Vyšší moc

Archetyp severského rodinného dramatu, na který se dá zkrátka spolehnout. Tentokrát dostává sodu pozice muže ve společnosti a hlavně očekávání a představa o tom, jaký by měl daný muž být. Tomas před domnělou lavinou vezme čáru jako první, ba ještě nezapomene vzít si s sebou ze stolu mobil, následně se k tomuto činu veřejně nehlásí a ještě se pokouší získat v tomto tématu iniciativu nad ženou. Nijak zvlášť ještě rodinné pohodě nepomáhá dorazivší čerstvě rozvedený Tomasův přítel s jeho dvacetiletou hajtrou a zarostlým charismatem týpka, co si může dovolit mít tak nějak všechno na háku. Jediný okamžik, kdy Tomas dokáže svoje mužství nějak exaltovat je na neuvěřitelné atavistické kalbě, kde po sobě zpocený polonazí chlapi lejou piva a blejou, do čehož jim bliká stroboskop a duní techno. Problémem dané situace je také zasazení, kdy luxusní horské letovisko sice skýtá mnoho možností k realizaci, zábavě a relaxu, ale v dlouhý statických záběrech nám postupně dochází, že žádné z postav tam nic nepatří, nemá tam svůj kout a místo, kde by se mohly uvolnit. Oproti občasné hysterii na imdb, kde se chlapi bojej o svoje přirození a krejí se za větami "it is male-bashing feminist bs" v tom spíš vidim docela optimistickou a věrohodnou sondu k zamyšlení, která v zásadě řiká: "rodina tě vykastruje, ale je třeba se přes to přenést a mít to všechno tak nějak v piči". (12.05.2015)

Výborná, komorná vzťahová dráma. Na prvý pohľad udrie do očí precízna technická prepracovanosť snímku, kde kamera dokáže navodiť pocit reálnosti a náhlej spolupatričnosti s hlavnými aktérmi, pričom čo divák, to možná sympatia a súhlas s rôznymi stranami. A to ani nehovorím o úžasnom prostredí zasnežených francúzskych Álp. Predchádzajúce problémy v rodine spolu s nešťastnou udalosťou majú za príčinu náhle vzplanutie inštinktívneho chovania, čo paradoxne vyústi do hľadania riešení a pokusu o záchranu vzťahu. Prostredníctvom druhého páru zase dostávame zrkadlový obraz možných variánt riešení ako i zaujímavú filozofickú podporu tohto problému. Koniec bol perfektný, nádherne dotvoril a uzavrel hlavnú pointu. Som maximálne spokojný a snímok odporúčam každému fanúšikovi drám ako vystrihnutých z reálneho života. Niečo podobné sa môže pritrafiť každému z nás a to ako vtedy zareagujeme vie naozaj iba asi Vyššia moc. 80/100 (05.02.2015)

Zajímavá vztahovka natočená jako psychologické drama rodiny vytržené ze stereotypu domácí rutiny a vystavené zkoušce důvěry. Nedá se jí upřít smysl pro atmosféru daný střihem a výběrem hudebních motivů, stejně jako slušné herectví neokoukaných herců ze severu a konec konců ani schopnost místy tnout do živého. Čtvrtou hvězdičku ale nakonec přece jen nedám, protože místy se Östlund ztrácí v intelektuálních tezích, místo aby věcně charakterizoval problémy partnerského života. Někteří diváci včetně mě budou tak trochu tápat, co chtěl dejme tomu autor sdělit pěším sestupem hotelových hostů serpentýnami z hor vstříc civilizaci. Pokud je celý konflikt postaven na historce s lavinou, pak režisérovi uniká mnoho z lidské psychologie i z toho, co tvoří fundament partnerských vztahů. Podobná příhoda patří do kategorie těch, co dokážou naštvat, ale tak jako klesne zvířený lavinový sníh, opadnou záhy i emoce a střízlivě uvažující člověk se jim bude jenom smát. Mnohonásobně větší nebezpečí pro partnerskou soudržnost tvoří hysterický výlev sebelítosti, malosti a pohrdání sebou samým, jaký předvedl filmový hrdina tváří v tvář manželce. Patří k těm, co můžou navždy změnit pohled na partnera a snadno zničit perspektivu dalšího soužití. Mimochodem, i z hlediska dramatické stavby bylo pro film mnohem lepší nechat diváka balancovat v jeho sympatiích pro aktéry příběhu a nechat ho na vážkách, na čí stranu se nakonec přiklonit. Do zmíněné scény snímek nutil k přemýšlení, pak už jen k zaujímání postojů. Pokud bych byl ochoten pohlížet na lavinovou historku jako na katalyzátor dlouhodobě doutnající nespokojenosti, kdy stokrát nic umořilo osla a jedna jiskra dokáže nečekaně zapálit sud prachu, dávaly by mnohem víc smysl reakce i skutky všech členů rodiny. K tomu mi ale Östlund nedal žádné indicie a patrně to myslel přesně tak, jak to natočil. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2014)

No hej, je to situácia, ktorá bytostne naserie. Ale spôsob s kým si ju Ostlund rieši je pomerne zábavná. Neistota sa šíri ako nejaká zákerná choroba do okolia, vytvára pretváranie pôvodných hodnôt a to všetko v pôsobivej izolácií Francúzskych Álp. Filmy, ktoré to hrajú na civilnosť a ktorým v rovnakej miere nechýba poetika mám rád. Nemá to síce pre mňa takú silu ako jeho predchádzajúce Play, ale ako dobre mierený konštrukt na postoj rodiny tvárou tvár nepredvídateľnej udalosti to funguje. Hoci koniec je už slabším odvarom správnych rozhodnutí, krásne uzatvára kruh a vývin postáv, ktoré sa snažia v celom tom emocionálnom guláši nájsť správnu cestu. (19.04.2019)

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru. (14.01.2018)