Vinyl

Jednak jo, minimálně první díl za to stojí. A funguje i celý desetidílný oblouk, byť trochu racionálnější rozhodnutí by bylo udělat tři filmy s tlakem na osekání zbytečností místo deseti dílů a přítomné vaty. První film, pilotní díl, jde ovšem v luxusním duchu Vlka z Wall Streetu a dobré Scorseseho praxe, u toho jsem se bavil vpravdě královsky. No a jestli má něco smysl, aby přežilo, tak je to soundtrack a pár legendárních scén. Jinak z Vinylu, odvážím se tvrdit i jako někdo, kdo se nenudil vůbec a je rád, že to vzniklo, nezbyde za pár roků nic. Na to je už seriálová scéna přeplněná a žánrové i vtipné vymezení tomu nezabrání. (16.01.2017)

Fuck this place up! Vinyl skáče, řičí, šňupe a na všechny strany huláká SCORSESE a dává vzpomenout hlavně na DeNirovky z 90. let. Jak v tom dobrém, tak v tom zlém. Ale protože je poněkud šablonivitý příběh, který jsme od Martyho v různých odstínech koksu dostali už několikrát, jedinou vadou na celém seriálu, plná palba je povinností. (02.06.2016)

Richie fuckin' Finestra, sužovaný démonmi Rocku, kvantami kokaínu a láskou k oceľovej hudbe. Pre mňa osobne seriálový zážitok roku a Cannavalov Finestra zároveň seriálová postava snáď aj desaťročia, uvidíme, kam sa to pohne s druhou sériou. Zatiaľ absolútna spokojnosť. Seriál ako 70 roky -- jednoducho kurevsky návykový. (18.04.2016)

To, že hlavní hrdina řídí nahrávací label, to ještě neznamená, že film bude o hudbě. Je to především o něm samotném a jeho problémech. Ve filmu se sice objevují hudebníci, ale o nich seriál opravdu není. Není ani o tom jak se dělají desky. Je to jakýsi mišmaš, který nikam do hloubky nejde. Navíc hlavní hrdina je všechno jen ne sympatický, ztotožnit se s ním nedá. Jeho příběh je vcelku okoukaný. Jak to s ním nakonec dopadne, to je tedy mně jako divákovi úplně jedno. Nezáleží mi na něm. A tak to být nemá. Seriál je podle mne především žrout času. 55% (03.02.2018)

Vinyl mě nalákal na autentickou jízdu hudebním průmyslem 70. let. V půlce série jsem si bohužel uvědomil, že to úžasné zasazení je jen kulisou, nedůležitým pozadím pro osobní drama nepoučitelného feťáka. To by samo o sobě mohlo být zajímavé, ale kvůli tomu jsem do seriálu nešel. Hlavně ani jedna část není zpracovaná opravdu dobře. Většina epizod sestává z Richieho sjetého pobíhání a řvaní na všechny kolem, tedy pokud fet teprve nehledá. Do toho jsou zamíchány nějaké camea dobových muzikantů, vedlejší linky sem tam zajímavých postav, které se kvůli pomalému tempu nedočkají rozuzlení, a občas nějaký ten song pro radost. Takhle fungují prakticky všechny epizody, takže i na ploše deseti epizod se rychle dostaví repetice a nuda. Nejvíc mě ale štve, že kromě první epizody jsem z toho vůbec necítil vášeň pro hudbu. Richie o ní pořád mluví, ale ze seriálu samotného nikdy nečiší. The Get Down dokázal i přes fantastičtější námět a trochu neohrabané vyprávění zachytit ducha doby daleko lépe a zábavněji. (03.06.2019)