze Roberta Hosseina, film nepůsobí vůbec temně a depresivně, spíše světle a výchovně, čehož dosahuje ukázkovým způsobem. (04.10.2011)

Netuším jestli to Viktor takhle stupidně už napsal, nebo jestli mu to zkurvil až tenhle režisér, poněvadž je to první verze, kterou jsem viděl (když pominu něco možná viděno v dětství). Budu doufat, že b.) je správně. Protože takovouhle snůšku neuvěřitelných nespravedlností a útrap aby jeden opravdu pohledal. Vlastně celý Valžánův příběh mi přijde jako vycucaný z prstu. Celý život je vlastně perzekuován za úplnou banalitu. Není to zloděj, podvodník ani vrah. Ukradl pitomej chleba a odseděl si za to 19 let! Přijde mi trochu přitažené za vlasy, aby ho kvůli tomu popotahovali jako starostu jen pro přiznání, že je bývalý galejník, nějak mi to nedává smysl. Ale nechť, je to francouzská klasika, čert to vem. Nicméně v tomhle provedení jsou postavy tak jednostraně černobílé a ploché a děj taková červená knihovna, že jsou vedle toho všechny díly Angeliky dohromady nebo Belmondův Kartuš umělecká díla hodna Vláčila. Abych nebyl nespravedlivý, první díl byl ještě jakž takž koukatelný, ale dvojka už byla tak nestydatě stupidní až to bolelo. A jakmile se to začne točit kolem povstání, tak to už je opravdu vrchol. Nic tak přehnaně patetického už jsem sakra dlouho neviděl. Dialogy tak hloupoučky naivní, že jsem se co chvilku chytal za hlavu. Poslední hodina dvojky naprosto úmorná. Takže jednu hvězdu za Gabéna, který film táhne a kterého je tam (hlavně ve dvojce) zatraceně málo a za slušnou hudbu. Jinak bych tomu napálil bez skrupulí odpad. Nechápu to přemrštěné hodnocení tady - zřejmě nostalgie z dětství. Koukali jste na to teď někdy, nebo hodnotíte jen na základě vzpomínek? (18.04.2020)

Naozaj veľký film, ako je veľká aj jeho predloha. Z tej si film prináša aj nejaké nelogickosti, ktoré sa nám ale zdajú také asi len na dnešnú dobu. V inej dobe to bude zase iné, a vďaka za rekonštrukciu filmu do 4K rozlíšenia, tá práca vyzerala znamenito a budúce generácie sa budú mať na čo pozerať. K hereckým výkonom, nezabudnuteľným scénam a záveru už bolo všetko napísané. –––– Ten, kdo jednou upadne do bídy, zůstane psancem až do konce. –––– Jean Valjan zemřel šťasten, protože žil. Věnoval svou sílu, svou lásku, svou důstojnost člověku, kterého svého času vyrval bídě. A odešel, když tento člověk vstoupil do života. Tak, jako nastává noc, když se den nachýlil ku konci. (09.08.2023)