Hrabě Monte Christo

Monte Christů je jako mušketýrů. U tří nezůstalo a srovnávání je podobně problematické. Sošná krása Jeana Maraise je praporem, který tuto adaptaci drží už desítky let v přední linii. Myslím ale, že Jean Marais je jako Dantès skvělý nejen kvůli kráse. Vyzařuje z něj chlad, hrozba a určitá vnitřní strnulost, samota. Přes tělesné strádání se přenesl, ale věznění i jakýkoli druh omezování způsobí, že v člověku něco umře. V Dantèsovi některé citové polohy, z nichž už zbyly jen slabé záblesky. Jeho příběh je tragický ne jen kvůli ztracené lásce, ale kvůli zničení člověka, kterým byl. (27.02.2017)

Podle mého názoru jde vůbec o nejlepší zpracování, které u mně těsně poráží taktéž velmi zdařilou verzi z roku 1998 s Gérardem Depardieurem v titulní roli. Hlavní devízou této adaptace je především Jean Marais, jehož ztvárnění hrabětě Monte Christa považuji za nejsympatičtější a dle předlohy nejlépe vystihnuté. Dalším plusem této adaptace jsou pak dobové kostýmy, naopak hudba se mi zdá nevýrazná a dosti necitlivá. Po dějové stránce si autoři filmu vyhráli s postupnou pomstou Edmonda Dantese téměř tak (až na několik vedlejších epizod), jak ji vymyslel a popsal mistr Dumas. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že by film snesl ještě dalších 30 minut. V nich by mohla být například zakomponována postava barona Danglarse, kterého autoři filmu, což naprosto nechápu, zcela opominuli. Závěr mi přišel zbytečně urychlený: postrádal jsem zde finální konfrontaci Monte Christa s Mercedes. Stále si však myslím, že by tato perla světové literatury mohla mít ještě propracovanější filmovou verzi, ačkoliv se tento snímek spolu s jeho mladším kolegou z roku 1998 velmi přiblížil mým představám. Proto dávám "jen" 4 hvězdičky. (09.09.2007)

Jean Marais je sice dobrá volba slavného mstitele, jinak ovšem nechápu co všichni vychvalují. Nejedná se o věrnou adaptaci (jak mnozí tvrdí), naopak, příběh je navzdory tříhodinové délce značně osekán, mnohé hlavní postavy jsou zcela vynechány (Danglars), nebo jejich role v příběhu brutálně osekána (Noirtier). Stejně tak zcela chybí některé hlavní dějové linky (travička u Villefortů) a nosné vztahy (Maxmilián a Valentina), veškeré vztahy jsou osekány tak, že emoce prostě zmizí (Dantes a Haydéé). Mnohé důležité momenty jsou odbyty jednou větou zatímco jinde se zbytečně protahují nepodstatné detaily. Co je však nehorší, zcela chybí Dantesovo odhalení zrady a samotný průběh pomsty je zkrácen tak zmateně a bezradně, že postrádá smysl a je spíš komický a nesmyslný, než rafinovaný a dokonce i sám Monte Christo se často chová spíš jako debil než jako inteligentní mstitel. Ten film je prostě jedno velké zklamání. (13.07.2024)

Zde je viděti, že filmová podoba si s knižní nemůže v žádném případě rovnat, neboť ji schází (v tomto případě) napětí. Děj je návazný a plynulý, smysluplný, přeste se ale, dle mého názoru, nezbaví kostrbatosti. Krása tohoto filmu spočívá v nečem jiném: v době, v níž byl natočen, způsobem jakým byl natočen, použití rekvizit nebo výběrem herců. (28.01.2012)

Alexandre Dumas je (vedle Victora Huga, Selmy Lagerlöfové a jiných) zakladatelem moderní dobrodružné literatury pro čtenáře všech věkových i zájmových kategorií. A Hrabě Monte Christo je v této oblasti knihou knih. Kdo by netoužil po spravedlnosti a zadostiučinění a jeho dosažení takovým brilantním způsobem. Snad jedině Christos. Nikdy jsem se neodvážil shlednout jinou verzi než tuto s Jean Maraisem, který jakoby to své role zahrnul veškerý duševní zisk, kterého nabyl při svém fyzickém přátelství s Jeanem Cocteauem. Na knihu/film je možno nahlížet z mnoha úhlů a perspektiv, jednou z nich je je ta, ž všichni noví mocní a bohatí mají za sebou zločin, minálně krádež. (12.01.2015)