Kiseidžú: Sei no kakuricu

Pozor spoilery. Začátek je super - invaze emzáckých parazitů zavrtávajících se do lidí a tím je ovládajících a živících se požíráním normálních lidí sice není nic originálního, ale jakožto milovník The Thing a jinak veškerého ujetého body hororu, jsem byla vskutku nadšená a nemohla se dočkat co z toho bude. Ovšem každým dílem to bylo víc a víc zklamání, že to nejen nesměrovalo kam člověk doufal, ale vlastně to nemělo moc žádný děj. Bylo tam pár hlavních záporáků, kteří neměli úplně moc prostoru, bylo tam přespřiliš opakujících se konfliktů, které se v jednom díle vyřešili, aby zase začali nanovo v dalších dílech (hlavně ta celá linka s Murano, která začala být velice rychle otravná, jelikož to bylo furt dokola), mělo to hodně dílů, které moc k ničemu nevedli a celkově vlastně tak nějak člověk nechápal, co je cíl. Zabít parazity. Ano, ale co dál? Protože na to, že tam teda řádila nějaká monstra žeroucí lidi, tak byli všichni obyvatele nějak podezřele v klidu, takže asi to nebylo tak dramatické nebo co. :D A to je hlavní problém celého seriálu. Není tam moc cítit žádná velká urgence, záporáci mi byli celkem ukradení, postavy ploché a jediné co stálo za zmínku a co v člověku něco vyvolávalo byl vztah mezi Migim a Shinichim, kdy bylo hezké pozorovat prvotní Migiho bezohlednost a chladnost měnící se ke konci k respektu a kamarádství k Schinichimu. Ale jinak toho seriál bohužel nemá co víc nabídnout. Mohlo se z toho vytřískat značně víc. (01.07.2024)

Rozhodně velmi zajímavé a dobré anime, které je zpracováno trochu dospělejším způsobem. Skvělé zpracování celého příběhu a hlavní postavy, která se postupem pomalu rozvíjí a posouvá dál. Není to úplně klasické anime a je zde i jakási filozofická část, která příběhu rozhodně jen přidává a odlišuje ho od ostatních akčních anime. Jen škoda, že se jedná a celkem nedoceněné anime. 8/10 (05.02.2023)

… ale nemuseli jste si, dámy a pánové z Madhouse, šetřit to nejlepší až na konec, když chudák Hromino někdy kolem dílu patnáctého už málem nevěřil tomu, že ze zpočátku slibné premisy bude vyždímáno něco víc než jen čím dál nezajímavější trable jednoho lůzra s parazity a jednou těžce otravnou spolužačkou. Málem nevěřil, však s hlavou vztyčenou hrdě do konce vytrval; a ve výsledku se dočkal velmi milého překvapení na mnoha frontách. Postava Šin'ičiho konečně projde opravdovým osobnostním vývojem a stane se postavou, jež má sympatie a není mi zcela lhostejná, jako tomu do té doby bylo (děsil jsem se toho, že Šin'iči zůstane druhým Kanekim); Murano nejen že přestane být tupou a otravnou stíhačkou, ale promění se v sympatickou, vyspělou dívčinu; a samotné dějové vyvrcholení je jednoznačně laděno více do míry intimna nežli epična, což v korespondenci s duševním vývojem hrdiny ústí v rozumné rozhodnutí, jež si zaslouží mé uznání. Nad tím, že by bylo anime hrozně deep a těžce filosofické, jak tu někteří zmiňují, bych ovšem polemizoval; naťukne se zde sice pár myšlenek. které stojí za zamyšlení, ale určitě nikterak složitých, neznámých či převratných. Převážně elektronická hudba je fajn a nečekaně dobře mi k duchu seriálu pasovala, kresba i animace byly taktéž slušné, akční pasáže nápadité a zajímavé (byť ne vždy), napětí seriál v klíčových momentech nepostrádal, leč hororem zdaleka nebyl. Budete-li tedy při sledování stejně jako já váhat nad tím, zda má cenu do konce vytrvat, vězte, že i přes slabou prostřední část to cenu má. Silné 3*. (06.04.2015)

Nejlepší Anime co jsem v poslední době viděl. Výhodou těchto dějově poměrně kvalitních a plnějších kousků je, že lépe maskují své ostatní nedostatky. Člověk se díky toho stává více tolerantní vůči chybám a občas je vědomě přehlíží. Mezi klady na Parasyte shledávám pár filosofických úvah, nad kterými by se dalo delší dobu polemizovat a Shinichiho/Migiho proměnu. Člověk co pomalu ztrácí svou lidskost a parazit, který naopak zjistí jaký je pocit přátelství. Jako zápor mi přišla slabší charakterová psychologie a Satomi, která byla svou prostostí často rušivým elementem. (15.04.2015)

Výborná interpretácia Iwaakiho satiry na ľudskú spoločnosť. Štúdio Madhouse iba opäť raz potvrdzuje svoju poprednú pozíciu na trhu. Kým hrdinovia, ako napríklad polo-ľudský Kaneki zo seriálu Tokyo Ghoul absolvujú náhly, takmer doslova instantný zvrat vo svojom uvažovaní, za Šiničiho charakterom z Parasyteu stojí komplexný, duševný vývoj, ktorý sa neraz vymkne spod jeho kontroly, no stále ostáva dokonale uveriteľným. Ďalší za zmienku stojaci aspekt, by sa dala označiť Šiničiho dozrievajúca súdržnosť s Migim, ktorá síce na začiatku pôsobí skôr žartovne, než aby bola myslenou vážne, v neskorších štádiách seriálu vyvráti všetky pôvodné očakávania. Hudobná stránka zrejme figuruje ako jediná oblasť, ku ktorej by som mal vecnejšie výhrady, avšak pretože si uvedomujem, že i tá dosiahla nezanedbateľný úspech, jedná sa teda iba o nepodstatný konflikt s mojimi osobnými preferenciami. Nemôžem prispieť inak, než plným hodnotením. (26.03.2015)