We Are Still Here

Haunted house s home invasion v závere. Musím uznať, že hororová stránka filmu prekonala moje očakávania. Atmosféra a desivosť pri niektorých scénkach nabrali pekelne vysoké obrátky a čo sa týka ľakačiek tak luxus nad luxus. Pri niektorých som skoro dostal srdcový záchvat. Obsahová omáčka okolo toho aj s hercami však dýchala veľkou dávkou amaterizmu a naivity, žiadne terno. Lepšia réžia v nehororových pasážach a iní herci a mohlo ísť o ducharinu roka. 70/100 (13.06.2015)

Zaujímavý žánrový návrat do osemdesiatych rokov. Kým sa to ešte spočiatku tvárilo ako štandardná ducharina, moc ma to nezaujalo, v zápletke som nevidel výraznejší potenciál a nanešťastie ani snaha o budovanie atmosféry u mňa vôbec nefungovala a tak za jediný výraznejší klad som považoval výber postáv, ktoré mi boli sympatické a tak sa im dá fandiť. Ale časom si ma to predsa len získalo, postupne začnú pribúdať rôzne výrazné prvky, ktoré to podstatne vylepšia, z prakticky obyčajnej duchariny sa z toho stane zaujímavá kombinácia viacerých hororových subžánrov a všetko to vyvrcholí dlhým finále, ktoré sa mi veľmi páčilo. A síce som mal často pocit, že sa film nachádza tesne pri hranici medzi vážne sa tváriacou žánrovkou a tak trochu aj paródiou, ale našťastie tú hranicu ani raz úplne neprekročí. Spokojný som aj po hororovej stránke, síce atmosféra a napätie mohli fungovať aj podstatne lepšie, ale jednotlivé hororové sekvencie sa mi páčili, rovnako vzhľad netvorov a poteší aj prekvapivo dostatok krvavých momentov, obzvlášť vo finále a aj keď nepôsobia až tak surovo, ako by mohli, vzhľadom na štýl osemdesiatych rokov mi to sadlo. A tak aj keď rozpočet nebol viditeľne najväčší, tvorcovia ho využili najlepšie, ako mohli a musím pochváliť, že sa to nesnažili ukryť v tme, ako je to bežné a pritom tu som to kvôli tej pivnici aj očakával, ale väčšina dôležitého sa odohráva vo svetle cez deň a aj tých pár scén z pivnice je prehľadných. Takže spočiatku z úplne nenápadne sa tváriaceho hororu sa nakoniec stala až prekvapivo slušná žánrová zábava čerpajúca zo štýlu osemdesiatych rokov, čo rozhodne môžem, dobrá práca. 72% (14.06.2015)

No, nedá se tomu upřít, že v rámci moderní duchařiny je to silně hnuté směrem který je relativně neokoukaný a pro mě příjemný. Už jen Karimova kamera tomu dodává jistou přidanou hodnotu. Když si k tomu přičteme docela zajímavé bubáky (kteří rozhodně nejsou vystřižení podle aktuálně IN šablony), vcelku poutavý děj a překvapivě roztomilý skluz do vod splatteru ve finiši, výsledný dojem je pozitivní.. Asi to nebude nic co potřebuju uchovávat na exterňáku pro případ dalších projekcí, ale aspoň mě to trošku uklidnilo, že duchařina ještě není úplně vyhořelý subžánr. (28.10.2015)

Pro mě dost rozporuplný počin. Na jednu stranu to mělo pár výborných hororových momentů, na druhou stranu ale také dost vratký a chaotický scénář. Atmosféru se autorům podařilo navodit velmi slušnou, ale chování postav a podivně vystavený příběh tomu v mých očích dost ublížily. Podle mě to autoři zbytečně překombinovali. Snažili se z toho dostat co možná nejvíc, ukázat různé hororové prvky, ale výsledek zas tak dobrý není. 55% (27.07.2015)

We Are Still Here se snaží vzdávat hold hororům z osmdesátých let. Ted Geoghegan za malé prachy tvoří perfektní retro look haunted house-ových řemesel. Ale co z toho, když víme co se stane za deset minut? Horor, který potvrzuje že Wan nyní nemá konkurenci a House of the Devil je stylovější a nostalgicky nádherný. (06.07.2015)