Kobry a užovky

Zbývá snad jen zatleskat. Nevzpomínám si, kdy naposledy se některému českému snímku podařilo mě takovým způsobem vtáhnout do děje. Prakticky s otevřenou hubou jsem se nechal bez mrknutí oka skoro dvě hodinky krmit a snad bych i zažádal o přidání. Jsem plný dojmů a nevím, kterou část začít chválit nejdřív. Zdá se mi, že zde bylo všechno správně. Luxusními a až neuvěřitelně uvěřitelnými postavami počínaje a výborným výběrem písní konče. Takový příběh ze života o kobrách a užovkách, kde zrovna dvakrát nezáleží na tom kým jste, protože v obou případech se nakonec jedná o hady. Charaktery postav jsou velmi propracované a luxusně zvolené. Vše samozřejmě výborně a uvěřitelně zahrané. V příběhu nejsou hluchá místa. Je to kulervoucí drama, kde jste v neustálém očekávání, co se během následujících minut semele. Navíc je snímek neuvěřitelně depresivní, když si zkusíte představit, že byste se v podobné situaci jednou taktéž ocitli. A snad pro to není ani třeba tolik udělat. Opravdu luxusní film o krásách feťáctví, lákání dočasného pobytu na výsluní, rodinných hodnotách, přátelství až za kriminál, zkrátka o životě se vším co přináší. Vřele doporučuji. A protože už jsem na české snímky téměř zanevřel, tak rovněž děkuji za to, že jim opět budu ochoten udělit asi tak již 15. šanci. Pomalu se nám blíží konec roku a já osobně mám o vlastníkovi nadcházejícího Českého lva jasno. A nekončil bych u jediného. Třeba takové ocenění režie a scénáře považuji za samozřejmost. (09.12.2015)

Mazec! Naprostej mazec! Naprosto husté syrové sociální drama. Mně tyhle filmy o lidech, kteří na rozdíl od jiných nikdy neměli hned od počátku dobře rozdané karty a přesto hrají o život co to dá strašně baví. Je v tom naděje, je v tom víra, že když se člověk snaží, tak se může z toho bahna dostat někam výš. Ale mnohdy je to i tom, že někde prostě není pomoci a pohár trpělivosti přečete - i když jde o rodinu. To co předvedli oba Hádkové je masakr, ale to co zahrál Kryštof Hádek, to jsem až nechápal. Toho snad museli něčím fakt nadopovat. Takhle předvést smažku bez jediného škobrtnutí... Borec. Tak já vím, že umí, ono stačilo už jen to s Bohdalkou Klec. Žáčkovou jsem nikdy nemusel, ale tady bych s ní šel sám rád z toho hasičskýho bálu... Akorát bych pak nechtěl vejlet k mostu. Nejhorší na tom je, že takových Kober a Užovek je všude jak máku. Úchvatná záležitost. Dávám za 5 modrejch pilulí v krabici od bot. * * * * * (12.02.2023)

Solidní dílko, ale po těch nadšených reakcích tady, jsem asi přeci jenom očekával něco ještě víc vypracovanýho. Tři čtvrtiny filmu ok, ale ta závěrečná to trochu shazuje. Jednak mi ten konec přišel kapku uspěchanej (má to sice skoro 2 hodiny, ale i tempo, tak bych klidně o 15 minut víc snesl) no a jednak mi trochu chování postav v závěru úplně nekoresponduje z předchozím děním ve filmu. Je to škoda, protože jinak další zajímavá, nevtíravá sonda do dnešní doby, takže domácí tvorba určitě není mrtvá jenom je potřeba to vzít správně do rukou. Nakonec 4* dám, ale znova opakuju ta snaha všechno v závěru rychle a zběsile ukončit to lehce pokazila. Na druhou stranu v době chystanýho Vánočního kameňáku, musíme být za podobný domácí filmy rádi.70% (26.10.2015)

Pecka. Uvěřitelné sociální drama se spoustou skvělého a hlavně zcela přirozeného (!) humoru. Oba Hádkové v rolích dvou (rozdílných) životních ztroskotanců jsou naprosto skvělí. Jan Prušinovský je fakt talent s velmi osobitým autorským rukopisem, jehož každý nadcházející filmový i seriálový projekt je hoden velké pozornosti. Spolu se Ztraceni v Mnichově český film roku. 90 % (22.07.2015)

"Mně už kurva čtyřicet bylo a je to dost v píči, páč nemám žádnej plán. Diamant v muzeu z AZ Kvízu mi utek, hadry neletěj a z vykrádání chatek jsem už vyrostl." A to byl citát, vole, takže žádný bany! Díky GPDR ale nemůžu říct, kdo si to po filmu pomyslel. Příběh o nesnesitelné lehkostí bytí moderních troglodytů směle řadím mezi perly české kinematografie poslední doby. Takhle nádherně zpracovat mizérii 98,8 % lidí tvořících masy, individuálně zcela zbytečných a po svém odchodu velmi záhy zapomenutých, umíme asi jen my. Pro případného čtenáře s pocitem o své 1,2 % výjimečnosti: Mýlíš se. (22.04.2018)