Poslední samuraj

Jediný Oshimův film, který jsem viděl je Veselé Vánoce, pane Lawrenci s D. Bowiem a už ten se mi moc nelíbil. Nějak jsem nepřïšel na chuť ani filmu o teplých samurajích. A není to ani námětem nebo nedostatkem akčních scén, ale spíš naprostou emoční sterilitou.(18.5.2005) (18.05.2005)

Pro mě to vůbec nebyl film typu konzumního "Béčka". Navíc je si potřeba uvědomit japonskou kulturu a pro mě přínosné bylo to, že vztah mezi muži byl v minulých japonských dobách tolerován a i kolikrát vyhledáván! Podpořeno solidním českým dabingem. Film doporučuji hlavně těm, kteří jsou schopni pochopit odlišnou mentalitu a vnímání světa země vycházejícího slunce tehdejší doby... 8787 (06.02.2021)

Da se vubec natocit tragicky spatny film z nadherneho prostredi historickeho Japonska plny samuraju? Da a naprosto jednoduse, staci kdyz jsou vsichni ti samurajove kapku prihrati. Cely film pak podle toho vypada a cele je to ... no proste total GAY. Nejvetsi shit co jsem videl za posledni hodne dlouhou dobu. Bod zachrany davam ciste za vizualni aspekt. 1/10 (28.06.2008)

7,0/10 Zvláštny filmový hybrid - podľa úvodných scén by malo ísť o jeden z ďalších samurajských filmov, ktorý sa však postupne mení na ľúbostnú drámu (so štipkou komédie) a ku koncu sa zvrhne na (nedopovedaný) detektívny thriller. Čo je však najdôležitejšie, žánrové zmeny sú úplne plynulé. Formálna a aj vizuálna stránka je na veľmi slušnej úrovni. Záhadou je pre mňa český distribučný názov "Posledný samuraj", ktorý nemá s príbehom absolútne nič spoločné - pokiaľ viem,v zahraničí sa používa "Tabu" (čo by mal byť viac-menej doslovný preklad). (27.03.2007)

60% - Musím čtenáře varovat před koupí tohoto DVD od HCE. Nekvalitní české titulky a rádoby dabing (ve skutečnosti velmi tupé čtení oněch titulků, kde pouze viditelné gramatické chyby střídá slyšitelná neznalost výslovnosti) mě jako diváka při sledování zrovna nepotěšily. O velmi nelogickém českém názvu filmu raději pomlčím. Gohatto je film o homosexualitě v samurajském "dojo". Je udělán velmi poutavě a k celkově přesvědčivé atmosféře velkou měrou přispívá i pěkná Sakamotova hudba. Styl vyprávění je však poněkud chaotický, a divák se s žádnou postavou pořádně neseznámí. Těžko říci, zda-li je to chladnou povahou dané kultury, nebo umělecký nezájem o propracování postav. Každopádně zde určitá hloubka, vzhledem k citovým ambicím filmu, dost chybí. Pro milovníky digitálního sekání asi málo krvavé, a pro milovníky ostrých emocionálních gulášů zase příliš povrchní... Gohatto má však parádní dynamiku, kratší epizody si navzájem pěkně kontrastují, a vůbec se na to "dobře kouká". S lepšími titulky bych asi hodnotil lépe. Pointa závěru mi totiž, přiznám se, docela unikla… (27.07.2007)