Princezna a písař

Jak dlouho ještě hodlá personál tzv. veřejnoprávní televize předhazovat dětem podřadné debilní slátatniny? Co si slibuje od toho, že zadá tradiční štědrovečerní pohádku scénáristické a režisérské spodině (viz portfolio obou autorů)? Ponechme stranou půl filmu trvající útěk z hradu a vezměme to rovnou od toho utopení v bažině: Tady se asi někdo inspiroval tím postupem oblíbeným ve všech podřadných televizních produktech: vygradovat scénu až na hranu, střihnout pro distanc a dramaticky pokračovat. Zde užito dramaticky běžících nohou. Chápu, že ti šmíráci chtěli dětského diváka pořádně napnout a pak mu naservírovat úlevné překvapení, ale když se prokazatelně utopená princezna probudí v čistoskvoucí postýlce, tak na to opravdu nestačí po několikaminutovém dějovém pohledu stranou naznačit, že ji nějaký chlápek vytáhl (jak?) hned po střihu (ještě živou, ale už v bezvědomí). Notabene utopená v bažině, probuzená v elegantním ložním prádle, vymydlená a s perfektním makeupem. (Uznal bych to, kdyby nevystřihli, co všechno zachránce mezi tím nutně musel s princeznou provádět.) Apropó, tenhle zachránce: hrdina Přibík, který dvacet let hledá královniny vrahy pobýváním uprostřed bažiny, kde si zbudoval solidní srub. Tak hlavní je být ve správný čas na správném místě (PollyJean nikoli nepřípadně upozorňuje na taktiku inspektora Trachty v Hospodě na mítince). Zato král je beznadějný tragéd. Že jsou králové v českých pohádkách dementní, na to už jsme si zvykli. Tento vypadá mentálně v pořádku, tím méně je pochopitelné, jak to, že kvůli podezřele zmizelé truhle postupně odevzdá jedinou dceru, celé království a (poté, co je mu sdělena pravda, kterou si potřebuje "ověřit") i sám sebe dvěma přivandrovalým nýmandům, kteří nemají v rukou absolutně nic. Ale co vlastně čekat od krále, jehož jediným ministrem pro všechno je senilní učitel krasopisu (ty školní lavice se v pohádkách za poslední desetiletí vůbec nějak rozmohly). Tak vážně, kdyby ta pohádka byla postavena na tom, že král je slabošský idiot (jako třeba v iniciátorské Pyšné princezně), dá se s tím pracovat, ale takhle to prostě nejde. Nestačí k sobě prostě slátat vyzkoušené šablony ozvláštněné několika dramatickými karamboly. Ztvárnění princezny stojí za bližší pozornost. Ačkoli na mne působila velmi sympaticky, nešlo přehlédnout, že na tu v sitkomech oblíbenou vždy nad věcí hláškující adolescentku vypadá přece jen už příliš moc dospěle. Její celkový výraz, gestikulace, mimika je velmi dobře provedený mediální prefabrikát pro trochu větší holky, které si loni či předloni přestaly hrát s bárbínami - toto pseudocelebritní pojetí bez čehokoli niterného se obzvlášť silně projevuje všude tam, kde tvoří trojici se svými dvěma věčně se hihňajícími dvorními dámami. (Až obludně ilustrativní jsou některé obrázky zde v galerii, paradoxně ty, kde se nehihňají.) Ve stejném duchu je i jejich zamilovanost, která vlastně ani není zamilovanost, natož "láska", ale takové to pobaveně zaujatě pozorovatelské dávání šance adeptům z řad vrstevníků. To vše neznamená, že je tato princezna nějak horší než princezny řekněme z TV pohádek 80. let, je prostě taková, jak to dnes v mediálním sdělení pro holčičky frčí. Nakonec si ani nemyslím, že by to bylo nutně špatně, kdyby autoři byli schopni s pojetím postav nějak koncepčně pracovat a kdyby byli schopni vytvořit přesvědčivý scénář. Taky je až otravné, jak mechanicky, bezůvodně se autoři drží pravidla, že dobré princezny a jiné kladné šlechtičny musejí milovat zásadně nemajetné plebejské chasníky. Tento fakt měl v pohádkách samozřejmě svou funkci, tady je to jen vyprázdněná trapná rekvizita. Ještě k tomu věku. Že je princezna poněkud přestárlá, už jsem zmínil. Naopak Jankova matka, přestože její představitelka má podle kalendáře adekvátní věk, působí neadekvátně mladě - jako na starší ženu špatně namaskovaná mladice, takže v tom čepci a s dospělým synátorem vypadá dost bizarně. Ze zcela jiného soudku je už značně starý, přesto adekvátně svému věku pěkně působící Nárožný, jehož postava je ovšem, jak už naznačeno, dost pitomně přetížena a nakonec ani není tak vtipná, jak asi měla být. Janek, krom předvádění artistických čísel, funguje jako princeznin sparingpartner v klasické komediální hře od vlez-mi-na-záda-jsou-s-tebou-jen-problémy po docela-se-mi-líbíš-chci-být-s-tebou-navždy. Jestli se vůbec nějaká postava tvůrcům povedla, tak i já hlasuju pro Herkula. (04.01.2015) (méně) (více)