Antibirth

Tak tohle byla pořádná sračka. Přes hodinu ten film stojí úplně za hovno a naprosto NIC se nestane, hlavní "hrdinka" stráví víc jak půl filmu s rypákem zabořeným ve vodnici a fetuje se zde prakticky v každý scéně. Pak to začne jakože houstnout a film na vás vysype tolik nicneříkajících dialogů o tom co se děje že já osobně jsem pak přestal vnímat každou vyřčenou větu. Chování postav nedávalo absolutně žádnej smysl. V posledních ani ne 10 minutách se z filmu stane něco co by asi natočil David Cronenberg kdyby měl svojí vizi ale né svůj talent. Tohle je odpad bez milosti. (02.09.2016)

Odpad je slabé označení pro tento film, daleko výstižnější by bylo slovo sračka. Takovou sračku jsem jakživ neviděla, odporné herecké obsazení (tak šeredné baby jsem v životě neviděla), musím však smeknout, protože jsem nikdy nevěřila, že někdo dokáže zahrát takový smradlavý hovado. Ženská, která nosí furt ty stejný hadry, i když ji genitáliema projede jedna půlka mimozešťana za druhou. Marně jsem čekala, že se aspoň převleče, když nabere nějaké to kilčo, bohužel, ta špindíra to vyřešila jen elastickým síťovaným tílkem. Dále tu máme zcela postradatelnou dentální hygienu, kterou nahradila kouřením jedné cigarety za druhou, i z toho jejího karavanu se mi chtělo zvracet, oproti ní žijí cigáni v Hiltonu. Co jsem doopravdy nepochopila, jak téhle hnusné, od pohledu nechutné ženské, může někdo zcela dobrovolně vlézt pod sukni, až z toho vyprdla mimozešťana? Ono se není čemu divit, nic lepšího z ní ani vylézt nemohlo. (03.12.2016)

Kanadsko-americký snímek „Antibirth“ je dobře natočené to, co tak nějak slibuje. Těhotenství ženy, která nechce dítě, ale nechá si ho, ale s tím, že celkový průběh je děsivý, postupně gradující a se závěrečným odhalením takový divný, možná skoro až špatně směrovaný. Ale i tak se tomu musí nechat, že to rozhodně má svoje grády a místy je snímek velmi nepříjemný. Herecké představitelky byly výborně vybrány. (23.07.2019)

Keď hovorím o prvých piatich minútach, hovorím ešte o slušnom, úplne klasickom začiatku. Potom už sa môže každý sám presvedčiť, že ďalších 25 minút je, bohužiaľ len kvákanie do prázdna o ničom, pre nič a zbytočne. A už priamo tu, vynechám nudné rozhovory, je na scenári až smutne vtipné, že väčšina viet hlavnej hrdinky spočíva v tom, že omiela "I feel like shit" (a potom si zvykne dačo šňupnúť). To príťažlivosť neprinieslo, navyše z tej vety som sa začala blbo cítiť aj ja sama. Tento film by potreboval jeden hnusný, veľký cheat, ktorý by ho zachránil. Pretože potom čakám, čakám, že sa konečne niečo ide stať a ono je to znovu len kvákanie niekde pri kokaine v práčovni. A takto to ide. A je to škoda, lebo som sa tešila, že si užijem Natashu, zase raz v roli, ktorá by jej možno aj svedčila, ale keďže všetko naokolo je stále a stále také isté nič, tak si predsa nebudem kaziť večer na celú hodinu a pol. (23.02.2019)

Natasha Lyonne ako Lou je tou pravou antihrdinkou - škaredá, večne nadrogovaná,málokedy triezva, špinavá, lenivá a nie práve najchytrejšia dáma niekde okolo 40 žije v tak humusáckom brlohu, že by sa tam aj nejaký ten kultivovaný Róm bál usadiť (navyše si očividne zabudla zaplatiť za odvoz komunálneho odpadu) a k tomu nosí oblečenie, ktoré už smrdí aj jej samej. Niet sa čo čudovať, že divák nemá jediný dôvod, aby jej nejakým spôsobom prejavil sympatie, čo je však prekvapujúce, aj napriek tomu v ňom dokážu filmári vzbudiť záujem o jej osud. A tak sa spolu s Lou a jej najlepšou a aj o čosi (ale nie veľa) lepšie vyzerajúcou kamarátkou z mokrej štvrte Sadie (Chloë Sevigny) pustíme do jedného nekonečného drogového tripu odohravajúcom sa kdesi na predmestí malého mestečka v Michigane. Dve kámošky, ktoré hodili za hlavu minulosť a ani náhodou neplánujú budúcnosť, žijúce v komunite sqatterov a narkomanov to neznie nijako príťažlivo a už vôbec to tak nevyzerá, navyše ak k tomu pripočítame ponurú atmosféru oblasti nachádzajúcej sa v hlbokom ekonomickom úpadku, chladnú zimnú krajinu a rovnaké pocity vyvolávajúcu výborne zvolenú industriálnu hudbu. Výsledkom je svet ponurý v depresii, kde niet jediného plamienka nádeje (snáď až na výnimku Lorny - Meg Tilly), v ktorom Lou niekoľko mesiacov potláča myšlienky na svoje tehotenstvo a len tak mimovoľne (keď je dostatočne pri sebe) sleduje postupné telesné zmeny. Ak divák pristúpi na túto hru, dokáže ho fascinovať. Ale ak bude čakať typický horor s bu-bu-bu, hektolitrami krvi a CGI na každom schode, dočká sa škaredého sklamania. Za mňa určite 4. (19.03.2017)