Divoké historky

Proč, proč, proč, proboha próóóč?! Proč se do kina pouštěj lidi, co rozrazej dveře při úvodní scéně, pak do mě šťouchaj, jestli ta sedačka hned vedle mě v poloprázdným sálu je fakt volná, půl hodiny ze sebe za ustavičnýho hekání a funění shazujou asi tak čtrnáct vrstev oblečení, hledaj brejle v igelitovejch sáčcích a do toho všeho si hrajou na Roberta Zárubu...? Kdyby ta bába, co se mnou byla v Atlasu, psala komentáře na ČSFD, mohl by se jít golfista zapatovat do jamky. Klika, že jsem slušně vychovanej kluk a nedělá mi problém během filmu přeskákat o tři lajny jinam, jinak by těch divokejch historek bylo bejvalo sedum. (19.12.2014)

Decentní povídkový film na téma zdivočelých mezilidských vztahů dnešní doby. Jakkoliv se jednotlivé příběhy můžou zdát nadsazené a absurdní, vypovídají něco o tom, jak se jedinci dotlačení do mezní situace skutečně můžou zachovat. Vynalézavá režie a kvalitní herecké výkony pak tyto situace plasticky dotváří. Co mi na Divokých historkách chybělo byl zajímavější a citlivější scénář (životnější postavy, chytřejší a vtipnější dialogy, Szifron holt není Tarantino) a s ním spojené dramatičtější vypointování jednotlivých historek. Osobně si na tyhle věci potrpím, proto za mě jen nadprůměrných 60% (17.12.2014)

Divoké historky jsou přesně mým šálkem čaje. Tento černý, mírně ujetý, druh humoru mám nejradši a můžu říct, že u některých historek jsem se fakt dosyta nasmál. Satanžel jako u každého povídkového filmu, ani zde se nevyhnete kolísavosti kvality jednotlivých příběhů, ale převažují hlavně ty lepší, nebál bych se říct skvělé! [Dubnová Challenge Tour 2015 - 30 dní, 30 filmů, 30 zemí] (08.04.2015)

Argentinský Kameňák, samozřejmě s vyšší úrovní humoru a nesrovnatelně kvalitnějším řemeslným zpracováním. V dnešní době už je ale skoro standard, že se dějové linky jednotlivých povídek prolínají a zručný scenárista vytvoří i sofistikovaný postavový propletenec, koncept Divokých historek však zůstal v tomhle směru planý. Navíc žánr urban legends, tedy ,,městských legend" funguje spíš v narativním podání, možná ještě v literárním zpracování, ale jako filmový tvar mne to úplně neoslovilo. Stejně tak mi vadilo místy to příliš laciné moralizování a taktéž fakt, že z příběhů je až moc cítit ono tradiční latinskoamerické levicové vidění světa (povídka o sražení těhotné ženy), které má třeba konkrétně v povídce o Bombitovi čistě anarchistický rozměr. Hodnocení povídek: Povídka z letadla: ** Povídka z restaurace: ** Povídka o yuppiem a redneckovi: *** Povídka o Bombitovi: *** Povídka o dopravní nehodě: *** Povídka svatební: **** PS: Mnohem povedenější byly loni ,,divoké historky" z Austrálie The Little Death ... (03.03.2015)

Humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu na Taře. Jednotlivé povídky sice nemají úplně originální náměty, hodně z toho jsem viděl už jinde, ale musím režisérovi a scénáristovi v jedné osobě přiznat, že v podání, dialozích a často i pointách jde v naprosté většině o první třídu. Předtitulková povídka byla dobrým a vtipným uvozením do filmu, jen mě trochu zamrazila podobnost se skutečnou událostí, která se stala půl roku po premiéře filmu (čímž možná některé události ve filmu už nebudou působit tak nevěrohodně). Poslední pak byla pro mě osobně nejslabší, resp. byla moc protahovaná, ale pointa byla výborná. Aneb kam se hrabe italská domácnost na jihoamerickou. Sražená je sice vtipná tím vyjednáváním o výši úplatku, celkově mi z příběhu ale dobře nebylo ani trochu, to bylo asi nejreálnější a proto nejmrazivější. Nejvíc se mi ale líbil příběh pyrotechnika, protože hrdina je v tomto případě výjimečně veskrze kladný a není vůbec problém mu držet palce v situacích, které v nějaké obměně zná asi každý normální člověk. Trochu mi připomínal D-Fense z Volného pádu. Vzhledem k jeho povolání jsem se trochu obával, že to na konci rozjede ve větším stylu, ale naštěstí to pojal celkem rozumně. A pointa byla vlastně krásná, dokud jednal v rámci zákona, nikdo ho neposlouchal, ani jeho žena, ale když se z něj stal bojovník se systémem, stal se hrdinou i pro manželku, která se s ním předtím chtěla rozvést. Kdepak, ženy doma spořádaného muže vlastně nechtějí, musí mít něco extra. Zasmál jsem se, popřemýšlel, místy zamrazilo. Spokojen. (09.09.2017)