Bídníci

Už jsem viděl tu televizní verzi z roku 1982, ale nějak jsem byl duchem mimo a moc jsem nevnímal děj. Hold drogy a úzkosti. Ale tuhle adaptaci jsem vnímal pořádně od začátku do konce a na konci jsem se rozbrečel. Jean Valjean, člověk, který se z drobného zlodějíčka a galejníka stal boháčem a starostou malého městečka. A to jen díky neuvěřitelné dobrotě a milosrdenství biskupa Myriela, který by měl sloužit jako vzor všem církevním hodnostářům. Jean se zastal nebohé Fantýny a postaral se o její dceru Cossettu. V patách mu však byla minulost a neúnavný Javert, kterého však nakonec Jean zlomil svým milosrdenstvím. Boje na barikádách během revoluce v roce 1830. Historické kulisy a kostýmy nevyzařují tu bídu obyčejných lidí jako ve verzi z roku 1982. A hlavně spousta postřehů o tom, jak jsou lidé v bídě zoufalí a páchají zločiny. Je to nadčasové, dodnes se prostí lidé nemají tak dobře jak by si zasloužili, protože všude okolo číhají vlci. Vy jste to ještě nepochopili? (07.03.2022)

Já mám Gabina taky rád a vůbec bych ho nechtěl srovnávat třeba se Stallonem, jen mě napadá otázečka, proč, spousta zdejších nafilozovělých, mnohdy rádobyinteligenrtních diváků má názor, že Stallone, Arnold nebo spousta dalších nejsou herci, neboť mají jeden jediný výraz v ksichtě, zatímco Jeanu Gabinovi totéž prochází? To bych rád věděl. (27.11.2013)

Nádherný klasický příběh o cti, rozvažnosti a statečnosti, který v doprovodu s výborným hereckým obsazením činí skutečně vybroušený klenot ve francouzské kinematografii. Pro mne osobně první zpracování legendárního románu o Jeanu Valjanovi a historických událostí ve Francii z počátku 19. století, které vidím. Jásám nad těmi scenériemi v krásných barvách, titulní melodií, celou řádkou nezapomenutelných scén (především ty válečné a pak Valjeanovo převádění polomrtvého Mauria podél vodního kanálu). Opět jásám nad velkým Gabinem, který se jedné ze svých životních rolí chopil plným srdcem, cením si i Bourvila v mírně tragikomické postavě Thérnadiera a jsem tradičně rozčarován (pozitivně) nad těžkými nesympatiami ze strany Bernarda Bliera, který je jako slizký pronásledující inspektor prostě též dokonalý. Celkový prožitek naštěstí úplně nenarušil ani přílišně využívaný vypravěč v pozadí, který (někdy i dost zbytečně) uváděl do pochodu dokonce i vnitřní monology postav. Ale ta archaičnost k podobným snímkům snad i patří a divák zabrán poměrně strhujícím vyprávěním jí snadno odpustí. To já byl po celý čas plný očekáváním, jakým směrem se spočátku hodně trpký příběh ze starých dob bude vyvíjet. Je až s podivem, že tyhle Bídníci nebyli u nás vydány na DVD, ba co hůř, neobjevili se podle všeho za posledních 20 let ani jednou v televizi. 95% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (14.08.2019)

Na svou dobu hezké zpracování, Jean Gabin v roli sympatického Jeana Valjeana táhnul příběh, kterému zdatně sekundovali Blier s Bourvilem. Na ty staré kulisy a poctivou hudbu byla radost se koukat. Čert vem slabší triky a trochu teatrální umírání. Občas mi jen vadily přehrávané dialogy postav, až v takovém divadelním stylu, což je nejspíše dáno svým stářím. O chlup lepší ale pro mě zůstává zpracování z roku 1998. (15.01.2023)

Film, který mě okouzlil jako malé dítě, film, který patřil k mým oblíbeným v pubertě a film, který zůstane jednou pro vždy mým oblíbeným. Milující Jean Valjean, který našel nový smysl života v adoptované dceři, tragická Fantina, která pro ni zemřela, romanticky rozervaný Marius váhající mezi láskou a revolucí, nešťastná Eponina a nesmiřitelný Javert. Filmové adaptace knih mě jako čtenáře velmi často zklamou. Tady mě naopak film přivedl ke knize a nadšení jenom narostlo. Myslím, že Eponina věta: "Jak to bylo? Co mi dáte, pěknou pusu na Silvestra? Teprv máme červen!" je jedno z nejtragičtějších vyznání lásky, co kdy ve filmu zazněly. (31.08.2010)