Kobry a užovky

Vždycky mě potěší nějaký zdařilý snímek české provenience a tudíž jsem moc rád, že se mi dostal do rukou, resp. k mému zrakovému ústrojí film Jana Prušinovského. Bratři Hádkové potvrzují svoje herecké kvality a dle mého názoru jednoznačně převyšují ostatní kolegy. Příběhová stránka tohoto počinu rozhodně stojí za pozornost, neboť ukazuje osudy lidí bez nějakých zvláštních příkras. Jinými slovy, Kobry a užovky působí dosti přirozeně a uvěřitelně, čemuž napomáhají též dobře napsané dialogy. Pointa ohledně přátelství však má jisté logické trhliny, avšak lidé jsou nevyzpytatelní, pročež bychom si neměli nikterak nechat těmito drobnými "nedostatky" ovlivnit náš výsledný dojem z velmi povedeného snímku. (02.11.2015)

Film, který mi připadá málem jako vrchol psychologického realismu. Také už jste si někdy kladli otázku, kdy jste měli sejmout svého mladšího bratra, abyste předešli současným problémům, které vám způsobil? Pokud ne, tak jste ti šťastlivci (nebo jedináčci), kterým tak závidím. Skvělé výkony bratrů Hádků, suverénní režie a solidní scénář, který mi bohužel nenabídl žádné okopírovatelné řešení problému. :-/ (18.03.2015)

Někdy si české názvy českých filmů zaslouží kritiku. U Kober a užovek se mi anglický název "Snake brothers" líbil. Ony celkově anglické titulky od Stephana von Pohl a šperkařky Shelleyi Leighton viděné v kině Světozor byly zajímavé. Hadí bratři s bratry Hádky nejsou příliš veselým a ani optimistickým filmem, i když se u nich člověk často zasměje. Hlavně Prušinovský ukazuje pohled, který občas není vidět. Film má jisté poselství i děj a to se nejen u českých a slovenských filmů cení. (12.11.2015)

Koncert mistra Prušinovského a bratří Hádků. Už tato tvůrčí konstelace slibovala skvělou podívanou, ale netušil jsem, do jaké "depky" se to vrhám. Dialogy byly vypilované do posledního detailu a po dlouhé době, z českých luhů a hájů, nešustily papírem. Jen některé zvraty byly až trochu moc čitelné, ale to bych nejspíš chtěl od prakticky debutanta na scenáristickém postu asi příliš. Nicméně jeho mládí je tu znát v tom nejlepším možném slova smyslu a těším se na jeho další tvorbu. Je fajn vědět, že se v posledních letech objevují takové naděje v profesi, která je (nebo by měla být) základním kamenem a srdcem všech filmů. Poslední hvězdičku přihazuji za ten až hmatatelný a zatuchlý zmar všech postav a okolního prostředí Kralup nad Vltavou a především za výtečný soundtrack! (13.03.2016)

Letošní rok zaznamenal český filmový rybníček vlastně celkem překvapivý počet nadprůměrných zářezů (Ztraceni v Mnichově, Nenasytná Tiffany, Sedmero krkavců). Tím nejvýraznějším kouskem ovšem pořád zůstávají Kobry a užovky. Jan Prušinovský se zde po komediálních štacích v Okresním přeboru a Čtvrté hvězdě definitivně posunul mezi tuzemskou režisérskou špičku, když nám servíruje výborné drama se skvěle přirozenými dialogy, jež díky zasazení na malé město a do tamních typických postaviček místy až nečekaně tne do živého. A to ani nijak přehnaně netlačí na režijní pilu. Připočtěte si k tomu ještě skvělé bráchy Hádkovi, správně dávkované humorné momentky či na domácí poměry nedostižnou technickou stránku, a máte před sebou jeden z mála českých snímků posledních let, který byste prostě neměli minout. Jen ten závěr bohužel není tak dotažený, jak by si tvůrci přáli. (15.11.2015)