Americké dopisy

Jak Jaroslav Brabec sliboval na Bloody X mass festivalu v Chotěboři v listopadu roku 2013, že se chystá natáčet film o Antonínu Dvořákovi, byl jsem moc zvědav, jak se mu to povede. A musím konstatovat - že nepovedlo. Výběr Hynka Čermáka jako Antonína Dvořáka mě vůbec nepřesvědčil a spíše vadil, tohle obsazení se nepovedlo. Dále mě vadily ty retrospektivní scény zahalené do jakéhosi oparu, který je teď hodně v módě. Nevím, celkově to vyznělo do ztracena a myslím si, že by se o Dvořákovi dalo natočit určitě lepší zpracování. Škoda, poslední filmy Jaroslava Brabce mě zklamávají čím dál víc. (04.01.2015)

V tv tvůrčí skupině Jana Lekeše stvořený boží dar, přibližující tvůrčí muka týmu, který se soudě podle konceptu i dialogů nedokázal odtrhnout od sobě bližšího světa operátorských tarifů, hypoték a šustění diskontní igelitky, přičemž životní drama největšího (vedle Mejly) z českých řezníků zůstalo nezkušeným Zikmundovým perem jen načrtnuto. Slušná typová volba Dvořáka (ovšem se zřejmě posunutým osobnostním profilem). Organické, umělecky silné a prožité propojení příběhu se světem geniální hudby se pak dosahu vlivu zástupu odborných poradců vyhnulo obloukem. Toníku, Pepíku, Otylko! (04.01.2015)

Petra Špalková je opět famózní a nenápadně nám tím ukazuje, že manželky byly na konci 19. století tím, co drželo rodiny pohromadě. Ať už byly skutečné city nasměrovány do libovolných směrů. Takže mě ke konci nepřekvapilo, když se jako druhá nejzajímavější postava vyjevila dcera Otýlie v podání Sabiny Rojkové. Antonín Dvořák i po tomto bulvárním nahlédnutí do kousku jeho života zůstává hudebním géniem, který se nejspíš občas choval jako blázen. Což Hynek Čermák zvládl se ctí. Igor Bareš mi tam bohužel přišel spíš nevyužitý. Kameraman si hlavně zkraje až příliš hrál s filtry, pak se buď ukáznil, nebo jsem si zvykl. (04.01.2015)

Nejslabším článkem je asi scénář. Spousta flashbacků je zbytečných a vystavěných jen na efekt. To, jak je použita Humoreska, zavání "americkým" přístupem k masovému divákovi - jako by se tvůrci obávali, že jinou skladbu od skladatele nezná. Nejsilnější dojem na mě udělal výkon Petry Špalkové. Díky ní přidávám *, jinak by to bylo jen za 2. Pokud se mělo jednat o umění ,za umělecký úspěch se to označit nedá. (05.01.2015)

Filmů o Antonínu Dvořákovi je jako šafránu a za každý nový přírůstek do té malé rodin(k)y jsem rád. Takže to bychom měli první plus pro Americké dopisy. Dalšími budiž přesné herecké výkony Hynka Čermáka (scéna, v níž péruje Josefa Suka a vzápětí si ho udobřuje doutníkem, se mi líbila asi nejvíce) a Petry Špalkové, výprava, příjemně zvláštní nálada filmu a myslím že i poměrně věrné vyobrazení většiny postav. Velké minus je ovšem jedna opravdu důležité historická bota. Ve filmu je velmi sugestivně zobrazena smrt Dvořákových dětí, scénář na ni klade velký důraz a je působivá... Jenže ji zcela shodí popletené příčiny smrti malého Otíka a Růženky. Otík zemřel poté, co vypil fosforový roztok na domácí výrobu sirek, Růženka na neštovice. Ne opačně, jak tvrdí scénář. A to je zkrátka taková ostuda... A přitom zbytečná... Že veškeré další nedostatky jsou malicherné (že citát o všech symfoniích za vynález lokomotivy říkal Dvořák jindy a někomu jinému, že dopis, kolem kterého se všechno točí, ve skutečnosti neexistoval a netuším, proč si ho Petr Zikmund vůbec vymýšlel...) a můžu je přehlédnout. Tak zásadní faktickou chybu ale ne. Bohužel. A tak stále čekám na výborný film o Dvořákovi. Nejblíže mu pořád je Vláčilův Koncert na konci léta. (05.01.2015)