Volání netvora: Příběh života

Je sice na první pohled jasné, že A Monster Calls jsou prvoplánovou záležitostí, avšak srovnám-li snímek s filmem s podobným tematickým zaměřením - "The BFG", vychází zde jako nepopiratelný vítěz právě počin Juana Antonia Bayona. A Monster Calls zaujme především atraktivním hereckým obsazením, které je rámováno krásnými animovanými vsuvkami, jež Vás bez problému vtáhnou do děje. Rovněž musím ocenit i Monstrum, kterému propůjčil svůj "démonický" hlas skvělý Liam Neeson. Až potud to tedy všechno zní jako dobře namíchaný filmový koktejl. Nicméně když vezmete v úvahu šablonovitý průběh událostí a poněkud roztahaný příběh, vznikne Vám vizuálně krásný film, který je sice lepší než Spielbergův počin "The BFG", avšak i přesto se neubráníte pocitu, že jste tohle prostě někde už mnohokrát viděli. „...and if you have to break things, then by God, you break them!“ (25.01.2017)

Pravda je tam venku. Smysluplná a odzbrojující katarze už dnes v ryze dramatických filmech moc často na přetřes nepřichází, spíše (a výhradněji) v jejich akčnějších podobách - a tudíž ve zcela jiných žánrových odvětvích. Je proto velmi příjemné, ujistit se po letech v tom, že takový Bayona s důvtiplnou šokující pointou stále pracovat umí. (21.02.2017)

Vizuálně moc hezky zvládnutý film, který se bohužel vyjma netvora a jeho minipříběhů moc neliší od ostatních snímků z podkategorie "drama o rakovině". Volání netvora zkrátka chybí určité originálnější zpracování. Nabízelo se větší zaměření na chlapeckou fantazii a na to, jak do ní hlavní hrdina utíká před tvrdou realitou - to vše pojaté v opravdu snové atmosféře a podbarvené zapamatovatelnou hudbou. Tenhle film se ale soustředí na Conorův (pochopitelný) hněv nad tím, co si ve skrytu duše přeje, a nad stavem své matky. Je to zkrátka drama, jehož zápletku a poselství zkušený divák dávno zná. (03.04.2017)

Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby matku Malého prince sklátil mozkový tumor. Za tím přeceňovaným nesympatickým Malým zmrdem by pak nenaběhla existenciálně vyhřátá liška, nýbrž heideggerovsky zpruzený strom, který by místo „Ájem Grůt“ skoro dvě hodiny otravně recitoval Pojem úzkosti, prokládaný Metaforickým úvodem do dětské psychologie pro ambiciózní popeláře, dokud by se ten hnusný asociální pazneht nenaučil mít rád Ryplyjovou. Pokud tedy nemáte gumovou páteř, abyste se mohli bez zábran kousat do prdele nudou, nebo nechodíte se sveřepě samolibým výrazem a Kierkegaardem pod paží do tlučhubovských kaváren hledat sysla blití, zabavíte se daleko lépe, když si doma najdete tu nejtvrdší zeď, budete do ní sto deset minut pateticky mlátit hlavou a pobrukovat si při tom Ó Tannenbaum. (28.01.2017)

Nejsem kdovíjaký fanoušek Faunova labyrintu a několikrát jsem si na něj vzpomněl. A Monster Calls bych doporučil spíše věčným snílkům, kteří moc často rádi popouští uzdu své fantazie. Velmi se mě líbily Neesonem vyprávěné příběhy. Tady má pozornost fungovala na jedničku. Bohužel s přesunutím děje do školy nebo do Conorova osobního života, šla má soustředěnost vždy o úroveň níž. 60% (30.08.2017)