Vyšší moc

Syntetický snímek přesvědčivým vyprávěním manželského zlomu (způsobeného selháním otce) znázorňuje celou řadu aktuálních civilizačních krizí, a varovně odhaluje převážně nepřipouštěnou pravdu, že globální katastrofy mají původ v chování jednotlivců. Ve snímku se prolínavě střetají konflikty dětství a dospělosti, jazyků (řečí národních i intimních mluv), současné potřeby být sám i s někým, mluvit i mlčet (a mlčení sdílet), postřehovat svět bezprostředně a zprostředkovaně, a především relativizace pravdy. Do toho se přimíchávají obrazy nezdravých, ba zhoubných civilizačních návyků – mj. spolehu na média zprostředkovávající skutečnost a negující její hmatatelnost, neschopnosti vychovávat, integrovat rodinu a jednotit i sebe samého roztříštěného v čase svévolně plynoucím – a celek tak zákonitě navozuje dojem naprosté apokalypsy, kterou ovšem relativizují a zintimňují komediální prvky… Stále tak zůstává otevřena cesta do ještě horšího traumatu, než které se rozevřelo při banálním obědě tváří v tvář smrti, které jen zdánlivě uzavřel pár divadelních etud v samém závěru… PS: Zvláště oceňuji, jak se během filmu proměňovala postava otce, ze sebejistého, nepostradatelného muže zbyl jen dospělý, a co hůř moderní dospělý neschopný lítosti, jíž jednou by se dokázal ze své viny znovu vyrůst a dozrát. Slzy, z nichž se rodí, zúrodňují zatvrzelou půdu srdce, a neschopnost plakat svědčí o naprostém okorání i nezodpovědnosti. (14.04.2018)

Švédska dráma Rubena Östlunda prináša poburujúcu príhodu v podobe lavíny, ktorá značne naruší vzťah medzi manželmi Tomasom a Ebbou, ktorí sú so svojimi dvoma malými deťmi na návšteve lyžiarskeho strediska vo francúzskych Alpách.„Vyššia moc“ spadá pod označenie „zaujímavý“ film. Je tu veľa podnetov na zamyslenie, keď sa človek pokúša rozlúštiť základný význam filmu. Slabinou filmu je nedostatok uvážlivého strihu, ktorý spôsobuje, že sa často pohybuje pomalším tempom. Mohol som sa zaobísť bez niektorých zdĺhavých vizuálov, pretože ich prítomnosť bola škodlivá pre celkovú plynulosť rozprávania. 6,5/10 (12.08.2023)

No hej, je to situácia, ktorá bytostne naserie. Ale spôsob s kým si ju Ostlund rieši je pomerne zábavná. Neistota sa šíri ako nejaká zákerná choroba do okolia, vytvára pretváranie pôvodných hodnôt a to všetko v pôsobivej izolácií Francúzskych Álp. Filmy, ktoré to hrajú na civilnosť a ktorým v rovnakej miere nechýba poetika mám rád. Nemá to síce pre mňa takú silu ako jeho predchádzajúce Play, ale ako dobre mierený konštrukt na postoj rodiny tvárou tvár nepredvídateľnej udalosti to funguje. Hoci koniec je už slabším odvarom správnych rozhodnutí, krásne uzatvára kruh a vývin postáv, ktoré sa snažia v celom tom emocionálnom guláši nájsť správnu cestu. (19.04.2019)

Najprv ma síce vytáčalo chovanie manželov, keď city a pocity nedávali najavo, keď ich dusili niekde vo vnútri a tvárili sa akoby nič a nič neriešili ... ale potom, keď všetko vyplávalo na povrch, všetko bolo vypovedané, keď sa začalo plakať a kričať ... tak ma to ohromne začalo baviť. Výborne sa na to pozeralo - po všetkých stránkach - nádherná krajina, hotel, dobrí herci, parádna kamera a aj samotný príbeh. Vivaldi sa ale akiste obracal v hrobe. (30.03.2015)

Možná zbytečně dlouhý úvod a některé záběry rozhodně delší než musely být. Vrcholem filmu byla návštěva na hotelu, kde perlil Kristofer Hivju, jeho „obhajoba“ a hledání akceptovatelného vysvětlení „lavinové situace“ snímku hodně pomohly, pozitivní energie se přenesla i do dalších pasáží, např. nočního rozhovoru s výrazně mladší partnerkou nebo chlapské lyžovačky. Nejen kvůli pozadí zasněžených francouzských Alp chladná severská vztahová konverzačka se zajímavým kontrastem tichých pasáží a hlasitých hudebních motivů (Vivaldi). (05.02.2015)