Režie:
Christian-JaqueKamera:
Christian MatrasHrají:
Gérard Philipe, Gina Lollobrigida, Marcel Herrand, Olivier Hussenot, Henri Rollan, Geneviève Page, Nerio Bernardi, Jean-Marc Tennberg, Lucien Callamand (více)Obsahy(1)
Kdepak je mladý bouřlivák Fanfán? Hledá ho celá vesnice v čele s otcem mladičké Marion: Jejich předtucha je správná, v jedné z kupek sena je určitě najdou. Marně se Fanfán snaží o útěk, rozezlený otec jej dostihne a trest by měl být na doživotí. Čeká ho cesta k oltáři s krásnou Marion. Ale přesto, že má tato mladá venkovská dívka všechno, co má mít, Fanfánovi se ještě nechce do venkovského chomoutu. Když mu krásná cikánka předpoví z ruky šlechtickou budoucnost, má hned o důvod víc, proč ze svatby utéct, byť k verbířům. Fanfán udělá všechno pro to, aby se věštba naplnila a on se oženil s královskou dcerou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (166)
Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. ()
Tak jsem viděla tuto francouzskou klasiku přesně týden poté, co jsem viděla novou předělávku tohoto filmu. A musím už teda definitivně souhlasit s tím, že tomuhle se ten nový film ani nemůže rovnat! Nový film mi teď opravdu připadá jako taškařice, parodie a docela nevkusný film, poté, co jsem viděla originál. Tohle je naopak pěkné, úsměvné a prostě takové normální a přitom milé, hezké... Gina i Gérard byli skvělí a tuhle klasiku by si neměl nikdo nechat ujít, narozdíl od nové předělávky... ()
Jako kluk sem to viděl mnohkrát, ještě když to bylo črnobílé a film mě uchvátil. Pravda byl sem kluk a každé filmové dobrodružství pro mě bylo vzrušující. Teď po několika letech sem to shlíd znovu a mám takové smíšené pocity. Je to skvělý film a herci jak by smet, ale některé scény jsou zbytečně roztažené, až sem se někdy trochu nudil. přesto tomu filmu nemůžu ubrat moc procent, protože to je prostě klasika. ()
Další z filmů mýho dětství. Jde sice prvotní dějovou linií jenom o pseudohistorický dobrodružně romantický "škvár", přesto je to mnohem hodnotnější, než různé jiné áčkové produkce. Humoru i nadsázky je dost a Gerard je ve vrcholné formě. A hlas Petra Kostky mu opravdu sedí. Gina je krásná a padouši zlotřilí, dobrodružství sice trošku za těch padesát let znaivnělo, ale i tak je na co koukat. Hrdina je hrdina a nakonec opravdu dostane, co mu patří. A je už jen na nás, jestli chomout budeme brát jako trest, nebo jako odměnu. ()
Je to příjemná a hravá historická komedie s romantickou zápletkou. Je to rozverné, je to škádlivé, je to ironické, je to svěží a v pohybu. Život nabízí více možností, jen si jedinec musí vybrat z mnoha cest, kde lze roztáhnout křídla a letět do dálky v ústrety dobrodružství jedinečnosti a velikosti okamžiku. Válčení a láska vždy skýtají možnost uplatnění pro ambiciózní jedince. Vytvářejí vítěze, byť i neplánovaně. S kuráží a nadšením lze získat obdiv i urozené osoby, se zdravou drzostí lze získat nejednu oficiální poctu. Fanfan La Tulipe (skvělý Gérard Philipe), milovník života a krásných žen, bere za svou největší výzvu svého života, energicky poskakuje, švihá šavlí, vrhá se po hlavě do každé akce. S otevřenou myslí přijímá trest, vysvobození, vyznamenání i vytouženou náruč. Adeline La Franchise (šarmantní Gina Lollobrigida), dcera vojáka, neváhá pro svoji vytouženou a temperamentní lásku požádat o pomoc a schovívavost samotného krále. Louis XV (dobrý Marcel Herrand), vrcholný představitel Francie, má slabost pro půvabné ženy a mezistátní válečné konflikty, kde obyčejní vojáci a jejich oběti jsou jediným měřítkem úspěchu. Z dalších rolí: Fanfánův kumpán a pomocník Tranche-Montagne (Olivier Hussenot), Adelinin otec a ustrašený seržant La Franchise (Nerio Bernardi), králův všehoschopný lokaj Lebel (Jean-Marc Tennberg), půvabná dvorní dáma markýza de Pompadour (elegantní Geneviève Page), králova mlaďounká dcera Henriette de France (půvabná Sylvie Pelayo), mladá vesnická kráska Marion (Irène Young), kyprá paní Tranche-Montagne (Georgette Anys), optimistický kapitán de la Houlette (Jean Parédès), či surový kaprál, neodbytný nápadník a přisluhovač mocných Fier-à-Bras (Noël Roquevert). Odvaha a smělost může přinést nečekané a tolik sladké ovoce. A tento film zůstane navždy lehkou i vzletnou zábavou s kousavým nadhledem a parodickými prvky. Obzvláště Fanfánův závěrečný hrdinský čin je lahůdkou. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (14)
- Madame Henriette skutečně byla velkou milovnicí hudby a ovládala hru na různé nástroje. Nicméně navzdory filmu, kde hraje na pianino, ovládala ve skutečnosti hru na violu da gamba. (ajaxx)
- Z historického hlediska by se příběh musel odehrávat někdy ve druhé polovině 40. let 18. století. Ovšem vedení války ji ohraničuje mezi léta 1740–1748, přičemž by se mělo jednat o války o rakouské dědictví, což ale je v rozporu s nepřítelem, zobrazeným ve filmu coby Braniborskem, které však bylo součástí Pruska a tedy spojencem Francie. Muselo by se tedy jednat o Sedmiletou válku (1756–1763), kde tito dva nepřátelé proti sobě skutečně stáli, ovšem v tom případě by madame Henrietta už byla po smrti. (ajaxx)
- V reálu princezna Henrietta nijak zvlášť Madame de Pompadour nemusela a stejně jako ostatní královy děti jí velmi opovrhovala. Dokonce jí s bratrem Ludvíkem a sestrou Adélou nazvali Maman Putain (Matka děvka). Když se pak její starší sestra/dvojče s de Pompadour sblížila, vedlo to mezi sestrami k dočasnému odcizení. (ajaxx)
Reklama