Vražedná práva

Netradiční koncept, skvělé obsazení v čele s Violou Davis (ale nezklamou ani představitelé většiny ostatních dílů), lákavé prostředí, to jsou hlavní pozitiva. Ovšem, scenáristé mohli v určitých momentech sundat nohu z plynu a trošku se krotit, pokud jde o zvraty. Není jich potřeb 5 každých deset minut. Přesto ale jedna z nejlepších novinek sezóny 2014/2015. (07.03.2015)

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)

1. série: Shonda Rhimes je televizní titán. Po legendární Grey's Anatomy (pozice hlavní scénáristky), neméně úspěšném Private Practice a v současné době televizní stálici Scandal se vrhla na právnický seriál. Ikdyž pouze z pozice hlavní producentky, její vliv je cítit z bezmála každého okénka, ač za celým projektem stojí talentovaný nadějný tvůrce Peter Nowalk. Příběh nepostrádá dynamiku, atraktivitu (,ať už se jedná o epizodní zápletky, které jsou leckdy mrazivější, než hlavní linie - epizoda se sklepem), ale především staví na precizním castingu, jež je vypiplaný do poslední roličky. Od ďábla v roušce beránčím Viole David, po Charlieho Webera, seriály protřelou Lizu Weil nebo mladé neskutečně talentované osazenstvo v čele s uhrančivým Jackem Falaheem a Karlou Souza. HTGAWM do diváka jede od pilotu na plný plyn a nezpomalí ani se nezalekne před ničím, co by se mohlo na první pohled zdát šílené nebo neuskutečnitelné (zvraty, jako na horské dráze). Naopak, epizodu od epizody přitvrzuje, přidává na tempu a gradaci, až při závěrečném rozuzlení téměř nedýcháte. Produkce Shody Rhimes v současné době nemá konkurence. Nejen že dokáže skloubit lákavé prostředí s vztahovými propletenci, ale zároveň vše okoření hostovačkami pro fajnšmekry (Steven Weber, Ana Ortiz, Elizabeth Perkins, Marcia Gay Harden a další) a neskutečně chytlavým soundtrackem. Roční čekání na další sérii bude vzhledem k závěrečnému cliffhangeru útrpné. 90% (28.09.2014)

Překvapení podzimní sezóny postupně muselo bojovat se všelijakými očekáváními. Zprvu byly na místě pochyby, zdali se dokáže i obsah vyrovnat skvělé sexy formě (sex/pitva v sedmém díle je lahůdka), ať už jde o sympatické herce, zajímavý hudební podkres nebo (a to především) vynikající dynamický střih. S přibývajícími díly dokázal tento seriálový černý kůň přesvědčit i o kvalitách obsahových, kdy každý díl přišel s povedenou epizodní zápletkou ze soudní síně a jejího zákulisí i efektním a efektivním dávkováním ústředního příběhu. Zde ale zároveň nastoupily pochyby, jestli si vysoko nastavenou laťku kvality dokáže udržet. Ovšem tím největším překvapením nakonec není, že se autorům toto povedlo, nýbrž to, že kvalitu dokonce i zvyšovali a závěr série je už je v motání hlavy prakticky orgasmický. Navíc si nepamatuju, kdy jsem naposled týden co týden odcházel od seriálu beze zbytku nadšený a natěšený na další epizodu, a to je prostě husarský kousek, kvůli kterému jsem takhle malý kousíček od přihození poslední hvězdy a zařazení How to Get Away with Murder mezi srdcovky. Třeba se tak stane napřesrok. Ostatně, nakročeno tímto směrem má už i tím, že hlavní hrdina nemá rád superhrdiny. EDIT: Jak už to tak bývá, je docela bizarní si nyní po finále seriálu po sobě číst komentář psaný po první sérii. Tentokrát to ale není kvůli nějakému tehdejšímu neporozumění nebo naivitě, ale prostě proto jak moc se seriál za tu dobu změnil. Asi se nedá říct, že by to byla po všech ohledech změna k horšímu, ale tu původní svižnost a cool faktor by v něm vlastně už od druhé série člověk pohledal. Namísto toho seriál čím dál víc řeší osobní dramata a všechny možné současné sociální problémy, a do vražd a konspirací se zamotá tak, že nakonec už ani nevím, komu ta titulní vražda ve výsledku prošla. (28.02.2015)