Vinyl

Martin Scorsese povstal ze sutin, aby v pilotu oprášil svou gangsterskou/mafiánskou poetiku, ale v dosud nevídaném podání. HBO zase oprašuje quality TV důrazem na auteurské osobnosti na režijní stoličce, což má na jednu stranu za následek vysokou kvalitu jednotlivých epizod, na druhou nesoudržnost celku co do zvolených formálních postupů. Detailněji v exkluzivní recenzi první poloviny mini-série. (14.02.2016)

Platí pro prvních 7 dílů.....Je to zajímavé...byť jsem tuto dobu "téměř zažil" (jelikož jsem poslouchal hudbu 60.let a hltal všechny informace o zpěvácích,tudíž znám téměř všechny skladby,které v seriály doposud zazněly), přesto mne to nenadchlo tak,jak bych očekával. Přitom se tomu nedá nic vytknout ,dobové zpracování včetně hereckého podání nemá chybu. Jenže mi tam chybí ten správný feeling. I tak budu seriál dále sledovat,jelikož jeho přínos je nesporný. (07.03.2016)

Fuck this place up! Vinyl skáče, řičí, šňupe a na všechny strany huláká SCORSESE a dává vzpomenout hlavně na DeNirovky z 90. let. Jak v tom dobrém, tak v tom zlém. Ale protože je poněkud šablonivitý příběh, který jsme od Martyho v různých odstínech koksu dostali už několikrát, jedinou vadou na celém seriálu, plná palba je povinností. (02.06.2016)

Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo. (14.06.2021)

Fyzikálně perfektní. Princip entropie a Murphyho zákony dotaženy k seriálové dokonalosti. Richie Finestrovi se totiž sere absolutně všechno co se posrat může. A čím dál více. Cannavale je král, Juno Temple skvělá, Emily Tremaine jakbysmet. Na druhou stranu Olivia Wilde je trochu zklamáním. Výborná práce pánů Scorseseho, Jaggera a Wintera, i když na 5* by potřebovala být ještě o chlup lepší. (15.09.2016)