Bouřlivá svatba

TV/// Obsazení 4/10 Děj 4/10 Hudba 6/10 Efekty 5/10/// +Indové tančící v rytmu moderní hudby, některé zajímavé vztahy, poslední půlhodina byla nejzajímavější -z počátku pomalé, Indická angličtina se nedala poslouchat, rodinné drama jako každé jiné/// Kde-že jsme tohle viděli? Aha všude. Další rodinné drama, tentokrát made in India. Jestli-že za jiných okolností by to bylo plus, zde je to spíše naškodu. Dlouho trvá, než se dostanete mezi herce, mezi jejich postavy a jejich rodinné vazby. Je to hold jiný kraj, jiný mrav, ale stejné problémy i touhy. Bollywoodských filmů jsem moc neviděl, tenhle mě neodradil, ale není to ono. Je to moc civilní až nudné a není to to co jsem očekával./// Celkem 47%/// (21.01.2009)

Pokiaľ chcete ochutnať indické tradície prostredníctvom Bollywoodu a bojíte sa dĺžok jeho filmov a zásad, ktoré tieto filmy sprevádzajú (striktne dané časy, kedy musí zaznieť pieseň a musí sa tancovať), Monsoon wedding je príjemný kompromis. Je tu dosť postáv a zápletiek a podzápletiek na to, aby udržal film po celé dve hodiny pozornosť a zároveň je prehľadný a zrozumiteľný. Možno vás napadne, že vzťahy v Indii sú prirodzenejšie ako tie u nás, ale stále je to iba film, tak to netreba brať ako samozrejmý odraz reality. Sú tu mierne kritizované miestne stáročné obyčaje ako svadby na objednávku, alebo rozhodnutie otcov, ako bude vyzerať budúcnosť ich detí. Na všetko ale nahliadame s rešpektom a úctou. Iba na náznaky pedofílie nie. Vydarený film, ale jednoducho táto odnož kinematografie nie je moja šálka kávy, takže iba za tri, Ak by som film hodnotil v nejakom periodiku kvôli jeho odporúčaniu, hodnotil by som vyššie. (11.03.2015)

Očekávání? Zábava. Zjištění? Není to komedie. Dojmy? Zklamání, nuda. Viděl jsem velkou indickou rodinu se svými problémy, tancem, vzájemným překřikováním, domluveným sňatkem, postranními vztahy a tím, jak otec nutí děti k něčemu, do čeho se jim nechce. Zaujaly mě jen 2 vedlejší příběhy - pedofilní známý - to bylo silný kafe; a pak "oťukávání se" údržbáře s pěknou hospodyní. (27.12.2010)

První „pure India“ film, který jsem viděl. Vím, že nejde o typický produkt Bollywoodu, přesto šlo o unikátní kulturní zážitek, který se těžko bude opakovat u nějakého dalšího filmu z tamějších končin. Mira Nair vyšlechtila bohatě rozvětvený strom, osypaný spoustou barevných a voňavých květů. Pravda, některé jsou jenom barevné a voňavé, ale pár z nich… Konkrétně třeba „spojovací“ záběry z rušných Dillijských ulic, při nichž mě mnohokrát napadlo „jak v tom, s odpuštěním bordelu, může někdo žít?“. Nuž, jiný kraj jiný mrav a ti lidé vypadali šťastně. Neštěstí do filmu vnáší „zlo z kapitalistického západu“, ať v podobě pedofilního strýčka z Ameriky či babylónského zmatení jazyků, kdy může být lámaná angličtina na jednu stranu vyžadována a na stranu druhou považována za snahu „machrovat“. Bouřlivá svatba mi však v paměti neutkví jako (snaha o) sociálně-kritické drama, nýbrž jako pestrobarevná hříčka přírody, nejúchvatnější v momentech, kdy se nic neřeší, jenom tančí a zpívá. Ty dva paralelně probíhající a hrůzostrašně kýčovité románky nebudu režisérce, jakožto rodilé Indce zazlívat, pouze jim věnuji dva jízlivé úšklebky. 80% (10.02.2010)

Aj keď by sa zdalo, že indické zvyky, tradície sú v mnohom odlišné tým našim, láska má všade na svete rovnakú podstatu. Takýmto nenásilným príbehom nasiaknutý film som naozaj nečakal. V prvej polke sa náramne vydaril film aj po vtipnej stránke, čo v druhej polovici upadá a začnú viac dominovať ľudské vzťahy. To samozrejme nie je na škodu, ale ja som sa chcel zabaviť viac. Prekvapilo ma aj vkusné vybratie hercov, takmer všetkých, okrem (takmer najdôležitejšej) Vasundhari Das. Ale všetko ospravedlňuje rytmická a chytľavá indická hudba. 80%. (07.02.2008)